Ottův slovník naučný/Petion

Ottův slovník naučný
Petiolus	Petion	Pětipeský

Údaje o textu
Titulek:	Petion
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 605–606. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jérôme Pétion de Villeneuve

Petion [-tjo͡n]: 1) P. (také Pethion) de Villeneuve Jérôme, politik frc. (* 1756 – † 1794). Roku 1789 byl zvolen do gener. stavů (v třetím stavu) a v Národním shromáždění stal se členem ústavního výboru. Roku 1790 (4. pros.) byl předsedou Ústavodárného shromáždění. Roku 1791 v červnu jako kommissař konstituanty s Barnavem a La Tour-Maubourgem vedl do Paříže zpět uprchlého krále; t. r. byl proti Lafayettovi zvolen za maira pařížského (16. list.). Smýšleni jsa radikálního, r. 1792 (3. srpna) P. četl v zákonodárném shromáždění petici 48 sekcí pařížských za odstranění království. Roku 1792 (5. září) byl zvolen do konventu (za departement Eure-et-Loir) a záhy stal se předsedou konventu (20. září) i jakobínského klubu (23. září). V konventu P. přilnul k tak zv. Girondistům a byl zatčen v červnu 1793. Podařilo se mu sice uprchnouti, ale konečně vida nezbytí, zabil se sám spolu s Buzotem v okolí Castillonu (20. čna 1794). P. nevynikal jako řečník ani jako spisovatel; měl však (zejm. v l. 1791–92) ohromný vliv v Paříži, jehož zneužil k bouřím 20. čna 1792. Zanechal Mémoires (vyd. Dauban, 1866).

2) P. (také Pethion) Anne Alexandre, president republ. Haitské (* 1770 – † 1818). Byl zprvu dělníkem zlatnickým, potom dal se k vojsku. Při vzpouře r. 1796 přidal se ke třídám barevným a vynikl jako důstojník dělostřelecký; později ve vzpouře mezi mulatem Andréem Rigaudem a černochem Toussaintem Louverturem přidal se k Rigaudovi a statečně bránil obléhaný Jacmel r. 1800. Po porážce Rigaudově P. odebral se do Evropy a přišel do Paříže r. 1801. Když první konsul organisoval výpravu proti ostrovu Sv. Dominika, P. účastnil se této výpravy a velel r. 1802 13. brigádě. Když pak Toussaint byl přemožen a barevní lidé uznamenali, že Francouzové opět zavádějí otroctví, vzbouřili se proti generálu Leclercovi, a P. přidal se ke vzbouřencům. Postaviv se jim v čelo udeřil na hlavní stanoviště franc. Haut du Cap, zmocnil se ho, ale protivil se ukrutnostem generála Dessalinesa. P. jako divisní generál velel divisi západní s hlavním stanem v Port-au-Prince a počínal si tak statečně, že již 4. pros. 1803 trosky franc. výpravy opustily ostrov Sv. Dominika. Roku 1806 kruté počínání Dessalinesovo vzbudilo bouři, a když po smrti Dessalinesově téhož roku Henri Christophe ustanoven guvernérem, P. neshodl se s ním a dal prohlásiti v Port-au-Prince republiku 27. pros. 1806. Přes to, že byl poražen od svého soupeře, byl 10. břez. 1807 zvolen presidentem, tak že na severu ostrova byla vláda Henri Christopha (Henri I.), P-ova na záp. a jihu. Roku 1810 odtrhl se od P-a i jih s vládou Rigaudovou. P-ovi však podařilo se r. 1812 potlačiti vzpouru Christophovu a po smrti Rigaudově spojiti se svou republikou i jih, načež P., byv r. 1815 zvolen na doživotí, vládl klidněji až do své smrti. Roku 1816 dal republice svobodomyslnou ústavu. – Srv. Saint Rémy, P. et Haiti (Pař., 1854–57, 5 sv.).