Ottův slovník naučný/Pavlač

Ottův slovník naučný
Pavla	Pavlač	Pavláni

Údaje o textu
Titulek:	Pavlač
Autor:	Jindřich Fialka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 352–353. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pavlač

Pavlač sluje volná chodba, vedoucí při zevnějších stěnách budovy. Staví se všude tam, kde uvnitř budovy z nedostatku místa nemohla se zříditi žádná chodba a kde spojení některých místností přece má býti nejen docíleno, nýbrž i kryto. P. dává se obyčejně jen na dvorní stranu budovy, kdežto jest k vykonávání mnohých prací pohodlná a příručná. Podle $ 72 stavebního řádu pro Prahu a okolí ($ 71 pro království České) p-e mají se opatřiti ohnivzdorným zábradlím aspoň 1 m vysokým aneb zasklenými stěnami dřevěnými a mohou se zřizovati toliko tam, kde nejsou samojediné ustanoveny pro spojení se schody hlavními a se záchody. P. musí míti v posledním patře krytinu před ohněm bezpečnou, od střechy domu osamocenou.

Co se týče zařízení p-í, mohou býti buď zcela z kamene, nebo klenuté, nebo konečně v jistých případech i dřevěné. Kamenné p-e dělají se z kamenných tesaných ploten z pevného kamene, které se ukládají na kamenné krákorce do zdi nejméně na 50 cm usazené a obyčejně v pilířích meziokenních se nacházející. Jsou-li osy oken dále od sebe než 2,50 m, musí plotny pavlačové podepřeny býti ještě krákorcem, který se usadí obyčejně nad klenbu nadpraží okna. Tlouštka krákorce nebývá pod 25 cm), jeho výška závisla jest od šířky p-e. Jsou-li p-emi přístupny schody, nesmí jejich šířka býti menší 110 cm). Plotny mívají tloušťku 16 až 24 cm a zazdívají se 25 až 40 cm do zdi. S předu opatřují se plotny římsou a »nosem« pro odkap vody.

Klenuté p-e provádějí se nyní výhradně z cihel do železných nosníkův. Nosiče zazdí se do meziokenních pilířů a mezi ně pne se buď segmentová 16 cm tlustá klenba cihelná nebo klenba z hönelovek. Místo kleneb možno též užiti betonového zdiva, doporučuje se však u rovných p-í mezi traversy udělati dříve pletivo z façonových a čtyřhraných želez as po 30 až 40 cm se křižujících, vyplniti to cementovým betonem a náležitě upěchovati. Klenuté a betonové p-e obyčejně opatřují se shora dlažbou z cihel nebo dlaždic. Dřevěné p-e smějí se zřizovati jen tam, kde p. nečiní hlavní spojení mezi jednotlivými místnostmi. Na kamenné nebo železné krákorce položí se vedle sebe povaly a ty zdola se orákosí a omítnou, svrchu opatří se 8 cm vysokým násypem a vydláždí se. Na visutém konci p-e zřídí se zábradlí buď z litinových zábradelních tyčí nebo z čtyřhraných holí z kovaného železa. Hlavní sloupky tohoto zábradlí sešroubují se s železnými nosiči, u kamenných p-í zapouštějí se as na 10 cm do kamenné plotny a zalijí se olovem, lavaoidem nebo sirou; u dřevěných p-í sloupky tyto chytají se pracnami k povalům. Střední hole zábradlí přišroubují se nahoře i dole ku plochým železům, z nichž horní tvoří hmadlo. Fka.