Ottův slovník naučný/Pisa

Ottův slovník naučný
Pirus	Pisa	Pisa Alberto

Údaje o textu
Titulek:	Pisa
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 772–774. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pisa
Související články ve Wikipedii: Provincie Pisa

Pisa [piza]: 1) P. hl. město ital. prov. t. jm., jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst Italie, leží v úrodné a půvabné rovině mezi mořem a mramorem bohatými Pisanskými horami, pokrytými lesem a dosahujícími v Monte Serra výše 918 m, 7,5 km od moře Ligurského, po obou stranách Arna, 12 km nad jeho ústím, ve výši 10 m n. m., na železničních tratích Janov-Řím a Florencie-P. Livorno drah Středomořských a Pistoja-P.-Livorno drah Jaderských, na 43° 43' 5 s. š. a 10° 23' 40 v. d. Gr., má velmi mírné a vlhké podnebí, neboť hory Pisanské chrání ji proti severním větrům, tak že mnoho cizinců tráví zde zimu, ačkoliv ze všech italských měst nejvíce zde prší; obyvatelstva má 61.279 (1901). Jest tvaru čtyřúhelníka, obklopena hradbami, které ohrazují v obvodu 10 km také rozsáhlé zahrady a mají 6 bran i 2 tvrze při vtoku a výtoku Arna, jenž dělí město na 2 části: větší, výstavnější a lidnatější, na pravém břehu a menší na levém, a přes nějž vedou 3 mosty kamenné (Ponte di Mezzo, alla Fortezza a di Solferino), 1 železný a 1 železniční. Avšak přes výstavnost svoji činí dojem smutný a opuštěný bez ruchu obchodního a průmyslového, tak že označují ji Italové proti minulým dobám rozkvětu názvem P. morta. Ulice jsou krásné, rovné a dobře dlážděné, náměstí jest 15, po obou březích Arna táhnou se nádherné třídy nábřežní (via lung' Arno), nejoblíbenější to promenády města, z náměstí pak vynikají: Piazza del Duomo, dei Cavalieri s mramorovou sochou Cosima I. od Francavilly, Santa Catarina s pomníkem velkovévody Leopolda I. od Pampaloniho, San Niccolo se sochou Ferdinanda I. a Garibaldi s kovovým pomníkem Garibaldiho od Ferrariho.

