Ottův slovník naučný/Podmět

Ottův slovník naučný
Podmet	Podmět	Podmětný důvod

Údaje o textu
Titulek:	Podmět
Autor:	Josef Zubatý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1019. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Podmět

Podmět v mluvnici (lat. subjectum) jest čásť věty, o které se vypovídá obsah výroku (přísudku), na př. »kůň jest rychlý«, »hrom bije«. Bývá jím obyčejně jméno (podstatné, přídavné, číslovka) nebo zájmeno (»on o tom neví«); někdy infinitiv (»dobře čísti jest umění«), jiné části řeči, zastupující jméno (»lepší zaplať Pán Bůh, nežli dá-li Pán Bůh«), i celá vedlejší věta (»kdo se za svůj jazyk stydí, hoden potupy všech lidí«). P. nemusí býti zvláště vyjádřen, je-li zřejmý ze souvislosti nebo z tvaru slovesa (»viděl jsem [t. j. já] bratra; vypadá špatně [t. j. bratr]«); ve mnohých jazycích (v němčině, v jaz. románských) z rozličných příčin vyvíjí se způsob, v každé větě klásti p. Jsou v mnohých jazycích i věty rozl. významu, které vůbec p-u nemají (věty bezpodmětné čili bezosobné); tak »prší«, »tam straší«, »stýská se mi«; tento způsob zanikává a scházející p. se nahrazuje aspoň formálním surrogátem (něm. »es regnet«, franc. »il pleut« = »prší«). Ztý.