Ottův slovník naučný/Plování

Ottův slovník naučný
Plovák	Plování	Plovdiv

Údaje o textu
Titulek:	Plování
Autor:	Vladimír Novák, Josef Scheiner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 944. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plavání

Plování. Podle zákona Archimédova těleso ponořené do nějakého ústředí nadlehčováno jest silou, která se rovná váze ústředí tělesem vytlačeného. Kus dřeva pod vodu ponořený vyplyne na povrch vody tímto vztlakem a ustálí se tak, že čásť dřeva jest pod vodou, čásť nad hladinou vodní. Rovnováha tato nastane patrně tehdy, když váha dřeva rovná se onomu vztlaku, t. j. váze vody ponořenou částí dřeva vytlačené. Případ tento označujeme názvem p. Značí-li V objem tělesa, S jeho specifickou hmotu, g urychlení tíže, v objem vytlačeného ústředí o specifické hmotě s, jest patrně podmínkou p. VSg = vsg čili V:v = s:S.
Z uvedené úměry patrno, jaká čásť objemu tělesa ponoří se pod hladinu kapaliny. Tak na př. led plove po vodě, poněvadž jeho specif. hmota jest 0,92 proti specif. hmotě vody 1,00. Z poměru těchto čísel následuje, že plovoucí kra ponořuje se asi s devět desetin svého objemu pod hladinu vodní. Korek, jehož specif. hmota jest 0,2, ponořuje se pouze asi pětinou pod hladinu vodní. Mají-li plovati tělesa specificky těžší než ústředí, nutno jim dáti takovou formu, aby objem vytlačeného ústředí byl náležitě veliký. Tak plovou na moři nejen lodi nákladem obtížené, ale též ocelové lodi válečné. Podobně vznáší se do výše ballon s větroplavci, neboť váha vzduchu ballonem vytlačeného jest menší než váha plynu v ballonu, váha obalu ballonového, větroplavcův atd.; ballon stanuvší ve výši vznáší se dále, odhazují-li větroplavci přítěž písku, naopak snáší se dolů, vypustí-li se něco plynu, tak že se objem ballonu zmenší. Na p. těles založeny jsou hustoměry (v. t.).

Má-li těleso, které na kapalinu klademe, tutéž specifickou hmotu jako kapalina, ponoří se v ní a vznáší se tam na kterémkoliv místě. Těleso v tomto případě nemá váhy a vyniká tu rozdíl mezi hmotou tělesa a vahou jeho velmi názorně. Na tomto případě Plování zakládají se suspensační methody k měření specif. hmoty tuhých látek práškovaných a pod.

P-m těles rozumí se obyčejně problém statický, t. j. řeší se případ rovnováhy mezi vahou plovoucího tělesa a vztlakem ústředí, neméně důležitým zejména pro stavbu lodí jest však problém p. těles po stránce dynamické, kdy totiž plovoucí těleso v ústředí se pohybuje. Theoretickému řešení naskýtají se tu obtíže nepřekonatelné, tak že raději usuzuje se z pokusů prováděných s modely různých tvarů, různého ponoru atd. Ve zvláštních nádržkách vodních měří se odpor, který voda klade pohybující se lodi, modelu to, který tvarem svým i vahou jest miniaturou příštího obra atlantského. Důležité závislosti tohoto odporu na rychlosti a tvaru lodi, její váze atd. nalezl tímto pokusným způsobem již před 30 lety William Froude v nádržce vystavěné u Torquay v Anglii. V nynější době loděnice státní i soukromé opatřují se příhodnými nádržkami, potřebnými stroji měřícími, dílnami k výrobě modelův atd. a značné zrychlení námořní dopravy jest nejlepším důkazem, jak daleko pokročilo se v experimentálném řešení dynamického problému p. těles. V Italii jest pokusná stanice tohoto druhu ve Spezzii, v Rusku u Petrohradu, v Německu má Severoněmecký Lloyd svou soukromou stanici v Bremerhavenu, v Anglii pro vojenské účely námořní jest podobná laboratoř v Haslaru vedle stanice při »národní laboratoři fysikální« u Londýna. Nádherně a v rozměrech velikolepých zařízena jest stanice pro zkoušení lodních modelů ve Washingtoně. – O stálosti polohy při p. srv. Metacentrum. nvk.

