Ottův slovník naučný/Picard

Ottův slovník naučný
Picander	Picard	Picardie

Údaje o textu
Titulek:	Picard
Autor:	Václav Rosický, František Xaver Šalda, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 705–706. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Émile Picard

Picard [pikár]: 1) P. Jean, hvězdář franc. (* 21. čce 1620 v La Flèche, v Anjou – † 12. čce 1682 v Paříži), byl knězem, převorem v Rillé v Anjou a mezi prvními členy akademie věd v Paříži od jejího založení r. 1666. V mathem. a astronomii byl žákem Gassendiho. Dle některých zpráv byl prý i nástupcem učitele svého jako prof. astr. na Collège de France v Paříži. Žil jako abbé a akademik v Paříži vynikaje jak zásluhami, tak skromností. O praktickou astronomii dobyl si zásluh s přítelem svým Auzoutem, že spojiv dalekohled s dělenými kruhy (opatřený křížem z nitek) podstatně zdokonalil nástroje pozorovací a také chyby nástrojů pečlivěji určovati počal. Nejznámější práce jeho je měření stupňové, které vykonal r. 1669 a 1670 mezi Amiensem a Malvoisine první dle methody Snelliovy (Mesure de la terre, Paříž, 1671). Založil astronom. ročnici »La connaissance des temps« a vydal 5 prvních svazků (1679–83); ročnice ta vychází dosud. Navštívil hvězdárnu T. Brahe na ostrově Hvenu a cestu tu, jakož i pozorování v Dánsku konaná popsal ve Voyage ď Uranibourg ou observ. faites en Danemark (t., 1680). Ostatní práce a pozorování obsaženy jsou v Anc. Mém. Par. sv. I–X. Jeho Traité du nivellement etc. vydal La Hire (Pař., 1684), sbírku pozorování P-ových od r. 1666 až 1685 uveřejnil P. C. Lemonnier ve své Histoire céleste (t., 1741). VRý.

2) P. Louis Benoît, dramatik franc. (* 1769 v Paříži – † 1828 t.), napsal spoustu lehkých komédií a frašek vtipně a bystře stavěných a plných přirozené, třeba povrchní komiky. Jmenujeme z nich: Le badinage dangereux (1789); Les visitandines (1792; pozd. název Pensionnat de jeunes demoiselles); Le conteur; Le cousin de tout le monde (1793); Amis de collège (1795); Médiocre et rampant (1796); Entrée dans le monde (1798); La petite ville (1801) a mn. j. P. byl ředitelem různých divadel, naposledy Odéonu, a členem Akademie francouzské. Sám uspořádal výběr ze svých prací v 10 sv. (Paříž, 1821). Šld.

3) P. Edmond, právník a spisovatel belg. (* 1836 v Brusselu). Věnoval se s počátku námořnictví, pak právům. Tou dobou jest advokátem u kassačního soudu v Brusselu a redaktorem časop. »Journal des Tribunaux«, založeného od něho r. 1881. Napsal mnoho cenných právn. děl, namnoze ve spolku s jinými, jako: Traité des brevets d'invention (Brussel, 1866); Traité usuel de l'indemnité due à l'exproprié (1867); Manuel pratique de la profession d'avocat en Belgique (1869); Traité général de l'expropriation (1875); Pandectes beiges (1878 a sl., obšírná právnická encyklopaedie, dosud 66 sv.); Code général des brevets d'invention (2. vyd. 1886); Bibliographie générale et raisonnée du droit belge (1882–90) a j. Ve své ostatní literární činnosti P. jest přívrženec nejmodernějšího směru. Založil týdenník »L'Art moderne« a vydal Scènes de la vie judiciaire (1893), s Cam. Lemonnierem, Rodenbachem a Verhaerenem pak Anthologie des prosateurs belges (1888, 4 sv.). V politice jest přívrženec sociálně-demokratických názorů. Novější spisy jeho jsou: Synthèse de l'antisémitisme (1892); Comment on devient socialiste (1895); cestopisy: El Moghreb al Aksa, une mission belge au Maroc (1889, nové vyd. 1893) a En Congolie (1896 a j.).

4) P. Charles Émile, mathematik franc. (* 1856 v Paříži). R. 1874 vstoupil na Ecole normale supérieure a již roku 1877 stal se doktorem ès sciences a téhož roku byl jmenován maître de conférences na fakultě věd v Paříži, pak r. 1879 professorem v Toulouse. R. 1881 stal se professorem na Ecole normale sup., od r. 1886 prof. počtu differenciálního a integrálního na univ. pařížské, kde od r. 1897 přednáší o vyšší algebře. Mimo to jest od r. 1893 prof. všeob. mechaniky na ústřední škole umění a řemesel. Od r. 1889 je členem akademie věd v Paříži. P. náleží k nejznamenitějším mathematikům souvěkým a pracoval nejvíce o theorii funkcí a o theorii rovnic differenciálních. Uveřejni) mnohá důležitá pojednání v »Annales de l'Ecole normale« 1880, v »Journalu« Crelleově, ve sborníku akademie pařížské, v »Journal de mathématiques« a j. a vydal Traité d'analyse (Pař., 1893–97, 3 sv.) a Théories des fonctions algébriques de deux variables (t., 1897, 1 sv.). – Srv. Em. P., Notice sur ses travaux scientifiques (Pař., 1889).