Ottův slovník naučný/Podlipský

Ottův slovník naučný
Podlipski	Podlipský	Podlitina krevní

Údaje o textu
Titulek:	Podlipský
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1017–1018. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Josef Podlipský
Související články ve Wikipedii: Prokop Podlipský

Podlipský: 1) P. Josef, lékař český (* 30. list. 1816 v Michli u Prahy – † 20. září 1867 v Praze). Studia gymnasijní i filosofická absolvoval r. 1836 v Praze a maje výborný základ z domova, vřele přilnul k ruchu vlasteneckému, ba pokusil se i ve spisovatelství, uveřejňuje prvé svoje pokusy ve »Květech« a »Světozoru«. Lékařská studia konal nejprve v Praze, r. 1838 podnikl o prázdninách se Svat. Preslem větší cestu přes přírodnicky významná místa Moravy, Haliče a Slovenska, při kteréžto příležitosti seznámil se i s J. Kollárem. Od r. 1839 pokračoval ve Vídni ve studiích lékařských hlavně za vedení Škodova i Rokytanského; pro šíření vědomí národního mezi kollegy, pro něž založil dva čtenářské spolky, pro mediky a právníky, vzat byl v politické vyšetřování a postaven pod policejní dohlídku. R. 1843 stal se doktorem lékařství, r. 1844 magistrem porodnictví a doktorem chirurgie, načež po některý čas praktikoval ve vídeňské všeobecné nemocnici, neopomíjeje býti stále činný také literárně. R. 1845 vrátil se do Prahy, v l. 1846 a 1847 byl vychovatelem u hraběte Sigmunda Berchtolda, r. 1847 vstoupil do pražské všeob. nemocnice, kdež praktikoval zvláště pod Oppolzerem a Jakschem. Roku 1848 stal se sekund. lékařem u prof. Hamerníka, r. 1849 u prof. Čejky, r. 1850–51 assistentem na klinice Hamerníkově, od r. 1852 pak působil jako velmi hledaný praktický lékař v Praze, jsa stále přítel moderních směrů lékařských a povždy horlivě činný ve veřejném životě. R. 1848 byl členem slovanského sjezdu, výborem pražské Slovanské Lípy a od října do prosince spolu s Čeňkem Vávrou redaktorem »Slovanské Lípy«. Od r. 1857–60 řídil a sestavoval »Domácího lékaře«, přílohu Purkyňovy »Živy«, mimo jiné pak měl horlivé účastenství při zakládání spolku českých lékařů i »Časopisu lékařů českých«, jehož byl také prvým redaktorem. R. 1861 zvolen byl za poslance do českého sněmu za okres nimbursko-benátecký. Literárně činným byl neustále, přispívaje pracemi svými zvláště do »ČČM.«, do »Lumíra«, do »Čas. lékařův českých« a hlavně do Riegrova Slovníku Naučného. — Roku 1858 pojal za manželku Sofii Rottovou (viz Podlipská).

2) P. Prokop, syn před. (* 9. srp. 1859 v Praze – † 5. květ. 1900 t.). Vystudovav gymnasium a universitu (1881) v Praze, promovován byl r. 1882 na doktora veškerých práv a po odbyté advokátní praxi otevřel svou vlastní advokátní kancelář v Praze. Již za studií universitních obracel svou pozornost k životu veřejnému, byl činný v rozličných spolcích, zejména v »Akademickém čten. spolku«. R. 1893 zvolen do sboru obecních starších za Nové město, r. 1894 do městské rady, r. 1895 vyslán jako kandidát Národní strany svobodomyslné na sněm český za městskou skupinu Rychnov n. Kn., Kostelec n. Orl., Žamberk a Dobrušku a r. 1896 zvolen za náhradníka zemského výboru a mimo to byl nějakou dobu starostou Národní Jednoty Severočeské. P. byl také literárně činný napsav: O smlouvě nájemní a pachtovní (Praha, 1892, Sbírka prostonárodních výkladů z oboru věd právních, I.); Zákonná ustanovení o čeledi platící v království Českém (t., 1892, III.). Při založení »České revue« byl jejím redaktorem.