Ottův slovník naučný/Pjatigorsk

Ottův slovník naučný
Pjasina	Pjatigorsk	Pjatijizbjanskaja

Údaje o textu
Titulek:	Pjatigorsk
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 823–824. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pjatigorsk

Pjatigorsk, lázeňské a okružné město rus. oblasti těrské na již. svahu Mašuka, na l. bř. Podkumoka ve výši 450 m n. m., na poboční trati železnice vladikavkázské, má 18.638 ob. (1897), z nichž jest 92% pravosl. Rusů, 4 pravosl. chrámy, 1 katol., 1 armen. a 1 evang., židov. modlitebnu, chlapecké a dívčí gymnasium s řemesl. školou, 2tř. dívčí školu, obecné, farní a nedělní školy, vojenskou a občanskou nemocnici, 3 dobročinná družstva, geologické museum s překrásnou sbírkou všech hornin vyskytujících se v obvodě minerálních vod, balneologickou společnost, státní park, pomník Lermontova na náměstí před kathedrálou, jeskyni Dianinu a Lermontova. V lázeňské saisoně vychází zde časopis a jest zde oddělení Císařské banky, obchodních a průmyslových závodů jest 293 s roč. obratem do 1,8 mill. rub., výroční trhy jsou 2, obyvatelé provozuji ovocnářství, zahradnictví a včelařství, ale k vlastnímu jeho významu pomohly městu minerální prameny, jichž jest zde do 20 s teplotou 28,7° až 47,5 °C a jejichž hlavní součástky jsou: kuchyňská sůl (0,616% až 1,607%), sírovodík (0,002% až 0,010%), kyselina uhličitá (0,052% až 1,375%), síran sodnatý (0,961% až 1,218%) a uhličitan vápenatý (0,019% až 1,269%), tak že podobají se vřídlům cášským. Lázně pjatigorské doporučují se proti rheumatismu, příjici, otravě kovy, skrofulose, haemorrhoidám, rhachitidě a j., jsou zařízeny výborně a navštěvovány ročně tisíci nemocných. Než byly vystavěny (1812), nemocní bydlili ve stanech a barácích, r. 1830 nazvány P. a měly jen 47 domů, r. 1866 již 594. – Srv. V. Bogoslovskij, P., mineraljnyja vody (4. vyd. Moskva, 1892).

Pjatigorský okruh tvoří sev.-záp. čásť oblasti s plochou 12.144,3 km² a hraničí na s. s gub. stavropolskou a na z. s obl. kubaňskou. Západní svou částí připojuje se k odhoří Elburzu, tvořícímu rozvodí moře Černého a Kaspického, a jest zde velmi hornatý, kdežto větší vých. čásť jest bezlesá, nízká a suchá rovina rázu stepního. Na z. jest jediná větší řeka Malka, na již. kraji vých. polovice teče Těrek, ve středu pak Kura, mimo to odvádí sem vodu z Malky Eristovský průplav. Okruh jest proslulý svými minerálními prameny, které prýští kolem P-a, Jessentuki, Želěznovodska a Kislovodska. Z užitečných nerostů dobývá se vápenec, jehož se užívá místo mramoru na pomníky, pískovec, trachyt a j. Podnebí jest zdravé, jen v některých místech řádívá zimnice, průměrná roční teplota v P-u jest +9,2°C. Obyvatelů jest 180.204 (1897), z nichž jest 89% Rusů, 3,1% Němců, 2,7% kavkázských horalů a 2,4% Armenů, škol jest 66. Hlavním zaměstnáním obyvatelů jest orba, i pěstuje se hlavně proso, pak pšenice, oves, žito a ječmen, mimo to i len. Rozsáhlé jest vinařství, hroznů sklízí se 36.205, ovoce přes 40.000 pudů, jahod sbírá se 1500 pudů, rovněž v rozkvětu jest zelinářství. Dobytka počítá se 39.972 koně, 15 velbloudů, 162.317 skotu, 322.658 ovcí a 32.003 vepři, úlů jest 50.054 s roč. výtěžkem medu 16.297 pudův a vosku 1201pudu, dosti rozsáhlý jest i rybolov. Průmysl není značný, všech závodů jest 425 s roč. výr. za 700.000 rub., obchodní obraty okruhu páčí se na 5 mill. rublů. V okruhu jsou 2 města, 1 městečko, 1 obec a 28 stanic. Tšr.