Ottův slovník naučný/Pelikáni

Ottův slovník naučný
Pelikán	Pelikáni	Pélion

Údaje o textu
Titulek:	Pelikáni
Autor:	Bohumil Bauše
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 427–428. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pelikán (rod)

Pelikáni (Pelecanidae), čeleď veslařů (Steganopodes) zastoupená jediným rodem (Pelecanus) v 9 druzích v teplejších pásmech země. Dlouhý, přímý zobák má zploštělou svrchní čelist v ostrý hákovitý nehet končící a zpodní v obšírný vak rozšířenou. První prst jest nízko. Dlouhá křídla kryjí krátký ocas, nohy jsou silné a vyšší než u kormoránů, tak že mohou lépe kráčeti než tito. P. plovou výborně, ale nořiti se nemohou. Loví ryby zobákem jako do síti, při čemž v polokruhu celý houf vzájemně si pomáhá. Přes nemotorné tělo lítají P. velmi dobře, hlavu majíce přitisklou k tělu. Hnízdí se v močálech, kdež hnízda nanášejí ze stébel volně na sebe položených a z rákosí.

P-án obecný (P. onocrotalus) zdržuje se při ústí řek hojně rákosím zarostlých, kdež mělká voda sladká i slaná poskytuje mu vhodná loviště. V deltě dunajské, v jižních Uhrách, Turecku a Řecku, pak opět na Krymu a ze záp. Arabie do Afriky rozšířen jest ve společnostech na sta a na tisíce kusů čítajících. Z 2–3 modrobílých vajec líhnou se po pěti nedělích nahá mláďata, která, když dostanou první puchové peří, sovám se podobají a první čas z velikého vaku starých potravu berou. Ačkoli ryby tvoří hlavní potravu odrostlých, uchopují i jiná zvířata, jako kachňata. V tahu zachovávají jistý pořádek, tvoříce buď šikmou čáru aneb trojhran nestejnostraný. Kde jsou p. pronásledováni, jsou velmi plaší a ostražití, jinde, jako v přístavních městech Rudého moře, kde s lodí se krmí, velmi přítulní. V zajetí poznávají záhy svého ošetřovatele, krotnou a jsou tiši i spokojeni. V rybářských vsích egypt. jezer navštěvují p. rybí trh, postaví se vedle kupce a žebroní, až se jim něco hodí. Jiní zde chovaní rozlétnou se ráno, by sami potravu si hledali, a vracejí se večer. P-án má délky 130–170 cm), jest bílý, s růžovým nádechem, jen letky má černé, nohy barvy pleťové, víčka červená, oči hnědé, uzdičku lysou, žlutý vak. V Dobrudži, Řecku, již. Rusku, zvlášť na Volze a na Kaspickém moři, pak v Egyptě a Nubii vyskytuje se p-án obrovský (P. crispus), 1,4–1,8 m délky, barvy šedobílé, s péry na hlavě a krku zkadeřenými. Jiný druh, p-án chocholatý (P. mitratus), jest barvy čistě bílé a má v týle chocholku kopinatých per; jest menší p-na obecného, dosahuje velikosti as husy. Obývá severových. Afriku. Na východ rozšířen až po Indii, zalétá i do krajin jihovýchodní Evropy.

Na starobylé bajce zakládá se vyobrazení p-na, živícího mláďata vlastní krví, jakožto symbolu obětavé lásky mateřské. Snad rybami zakrvácené poprsí ptáka mláďata živícího zavdalo podnět k podobné bajce, uvedené již ve IV stol. ve Fysiologu. Novější pozorování nic podobného v počínání p-na neshledala. Bše.