Všecky ulice a náměstí zdobeny jsou četnými vynikajícími stavbami zvláště z XI., XII. a XIII. stol., kdy kvetla v Pise románská architektura více než v kterémkoliv jiném městě italském. Avšak 4 nejzajímavější stavební památky města stojí na náměstí del Duomo, ležícím v severozápadním jeho, cípu u samých hradeb blízko brány Porta Nuova, totiž: kathedrála, nakloněná věž, Baptisterium a Campo Santo. Všecky čtyři vystavěny jsou z ohromných kvádrů bílého mramoru, který časem nabyl podivuhodné žluté patiny. Kathedrála zaujímá vynikající místo v dějinách italského stavitelství. Byla počata r. 1063 Buschettem a posvěcena r. 1118 papežem Gelasiem II., avšak utrpěla mnoho pohrom, tak že přes obnovu r. 1862 nemá již krásy původní. Má 5 lodí a kupolí, jest dlouhá 95 m, široká 32 m a vysoká 51,36 m v kupoli, ve střední lodi pak 33,26 m. Hlavní ozdobou průčelí jsou veliká bronzová vrata s reliefy od Jana z Bologně, vnitřek má veliké množství sloupů z různých římských staveb a několik uměleckých děl prvního řádu, zvláště hlavní oltář s bronzovým Kristem, mosaikou od Cimabue, malby od Ondřeje del Sarto, kapli San Ranieri a j. v. Proti hlavnímu průčelí dómu stojí Baptisterium z l.1153–1278, románská to stavba kupolová s gotickými přídavky, má 3 patra a kupoli vysokou 55 m, ozdobenou bronzovou sochou sv. Jana Křt, vnitřek jest kruhový v průměru 30 m s 8hranou křtitelnicí od Bigarelliho a mramorovou kazatelnou s nádhernými skulpturami od Niccola Pisana. Na v. od kathedrály vypíná se osamělá válcová zvonice (Campanile), vystavěná v l. 1174–1350 od stavitelů Bonanna z Pisy, Viléma z Inšpruku, Tomasa Pisana a j., jest obklopena sloupovými arkádami, má 8 poschodí, v nejvyšším jest 7 hudebně zladěných zvonů, jest vys. 54,5 m, odchylka od svislé čáry činí 4,3 m k j. a vznikla původně sklesnutím půdy za stavby, načež schválně zveličena a horní patra na severní straně zesílena. Na severním konci náměstí konečně leží Campo Santo (hřbitov), tvořící nepravidelný obdélník, dlouhý 130 m a široký 44 m, obklopený sloupovými chodbami 15 m výšky s 62 arkádami, vystavěný v letech 1278–83 dle plánů Giov. Pisana ve slohu toskánsko-gotickém, v němž dávali se pochovávati vznesení Pisané, poněvadž hlína hřbitovní byla sem přinesena z Jerusalema arcibiskupem Ubaldem Lanfranchim po třetí křižácké výpravě. Chodby vyzdobeny jsou freskami toskánské školy XIV. a XV. stol. (Giotto, Anton. Veneziano, Luca Spinello, Lorenzetti, Benozzo Gozzoli a j.), mezi nimiž zvláště vynikají »Triumf smrti« a »Poslední soud«, připisované Orcagnovi, a malby starozákonních motivův od Gozzoliho. Zde umístěny jsou také velecenné náhrobky antické, snesené sem z různých výprav, a řada hrobek, mezi nimi cís. Jindřicha II. a anatoma Berlinghieriho od Thorwaldsena. Z ostatních chrámových staveb města, jichž jest přes 80, jmenujeme ještě: chrám San Paolo a Ripa d'Arno, třílodní basilika ze XIII. stol. s façadou podobnou kathedrálové, Santa Maria della Spina, budova nejryzejšího slohu gotického, vystavěná r. 1230 pro plavce na moře odcházející, s částí trnové koruny Kristovy a díly žáků Giov. Pisana, San Stefano ai Cavalieri s palácem rytířů řádu sv. Štěpána, zvaným »Carovana« od Vasariho a s tureckými trofejemi, blízko něhož stála pověstná hladová věž, San Sisto z r. 1089 s krásnými antickými sloupy mramorovými a žulovými, San Michele in Borgo, sloupová to basilika z r. 990 s prastarou kryptou a façadou, obnovenou goticky ve XIII. stol., prý od Niccola Pisana, San Niccolo, založ. kolem r. 1000 jako benediktinské opatství a opatřený šikmou zvonicí, prý od Niccola Pisana, se znamenitým točitým schodištěm atd. Vynikající světské budovy jsou: palác universitní s krásným renaissančním nádvořím, palazzo Agostino, krásná cihlová stavba gotická z XV. stol., palazzo Medici z r. 1027, palazzo Lanfranchi, obývaný r. 1822 Byronem, palazzo Lanfreducchi z carrarského mramoru, palazzo Pretorio s hodinovou věží, radnice s archivy (palazzo Gambacorti), tržnice (loggia dei Banchi) a mn. j.

