Ottův slovník naučný/Pečora

Ottův slovník naučný
Pečnov	Pečora	Pedál

Údaje o textu
Titulek:	Pečora
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 390–391. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pečora

Pečora (Печора), u Samojedů Jam, t. j. moře, řeka v rus. gub. permské, vologodské a archangelské, vzniká stokem několika potoků se zap. svahů Uralu, z nichž 3 hlavní zovou se Veliká P., Malá P. a P. v užším smyslu, kteroužto poslední dlužno pokládati za hlavní pramen řeky, stékající s hory Pečer-ja-tolja-ura, vys. 928 m a ležící na 62° 11' s. š. Tyto vodní toky spojují se na již. úpatí hory Koipu a řeka takto vzniklá teče vysokými a příkrými břehy k zsz. a jz. mezi pustými kraji severní části permské gubernie, kde přijímá ř. Uni a Volosjanici, která spojuje úvodí P-ry s úvodím Kamy. Odtud řeka obrací se k sz., teče podél důleží přístavu Jakšinského a vstupuje na územ. gub. vologodské, kde směřuje k s. až k ústí pravého přítoku Ilydze (350 km). Zde obrací se k sz., přijímá velikou pobočku Mylvu (300 km) a na 60° s. š. největší svůj přítok Usu. Tím stává se P. mohutným veletokem s četnými ostrůvky a písčinami, teče k ssz. a pak na polárním kruhu k západu, zde vlévá se do ní Ižma, pak směřuje až k svému ústí u vesnice Visky k s. podél 52° s. š., přijímajíc ř. Cilmu. Ústí její jest několikaramená delta prostoupená četnými a dosti velikými ostrovy, hlavní ramena jsou 2, vých. Veliká P. a záp. Mastěrskaja nebo Malá Pečora, za deltou počíná se zátoka Pečorská. Délka řeky dle Tilla měří 1648 km, dle Semenova 1760 km a dle Latkina 2100 km, úvodí 329.497 km², delta pak zaujímá 4447 km² (Strělbickij). Splavna jest od přístavu Jakšinského po celé tři čtvrtiny svého toku, avšak ledu prosta jest jen 175 dní do roka. Obchodní význam řeky jest velmi značný, po řece dolů vozí se ročně zboží za ½ mill. rublů, hlavně obilí, oděv, obuv, sůl, zboží osadnické, železné a galanterní, vzhůru pak vozí se ryby, kůže, zvěř, peří, tuky atd. Po řece plují pravidelně 3 parníky dopravující osoby i zboží. Značný jest i lov ryb, který provozuje se na jaře a v létě, avšak druhdy i v zimě. – P. byla ode dávna známa Novgorodským, kteří provozovali po celém jejím úvodí rozsáhlý obchod. V polovici XIV. stol. usazovali se zde Rusové, kteří v XV. a XVI. stol. pronikali odsud na Novou Zemlji a poloostr. Jalmal, ba i do ústí Obi. V století XIX. prozkoumalo řeku a její úvodí několik ruských cestovatelů, jako: Latkin, Krusenstern, Sidorov a j.

Pečorský újezd zaujímá vých. čásť ruské gub. archangelské a utvořen byl v poslednich letech ze sev.-vých. části mezenského újezdu, mezuje na s. se Severním Ledovým okeánem, na v. s Uralem a tobolskou gub. a na j. s gub. vologodskou. Plocha jeho měří asi 260.000 km², severní čásť tvoří ohromnou rovinu tundrovou, v níž na z. od P-ry leží Malozemeljská tundra prostoupená Timanským hřbetem a na v. Bolšezemeljská tundra s Čaicyným Kamněm a pohořím Paj-choj. Jižní díl újezda jest pahorkatina, do níž zabíhají na jz. odhoří Timanského pohoří a na jv. Uralu. Největší čásť újezda přisluší k úvodí P-ry, ostatek k úvodí říček do Severního Ledového okeánu tekoucích. Jezer jest mnoho, nevelikých a rybnatých. Nerostného bohatství jest málo, podnebí drsné a studenější než v jiných újezdech gubernie. Obyvatelů jest 36.211 (1897), z nichž 10.250 Rusů, 21.370 Zyrjanů, 4592 Samojedů; jsou téměř vesměs pravoslavní. Hlavním pramenem výživy jest lov ryb, jímž zaměstnává se 3400 osob, lovem ptákův a zvěře 2710 osob. Lesy (jedle, sosna, cedr a j.) zaujímají 10½ mill. desjatin, avšak pro nedostatek parních sil a pravidelného vývozu dříví není lesní průmysl příliš rozvinut. Pole zaujímají jen 3000 desjatin, seje se hlavně ječmen. Důležitější než orba jest chov dobytka i počítá se 11.245 skotu, 7565 koní, 12.750 ovcí a 185.045 sobů. Továren není, obchod jest dosti čilý, avšak v rukou překupníkův, újezdem vede jediná trať poštovní a telegrafní. Škol jest 21 se 725 dětmi, 1 škola řemeslnická, správním střediskem újezdu jest Usť-Cilma, obchodním a průmyslovým pak Ižma-Mokča. Tšr.