Pevnost (jihoslov. tvrdjava, frc. forteresse, place forte, it. fortezza, angl. fortress, něm. Festung) jest osada, nejčastěji město, nebo místo v území, které pro důležitou svoji polohu stratégickou dle nauk o permanentním či stálém hrazení a dle jisté soustavy hradebnické opevněno, t. j. obehnáno hradbami pevnými z kamene, cihel, železa, dřeva a země (prsti), aby v něm i poměrně nečetný zástup voj. mohl ubrániti se i proti značné přesile nepřátelské. P-i nejraději se stavívaly poblíž hranic říší, a to v celém pásu nebo v pásech několika za sebou, jako ve stol. XVI. a XVII. ve Francii na hranicích severní a východní, aby nepřítel nemohl snadno vniknouti hloub do bráněného státu. Nejvýhodnější místa pro p-i bývají při důležitých řekách, železnicích a hlavních silnicích, jimiž nepříteli třeba táhnouti a jimž mu nesnadno vyhnouti se, chce-li opanovati přechody přes řeky, tudíž jako omosteň velikého slohu; blíže vtoku jedné řeky do druhé; při uzlech či křižovatkách hojných železnic a silnic; na břehu mořském na ochranu válečného přístavu. Účelem pevností je: 1. zameziti nebo zdržeti dobyvateli postup; 2. skýtati vojsku snadné a kryté shromáždiště na operační základně (v. t.), tudíž jako operační podmět před zahájením válečných operací; kolem takých p-í zařizuji se hrazené tábory; 3. pojmouti v sebe vojsko po utrpené porážce, aby se zotavilo, spravilo a sesílilo, k čemu taktéž třeba hrazeného tábora; 4. tvořiti bezpečné skladiště zbraní, střeliva, zásob stravovacích a j. pro operující vojsko. Jak pi se vyvíjely ze skromných počátků dávnověkých až do konce středověku, vylíčeno při hesle Hradebnictví. Tu pak před počátkem doby novější vynález střelného prachu a brzy potom baštované soustavy měl značný vliv na přetváření a nové zařizování p-í, které až do nejnovější doby se zakládají na zásadách této soustavy, vyhovujíce ovšem rozměry čím dál většími rostoucímu dostřelu hrubých střeleb a samostatností jednotlivých bašt, od sebe beze spojení odloučených, novým názorům proti nepřetržitosti ohrazených čar, dříve tak oblíbených. Z pedantických většinou soustav slavných opevňovatelův uvedených při Hradebnictví str. 735 a z moudrých náhledů geniálního Carnota vyhranil se konečně během XIX. stol. nejnovější názor o p-ech. Předem již na jeho začátku se ozývaly hlasy, popírající vůbec jejich důležitost dříve tak vysoce ceněnou. A skutečně proti dobám minulým, kde pro stálou nejistotu a neurovnanost poměrů, pro válku všech proti všem každý velmož měl svůj tvrdý hrad, každé téměř město bylo p-í, časem počet těchto velice se ztenčil a následkem zkušeností, že rázný dobyvatel ani mnoho nedbal p-í, jim se vyhnul, je obcházel, leda pozoroval, nejnověji odborníci dospěli k poznáni, raději p-í málo, ale tím větších a pevnějších. Malé p-i, pokud neuzavírají soutěsky a tudíž dobyvatel nemůže jich obejíti, pozbyly ceny své hlavně ohromnou dostřelností nejhrubších děl (až na 10.000 m !), ježto mohou býti se všech stran přestřelovány. Proto ve mnoha státech malé p-i rozbourány: v Rak.–Uh.: Terezín, Josefov, Hradec Králové, Olomouc, Gradiška, Brod (při Savě), Osěk, Temešvár, Zadar, a ponechány nebo nově pořízeny jen veliké: Krakov, Přemysl, Komárno, vesměs se značným pásmem posunutých tvrzí, Trident s velikou soustavou odloučených tvrzí, rozvětvenou po celém jižním Tyrolsku, Petrovaradín; Pulj a Kotor, opevněné přístavy válečné. (Opevnění v Alpách a v okkupačním území Bosny a Hercegoviny, uzavírající většinou těsná údolí, zde nepodotčena.) Ve Francii se zemí srovnány mnohé staré p-i na severu, v Německu: Gdansko, Magdeburk, Koblenc. Při zakládání nových p-í převládá snaha, aby tísně obráncovy pokud možná byly odloučeny od měst těsně stavěných a hustě obydlených a stavěny byly p-i ryze vojenské s rozsáhlými obvody. Ježto však na mnoha bodech stratégicky zvláště důležitých již jsou větší města, jde o to, aby moderní soustava p-í pokud možná se přizpůsobila daným poměrům, t. j. aby opevnění a tvrze té které p-i byly posunuty kolem vpřed tak daleko, aby boj byl co nejvíce vzdálen od obyvatelstva a i od předměstí. To však nevylučuje, že za zvláštních poměrů samo jádro města bylo obehnáno lehkým ohrazením nebo opatřeno citadellou. Celkem však takové vnitřní linie nejsou nutny. Aby při přílišném rozpětí obvodu pevnostního neutvořila se obranná čára příliš rozsáhlá, kterou v některém místě prolomiti bylo by poměrně snadno, ujímá se nejnověji víc a více mínění, že místo jednoho souvislého pásu nebo kruhu tvrzí (od sebe vzdálených průměrně asi 1000 až 1500 m) je lépe zřizovati skupiny pevnostní ze 3–5 větších tvrzí, posunuté daleko ku předu, s obrannými průčelími na všecky strany. Mezery