Ottův slovník naučný/Payne

Ottův slovník naučný
Paykull	Payne	Paysage

Údaje o textu
Titulek:	Payne
Autor:	Jaroslav Fikrle, Alois J. Klein, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 370–371. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Payne [pén]: 1) P. Petr, od Čechů zvaný M. Engliš, mistr university oxfordské, horlivý ctitel Wiklifův. Pro svoje smýšlení byl nucen opustiti Anglii a přišel r. 1417 do Čech, kde universita ho přijala mezi své professory. V letech následujících P. těšil se veliké vážnosti u všech husitských stran, které viděly v něm po Jakoubkovi svého nejučenějšího theologa. O úctě, které se těšil, svědčí okolnost, že jmenován byl členem poselstva, které o vánocích r. 1420 vyjelo do Polska nabídnouti králi Vladislavovi korunu českou, a ještě více jeho volba mezi oprávce česk. duchovenstva (14. list. 1421). Nesnášel se nikdy úplně se žádnou sektou husitskou, protože všechny více méně se odchylovaly od Wiklifa. R. 1426 hájil proti Příbramovi články Wiklifovy. Tenkráte se ještě shodoval s Jakoubkem i Rokycanou; ale po pádu Korybutově (1427) rozešel se s nimi a přidal se k Sirotkům. Příčinu zavdalo k tomu P-ovo učení, jímž zapíral transsubstanciaci. Nicméně i potom spojoval jej s frakcí Rokycanovou odpor proti straně Příbramově. Spolu s Rokycanou účastní se 29. pros. 1427 hádání na Žebráce, a když r. 1429 mistři po pádu Korybutově z Prahy vypovězení se vrátili, obnovily se také staré spory P.-ovy s Příbramem. Nařízeno bylo veřejné hádání v Karolinu o sv. Václavě před osmi soudci od stran zvolenými. Hádání trvalo tři neděle. Příbram usiloval dovoditi nezávislost Husa na Wiklifovi a uváděl 200 bludných jeho vět. P. s úspěchem polemisoval s ním; když však přišel k učení o transsubstanciaci, i soudcové od P. zvolení (Rokycana a Dráchov) přidali se k Příbramovi. R. 1431 účastnil se hádání v Krakově. Když v létě následujícím začalo jednání s koncilem Basilejským, P. byl mezi těmi, kdož od sněmu byli posláni do Chebu k předběžným úmluvám s vyslanci koncilu. A účastnil se též českého poselstva do Basileje a tam na koncilu 26.–28. led. proti Palomarovi hájil čtvrtého artikulu pražského o světském panování kněží, kterému dával výklad takový, že kněží mohou požívati zboží světského, ale ne přílišně a zbytečně; světská vrchnost má prý nejen pravo, ale i povinnost, tam, kde kněží hřeší, příčinu hříchu – t. j. světský majetek – odstraniti. Když Češi s posly Basilejského koncilu vrátili se do Prahy, P. spolu s Rokycanou a Biskupcem předsedal sněmu červnovému (1433), kde slyšeni byli poslové basilejští. Roku násl. (1434) na sněmu svatohavelském theologové sirotčí spojili se se stranou Rokycanovou a P. přidal se potom k nejradikálnější straně české, k Táborům. Nicméně ještě tehdy – svědčí to o jeho theologické autoritě – byl jmenován rozsudím ve sporu Rokycanově s Tábory o sedm svátostí, ctění svatých a p., jež měl vyložiti ve smyslu Husově a Wiklifově se zřetelem k soudci v Chebě umluvenému. P. odkládal rozhodnutí po dvě léta, až teprve okolo sv. Václava r. 1436 byl císařem a pány téměř násilím donucen vynésti rozsudek, jimž dával Rokycanovi skoro ve všem za pravdu, ač se netajil, že jeho osobní přesvědčení nesouhlasí všude s výrokem. Zdržoval se nějaký čas v Žatci; za reakce, která nastala v r. 1437, byl odtud vypuzen. Koncil žádal císaře, aby P-a vypravil do Basileje, protože nesprávně smýšlí o transsubstanciaci. P. v dubnu přijel s glejtem do Prahy a pohádav se tu s císařem i legátem Filibertem byl vypověděn z Čech. P. uposlechl jen potud, že opustil Prahu; zdržoval se potom nějakou dobu také v Chelčicích. R. 1439 potkala ho nehoda, že zajat byl od pana Burjana z Gutšteina; Táborští vykoupili ho ze zajetí za 200 kop. V následujících letech žije na Táboře. Poslední zprávu máme o něm z r. 1452: když Táborští podrobili se Jiřímu z Poděbrad, P. byl jmenován jedním z rozsudích, kteří o sv. Václavě měli vynésti nález o některých sporných věcech. J.F.

2) P. Thomas viz Paine.

3) P. John Howard

Trvající majetková práva

Část tohoto dokumentu dosud není volným dílem kvůli trvajícím majetkovým právům autora nebo některého ze spoluautorů (Alois J. Klein). Příslušný text tedy není na Wikizdrojích dostupný.

Podle platné autorskoprávní legislativy se stane volným dílem v roce 2025, poté může být na Wikizdrojích zveřejněn.