P. či plavání člověka neb zvířete jest umělé udržování se nad vodou a pohybování se v ní. Zvíře i člověk mají tělo tak uzpůsobené, že jim možno za jistých podmínek nad vodou se udržeti a v ní se pohybovati, tato pak způsobilost ku p. určena jest příslušnými zákony fysikálními. Ale poněvadž podmínky, za kterých zvířeti i člověku možno plovati ve vodě, jsou pro zvíře a člověka dosti nepříznivy, jak právě z fysikálních zákonův opětně vyplývá, třeba zvířeti i člověku uměle si při p. napomáhati, k čemuž zvíře dospívá přirozeným svým pudem a čemuž člověk musí se učiti. Také naučil se člověk velmi záhy užívati rozličných pomůcek, aby si ulehčil p. P. člověka na vodě jest buď trpné (statické), totiž zaujetím jisté polohy těla přichází člověk do rovnováhy s vodou a nechává se nečinně vodou nésti, anebo jest p. činné (dynamické), při němž člověk činným pohybem údů svých netoliko nad vodou se udržuje, nýbrž v ní se i pohybuje. Toto činné p. prováděti se může rozličným způsobem. O p. po způsobu zvířat či o tak nazvaném hrabání dostačí učiniti toliko zmínku, třeba však uvésti ostatní způsoby p. Nejobyčejnější způsob p. jest ten, při němž přední strana těla jest obrácena k hladině vodní, totiž p. po předu. Poloha, z níž se při tomto způsobu p. vychází, jest ta, že celé tělo napiaté přední svou stranou k hladině vodní jsouc obráceno, ve vodě leží vahorovně anebo častěji spíše v poloze šikmé tak, že tělo tvoří s povrchem vody úhel as 30°. Paže jsou při tom napiaty před obličejem v pokračování dlouhé osy tělesné, s dlaněmi rozevřenými a spojenými, s palci vzhůru obrácenými. Hlava nazad jest odchýlena, a to tím více, čím vahorovněji tělo leží. Nohy jsou úplně napiaty rovněž v pokračování směru celého těla a paty spojeny. P. samo provádí se z polohy této na tři doby. Na dobu prvou rozevrou se dlaně a paže napiaté pohybují se stranou až do upažení, při čemž se předloktí kolem své podélné osy otáčí tak, že se ocitne malík skoro nahoře, palec dole a hřbet ruky v předu; zároveň skrčí se nohy a přitáhnou k břichu. Na druhou dobu paže s dlaněmi dolů obrácenými prořezávají vodou dolů, až se pod vodou pod tělem dlaněmi opět setkají, nohy pak silným trčením stranou přejdou do roznožení, na dobu konečně třetí paže se spojenými dlaněmi vynesou se před tělo a nohy snoží, tak že se celé tělo uvede zase do původní polohy. Jiný způsob jest p. na znaku, při němž jsou k hladině vodní obrácena záda. Tento způsob tím jest výhodný, že při něm možno zotaviti se pažím, které při Plování po předu obyčejně záhy umdlévají, neboť na znaku možno p. bez pomoci paží, toliko pomocí noh. Při tomto způsobu založí se ruce v bok, celé pak ostatní tělo zády k hladině vodní jsouc obráceno, jest napiato, hlava zakloněna. I tu děje se p. na tři doby, při čemž se konají nohami obdobné pohyby jako při p. po předu. Ostatně i při p. na znaku možno s pohyby nohou spojiti i pohyby pažemi. Jiný způsob jest p. na straně, při němž tělo jest obráceno bokem k hladině vodní. Děje se obdobnými pohyby nohou, jako při předešlých způsobech, s použitím nestejnojmené paže boku k vodě obráceného. Ostatně i po předu možno plovati s použitím toliko jediné paže. Konečně jest tak nazvané šlapání vody, při němž jest tělo ve vodě kolmo či spíše poněkud nazad uchýleno, ruce v bok založeny, krátkým pak krčením nohou a prudkým jich trčením dolů tělo nad vodou se udržuje. Dále jest ještě u člověka možné i ponořování či potápění, t. j. člověk má schopnost dostati se pod vodu a dokonce i pod vodou plovati, což ovšem všecko obmezeno jest pouze na krátkou dobu fysiologickými zákony o nemožnosti dýchání člověka pod vodou. P. jest umění, jež člověku poskytuje dvojí výhody, totiž výhody praktické, z nichž především vytknouti jest ochranu člověka před utonutím, a výhody zdravotní, které kromě všech těch, jež má p. společny s koupáním, rozmnoženy jsou o jednu velikou výhodu, o tu totiž, že p. jest výtečné cvičení tělesné. Schnr.