V čele vzdělávacích ústavů města stojí staroslavná universita, založená r. 1338 jako generální studium papežem Klementem VI., jež r. 1359 zanikla, r. 1364 znovu výsadami obdařena, r. 1406 úplně poklesla a teprve r. 1542 Cosimem V. obnovena a bohatě nadána, tak že brzy nabyla veliké proslulosti a stala se prvním učilištěm Italie. Po opětném úpadku byla r. 1838 velkovévodou Leopoldem II. rozšířena a náleží dnes k nejlepším vysokým školám italským. Má 4 fakulty; právnickou, lékařsko-chirurgickou, mathematicko-přírodovědeckou a filosofickou, s 90 docenty a 1066 posl. a přináleží k ní seminář pro gymnasijní učitele s knihovnou (11.000 svaz.), škola inženýrská, lékárnická, zvěrolékařská a vyšší hospodářská, museum přírodovědecké, založ. r. 1596, s bohatými sbírkami zvláště ornithologickými a geologickými, botanická zahrada, založená r. 1547, a universitní knihovna, otevřená r. 1742, se 109.000 svaz., 24.000 broš., 61 prvotiskem a 374 rukopisy. Dále má město královské lyceum a gymnasium, arcibiskupský seminář s knihovnou (Biblioteca Cateriniana s 50.000 sv.), technickou a průmyslovou školu, ústav učitelův a učitelek, obchodní školu, akademii krásných umění s obrazárnou, založ. r. 1812 Napoleonem I., museum (Museo Civico) z r. 1893, rozsáhlý archiv s 16.500 pergamenovými listinami, namnoze prastarými, a 4 divadla. – Z 19 dobročinných ústavů zvláště vyniká nemocnice, založená r. 1258. – Obchodní a průmyslový ruch jest proti vysokému hospodářskému rozkvětu města v dobách minulých ve velikém úpadku. Z průmyslových závodů jsou zde jen tkalcovny bavlny, továrny na zboží železné, stroje, zboží hliněné a alabastrové, sklo, klobouky atd. a několik knihtiskáren. Obchod pak přešel téměř úplně na Livorno, neboť P. vzdalovala se časem víc a více od moře. – Město jest sídlem prefekta, arcibiskupa, soudního dvoru I. stolice, velitelství pěší brigády, německého konsulárního agenta, obchodní komory, filiálky národní banky a jest opatřeno telefonem, osvětlením plynovým a elektrickým a velikolepým vodovodem, založeným r. 1601 a dlouhým 6,6 km, který přivádí výbornou pitnou vodu z hory Asciano v Pisanských horách. Silniční železnice vede z Pisy do Mariny di P. a Pontedery. – Na záp. od města leží hospodářský ústav a královský dvorec Cascine di San Rossore s lovčím zámkem, založ. od Medicejských, s krásnými háji piniovými, velikým hřebčincem a chovem velbloudů. Na jz. na silnici do Livorna stojí basilika San Pietro di Grado z X. stol. s antickými sloupy, dříve poutní místo. Na vých. v údolí dei Calci na úpatí Verruca (536 m) jest krásný mramorový klášter z r. 1347 La Certosa di P. s kostelem a křížovou cestou. Konečně na sv. jsou proslulé Pisanské lázně, Bagni San Giuliano (viz Bagni 2), známé již Pliniovi, s 36 prameny, doporučované při bolestech rheumatických, chorobách nervových, jaterních atd. Nedaleko jest také král. letohrad Gombo, u něhož utonul r. 1822 angl. básník Shelley. Mimo to jest v úrodném a krásném okolí Pisy řada vill hojně obývaných churavými, neboť zdejší pobyt v podnebí mírném a vlhkém působí velmi příznivě při zánětech hrtanu a průdušek, při souchotinách a nervových nemocech.