mezi skupinami, měřící až přes 5000 m, před válkou se vyplní a uzavrou hradbami prozatímními, polními. Skupiny pevnostní již dříve plnily úkoly důležité, jako na př. pevnostní čtverhran při řekách Minciu a Adiži ještě za panování rak. v horní Italii, p-i to Peschiera, Mantova, Verona a Legnago, ne sice ve válce r. 1859, ale ve válkách r. 1848 a 1866, kdy mezi nimi italská vojska uvedena bitvami u Custozzy v nemalou tíseň. Nejvelikolepější pevnostní soustavou jest opevnění východní hranice francouzské od pomezí belgicko-luxemburgského až po hranici švýcarskou s Paříží, největším opevněným táborem světa, v pozadí. Blízko hranic jsou opevněné tábory 4: verdunský, toulský, épinalský a belfortský, asi 70 km od sebe vzdálené, každý o 8–11 okolních tvrzí a spojené tvrzemi jinými. Ve 2. čáře jsou opevněné tábory remešský a La Fère Laon s mnohými tvrzemi. Takové tábory jsou na severu u Montmédy a Longwy, na jihu (východní hranice) langreský, besançonský a dijonský. 5 pevností: Épinal, Belfort, Langres, Besançon a Dijon, tvoří ohromný pětihran pevnostní s Lyonem v pozadí. A sama Paříž, největší p. světa, je silně opevněna zase tvrzemi posunutými. – Rusko má na hranici proti Rakousku a Německu mocný čtverhran pevnostní, Kovno, Novogeorgijevsk, Ivangorod a Brest Litevskij. – Italie hledí zabezpečiti si hranice hlavně proti Francii četnými p-mi a tvrzemi v Alpách proti hranici francouzské. Řím a Neapol mají býti chráněny opevněními římskými, monte-argentarskými, civitavecchijskými a gaetskými, též Capua má se státi ústředím obrany země a na ostrovech se provádějí značná opevnění, jako na př. na ostrově Maddaleně k podporování operací námořních. – Německo má co do p-í hlavní zřetel ke hranicím Francie a tam mimo Mety, obrovské to středisko obranné, mocné pevnosti Nový Breisach a Thionville s ohrazenými tábory, a za tímto obranným pásem p-i Štrasburk a Mohuč. Na svém pomezí východním má p-i Vratislav, Nisu, Poznaň, Toruň, Královec. Opevněný přístav jest Kiel. I ostatní státy menší poměrně pokračují v modernisování svých pevnostních soustav. Nejposlednější novotáři navrhují hlavně z ohledů hospodářských, aby se upouštělo pokud možná nejčastěji ode stavby přenákladných opevnění stálých a za to aby ve případě potřeby se zřizovala opevnění prozatímní, jimž by se dodávalo největší způsobilosti odporu pohyblivými věžemi pancéřovými. Tento způsob, jednak dosti účelný, však nijak se nehodí do území hranicím blízkého, protože provádění veškerých tu nutných zákopů, náspů, betonování, železných kryteb atd. vyžaduje přece času tak dlouhého (několik týdnů), že by práce mohla býti velmi záhy přerušena náhlým vpádem čilého útočníka. Nelze však popříti, že pohyblivé konstrukce železné mohou platně přispívati k sesílení opevnění již stávajících aneb již připravených. – P-i dříve se třídily na 5 tříd: I. tř. s obrannými čelími až 12, a tak postupně méně, až 5. tř. obsahovala jen tvrze. Nyní se třídí na p-i manévrovací (něm. Manoeuvrir-Plätze), t. j. které dovolují a podporují operace činné armády polní (viz Armádní pevnost); p-i pásmové (něm. Gürtelfestungen), nazývané tak proto, že několik jich tvoří pásmo obranné poblíže hranice, nebo že jádro (noyau, v. t.) jest obklopeno pásmem několika tvrzí samostatných; závěry údolí, soutěsek a pod. (něm. Thalsperre). Ať ostatně p-i se zakládají dle způsobu kteréhokoli, nutno míti na zřeteli úvahy tyto: 1. Neplýtvati hradbami, kde nejsou nevyhnutelně potřebny, nebo stojí velmi mnoho peněz a rozptylují celé armády na samé obsádky a oslabují tím vojsko polní pro podniky veliké. 2. Stavěti je pokud možna pouze tam, kde nepřítel nemůže vyhnouti se jim, kde jej přímo nutí k obléhání. 3. Míti dosti sil na dokonalé obsazení jich, nebo zdivo a země se nebrání samo, nýbrž potřebuje k tomu živé síly, za které nejlépe se hodí, aby polní armáda nebyla seslabena, zeměbrana, domobrana, zemská hotovost a pod. P-i bez dostatečného obsazení, důmyslného užívání a výborného a hybného vojska polního nejsou než příliš drahým kameništěm. 4. Postarati se vůči vražedným účinkům nynějších střel mimo kazamáty již hotové o další útulky, úkryty, přístřeší pumovzdorné, mezi nimiž se vyznamenávají t. zv. hangary, zátyně překlenuté klenbami valenými, jejichž osa leží buď souběžně s podélnými zdmi vnitřními valiště nebo kolmo na ně, ve kterémž případě se zaklenují do sesilujících pásů. Kryt nad klenbou budiž pumovzdorný. 5. Poříditi spojení jádra p-i se všemi přináležejícími hradbami odloučenými a všech těch mezi sebou silnicemi nebo lépe železnicemi na bezpečnou přepravu i děl nejtěžších. FM.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pevnost (stavba)