Ottův slovník naučný/Piacenza

Ottův slovník naučný
Pia causa	Piacenza	z Piacenzy vévoda

Údaje o textu
Titulek:	Piacenza
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 701–702. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Piacenza
Související články ve Wikipedii: Provincie Piacenza

Piacenza [pjačenca] (lat. Placentia, franc. Plaisance): 1) P. hl. město ital. prov. a kraje t. jm. na ř. Nurettě 150 m od pravého břehu Pádu ve výši 72 m n. m. na trati P.-Como Jaderské dráhy a Parma-Alessandria dráhy Středomořské, na 45° 2' 44'' s. š. a 9° 41' 24'' v. d. Gr., má 36.064 ob. (1901), široké ulice, krásná náměstí, silná opevnění a řadu pomníkův i vynikajících budov. Chrámů jest přes 50, mezi nimi kathedrála slohu románsko-lombardského z l. 1122–1233 s přístavbami z XV. stol., 3 arkádami, freskami od Guercina a Carracciho, kryptou o 100 sloupech a pomníkem Pia IX., dále chrám San Sisto ze XVI. stol. s krásným iónským sloupovím a kopií Raffaelovy Sixtinské madonny, malované pro tento chrám r. 1518 a prodané odtud roku 1753, pak kostel sv. Antonína z XII. stol., dříve kathedrála, s gotickými arkádami a pozoruhodnou zvonicí, chrám P. Marie z XV. stol. s freskami od Pordenona atd. Z paláců vyniká radnice počatá r. 1281, palác Farnese, nyní v kasárny proměněný, palác vládní s proslulými slunečními hodinami a palác soudní s malebným nádvořím. Opevnění města skládá se z citadelly, vnějších tvrzí a předmostí; z pomníků jmenujeme jízdné sochy vévod Alessandra a Ranuccia Farnesů na piazza de' Cavalli a sochu Romagnosiho blíže piazza del Comune. Ze vzdělávacích ústavů jest zde technická škola a ústav, lyceum, gymnasium, 3 divadla, veřejná knihovna se 129.000 svaz., 5800 brož. a 2810 rukop., mezi nimiž jest skvostný žaltář z IX. stol. a t. zv. codex Landianus Danteovy Božské komédie z r. 1336, sbírky archaeol. a palaeontologické. Město jest sídlem prefekta, biskupa, soudu, generálního velitelství IV. armád. sboru, 7. divise a pěší brigády a má několik nemocnic. Z průmyslových závodů jsou zde přádelny hedvábí, továrny na vlněné, bavlněné a hedvábné zboží, klobouky a j. Na blízku jsou mramorové lomy a petrolejové prameny. P. jest spojena silniční drahou s Cremonou, Rivergarem, Bettolou a Borgonovo-Pianellem, přes Pád vedou zde 2 mosty. – P. byla s Cremonou nejstarší římskou osadou v Gallii cisalpinské, postavenou proti Gallům a důležitou pro svou polohu na Pádu. Avšak již r. 217 př. Kr. byla zpustošena po bitvě mezi Hannibalem a Římany, ve válce mezi Othonem a Vitelliem pak úplně rozbořena. Za středověku tvořila republiku, která však podléhala vlivu mocných rodin severoitalských a které r. 1332 zmocnili se Viscontiové. Po vymřeni této rodiny chtěla se odděliti od Milána, avšak František Sforza jí dobyl a krutě ztrestal. Roku 1511 připadla rodu Farnese zároveň s Parmou a od té doby sdílela její osudy. Roku 1746 zvítězili zde Rakušané pod Liechtensteinem nad spojenými Španěly a Francouzi, r. 1799 zmocnili se města Francouzi, v letech 1802–1814 bylo hlavním městem departementu Taro, r. 1808 obdržel Napoleonův generál Lebrun titul vévody z P-zy.

2) P., provincie v sev. Italii v krajině Emilii, hraničí na s. s provincií Milán a Cremona, na z. s Pavií, na j. s Janovem a na j. a v. s Parmou, měří 2471 km² a má (1901) 245.049 ob., t. j. 99 na 1 km². Na s. tvoří rozsáhlou a úrodnou planinu, na j. však jest hornatá a prostoupená 2 severními výběžky massivu Penna (1735 m) Alp Ligurských. Na rozhraní provincií P-zy, Janova a Parmy oddělují se tyto horské větve od hory Bue (1803 m), východní z nich dosahuje výše 1714 m v hoře Ragola a západní v hoře Aserei 1431 m. Na s. odděluje provincii od Lombardie ř. Pád, do níž ústí tu v pravo ř. Tidone, Trebbia, Nuretta, Nuve, Chiavenna a Arda. Hojně daří se obilí, vína, moruší, kaštanův a různého ovoce, rozsáhlé jsou pastviny, na nichž chová se mnoho skotu a vepřů. Znamenité jest sýrařství, dobývá se mramor a stavební kámen, vyskytuji se petrolejové prameny, avšak průmyslu kromě hedvábnického téměř není. Provincie dělí se na 2 kraje, P. a Fiorenzuola d'Arda, mající 47 obcí. Tšr.