P. jest město velice staré, tak že Strabo o ní tvrdí, že byla založena již po válce trójské osadníky přišlými z Pisy v Elidě. Jisto jest, že nebyla městem etrurským. Římskou kolonií stala se r. 179 př. Kr. a od té doby rychle se rozvíjela. Od Augusta dostala příjmí Julia Obsequens a práva municipia, za Hadriana a Antonina byla ozdobena mnohými veřejnými stavbami. V té době byl její přístav vzdálen moře jen 2 km a po Arnu přístupný i největším tehdy válečným lodím. Jako všecka města severní Italie, byla i P. zpustošena Goty, pak upadla v moc Langobardův a po nich Karla Vel., r. 888 prohlásila se za republiku. Ve stoletích X.–XIII. byla jednou z předních obchodních a námořních mocností Italie a soupeřem Janova. R. 1114 vedla vítěznou válku se Saraceny, jimž odňala Baleary, r. 1189 měla činné účastenství v křižácké výpravě a její obchodní styky prostíraly se po celém Středomoří, zvláště když roku 1135 ve spolku s Normany rozbořila Amalfi. Při tom Pisanští snažili se i o zachování zbytkův antické kultury. Při dobytí Amalfi zmocnili se rukopisu Pandekt a na jiných výpravách pilně sbírali řecké a římské skulptury, shromažďované v Campo Santo. V té době také vydán obchodní zákoník a založena celá řada ústavů dobročinných a vzdělávacích. Ve sporech Guelfů a Ghibellinů P. zůstala věrna císařům, pročež r. 1250 po smrti Bedřicha II. spojily se proti ní republiky Janov, Lucca a Florencie, r. 1284 pak zasazena jí krutá rána zničením polovice jejího loďstva u Melorie Janovany. Od té doby moc její neustále klesala. R. 1297 ztratila Sardinii, již držela od r. 1022, a r. 1347 Korsiku, kterou měla od r. 1077. Nad to byla zmítána domácími spory mezi rody Gherardeschi a Gambacorti, r. 1399 pak zradou padla v moc Viscontův milánských, kteří r. 1405 prodali ji Florencii, načež veliká čásť občanů pisských se vystěhovala. Roku 1494 sice jho toto setřeseno, avšak již r. 1509 Florenčtí opanovali opětně město, které od té doby sdílelo osudy Florencie. V té době také již přístav Pisy úplně byl zanesen. Za francouzského panství P. příslušela k departementu Méditerranée (hl. m. Livorno). – Město jest rodištěm papeže Eugena III., stavitelů Niccola a Gíov. Pisana, Ugolina Nina, mathematika Leonarda Fibonacciho a fysika Galileiho, jejichž sochy jsou jednak v Campo Santo, jednak v universitní budově. – Srv. Weile, P. (Mnichov, 1894); Valtancoli-Montazio, Annali di P. (Lucca, 1842–45).

2) P., přímořská provincie ve střed. Italii v Toskáně, ohraničená na s. prov. Lucca, na v. Florencie a Siena, na j. Grosseto, na záp. Livorno a Ligurským mořem, měří 3055 km² a má 320.020 obyv. (1901), t. j. 105 na km². Vnitřek země jest hornatý a prostoupený horským pásmem Pisanských a Volterských hor, jichž nejvyšší bod jest Monte Scora (918 m), kdežto na z. prostírá se pobřežní nížina. Půda jest z části úrodná, z části močálovitá a stepnatá. Hlavní řeky jsou: Serchio, Arno, který přijímá zde řeku Niccole, Sanu a Eru, Tora, Fine, Cecina a Cornia. Dobré pověsti těší se několik minerálních pramenů provincie. Mořský břeh táhne se až k mysu Piombino od s. k j., pak zahýbá k záp., tvoře severní pobřeží zátoky Piombinské. Podnebí jest celkem mírné, avšak namnoze nezdravé, zvláště na pobřeží mořském na s. od Livorna při ústí Arna a Serchia, kde prostírá se Pisanská maremna. Hlavním pramenem výživy jest orba, pěstuje se zvláště pšenice (406.186 hl), kukuřice (183.741 hl), luštěniny, pícniny, olivy (42.618 hl oleje) a víno (483.389 hl). Avšak i průmyslová činnost je dosti značná, zvláště tkalcovství bavlny (735 mechanických a 10.000 ručních stavů), barvířství, hutnictví, výroba strojů, skla, zboží hrnčířského, alabastrového, těstového a provaznického, olejů, svíček, klobouků, látek hedvábných, zboží koženého atd. Z užitečných nerostů dobývá se mramor, alabastr, vápenec, rudy měděné a železné, uhlí, sůl a borax. Provincie rozděluje se na 2 kraje, P. a Volterra, se 40 obcemi, nejdůležitější města kromě Pisy jsou: Cascina, Bagni San Giuliano, Volterra, Pontedera, Lari a Palaja. Tšr.

3) P. viz Pisatis.