Ottův slovník naučný/Patro

Ottův slovník naučný
Patrizzi	Patro	Patrocinium

Údaje o textu
Titulek:	Patro
Autor:	Jindřich Fialka, Ondřej Schrutz, Rudolf Jedlička
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 327–329. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Patro (ústa)
Související články ve Wikipedii: Podlaží

Patro: 1) P., ve stavitelství, poschodí, étage, t. j. vodorovně oddělená čásť nějaké budovy, neb skupina místností, které vedle sebe neb za sebou seřazeny jsou v nějaké vodorovné úrovni budovy. $ 73 stavebního řádu pro král. hlav. město Prahu s okolím udává, že domy obytné nesmějí míti mimo přízemek více než čtyři patra, při čemž poloupatro počítá se za p. celé, a že podlaha nejvyššího patra nesmí ležeti výše než 20 m nad povrchem ulice, a kde půda má svah, že tyto výšky měří se u středu budovy. Světlá výška pater, jsou-li stropy rovné (od podlahy pod strop) u veškerých místností obytných musí býti nejméně 3,0 m, u klenutých místností obytných musí býti světlé výšky pater poměrně větší, a to tak, aby vzdušná prostora překlenuté místnosti byla stejně veliká jako při rovných stropech se světlou výškou 3,0 m. $ 100 téhož řádu předpisuje světlou výšku patra obytných místností u domů rodinných a letohrádků, jakož i domů dělnických nejméně 2,60 m. V $ 72 stavebního řádu pro království České nařizuje se, by všeliké místnosti domův obytných, které mají rovné stropy, měly ve světlosti patra nejméně 2,9 m, a nejsou-li stropy rovné, by tato výška byla poměrně vypočtena, jak dříve bylo udáno. Tentýž $ předpisuje, že domy obytné nesmějí z pravidla kromě přízemku míti více než tři patra. Fka.

2) P. (lat. palatum) v anatomii jest u vyšších obratlovců přepážka, oddělující dutinu ústní od nosní. U člověka je vpředu kostěná (tvrdé p., p. durum), skládajíc se z patrových výčnělů horních celistí a pak z patrových desek obou kostí patrových; je tudíž tvrdé p. rozděleno v prostřed švem podélným a v zadním oddílu také švem příčným. Na ústní straně je tvrdé p. mírně vyklenuto, přecházejíc vpředu a po stranách v lůžkové výčněly čelistní a v chrup, klenba patrová pak je drsná a povlečena sliznicí, kteráž na ni pevně přirůstá a vpředu i po stranách posléze přechází v dáseň. Vzadu přikládá se k tvrdému patru p. měkké (palatum molle, též velum palatinum), skládající se ze slizničné řasy, tvořené pokračováním sliznice ústní a nosní přes zadní kraj patra tvrdého; v prostřed vybíhá měkké p. v čípek (uvula), podoby přibližně kuželovité. V slizničné řase měkkého patra nalézají se mimo podajné pojivo a hrudky zvláštní hmoty adenoidní také svalíky, a to zvláštní zdvihač čípkový a napříč probíhající napínač patrový. Po stranách vybíhají ke kraji kořene jazykového a do pobočných stěn hltanových slizničné řasy patrojazykové a patrohltanové, mezi nimiž po každé straně vložena je mandle. Obojí řasy obsahují v sobě stejnojmenné svalíky. Měkké p. v klidu sklání se ke kořeni jazykovému; je-li však napiato, může se postaviti zcela napříč, přepažujíc pak spolu s napiatým svalstvem hltanovým horní oddíl dutiny hltanové, tak že pak spojení z dutiny ústní a dolního oddílu hltanového do t. zv. nosohltanu, totiž do horního oddílu hltanového, do něhož i nosní dutina se ústí, je zamezeno. Stav ten shledáváme na př. při polykání a při vyslovování některých hlásek, kdežto při klidném dýchání nosním je měkké p. svislé. Srz.

Mimo některé choroby celkové může býti p. zastiženo téměř veškerými vředovitými a nádorovitými pochody, jejichž sídlem bývá ostatní dutina ústní. Zvláštní postavení zaujímají v chirurgii choroby patra, které porušují jeho celistvost, anebo vedou k proděravění patra, což má za následek příznaky zcela zvláštní, někdy velice těžké. Proděravěno může býti p. buď poraněním, nebo hlubokými vředovitými pochody, zvláště příjičnými. Významnější než toto proděravění jsou vrozené vady patra, jež označujeme povšechně jako rozštěpy patra (uranoschisma n. palatoschisis). Jsou to zrůdnosti, vznikající v době embryonální následkem nedostatečného vývoje zcela určitých částí – lalokovitých to útvarů, z nichž vytváří se u plodu dutina ústní a celý obličej – a proto mají vždy přesné místo a liší se v jednotlivých případech od sebe jen různým rozsahem a velikostí. Dle toho třídíme je na úplné neb částečné a jedno- neb oboustrané. Často rozštěpy patra jsou sdruženy s rozštěpem horního pysku, zaječí pysk zvaným. V nejtěžším případě rozštěp patra jest úplný a týká se nejen patra, ale i čelisti a horního pysku (uranoschisis totalis čili cheilo-gnatho-palatoschisis). Při této formě rozštěpu jest horní pysk rozdělen ve tři díly široce rozstouplé, z nichž střední čásť spočívá na rypákovitém, pod širokým, oploštělým nosem vystupujícím útvaru, který zvyšuje nepěkný výraz obličeje ještě tím, že u starších dětí nese čtyři nepokryté zuby, nepravidelně, někdy přespočetně vyvinuté. Útvar tento, který z přepážky nosní vyrůstá, jest zakrnělá střední čelist, jež jest širokými štěrbinami oddělena od postranních částí čelisti horní, jež přechází v ústech v malé zbytky rozeklaného patra tvrdého, na nichž visi po jednom malém, červenou sliznicí krytém lalůčku, rozštěpeném to patru měkkém a čípku. Dutina ústní následkem těchto rozštěpů tvoří s dutinou nosní a hltonovou jediný objemný prostor, stále na venek otevřený, což zavdalo podnět k lidovému názvu této zrůdnosti, zvané ode dávna »vlčí tlama«. Tento rozštěp patra vydává život děcka obyčejně slabého a mnohdy ještě jinými vrozenými vadami stiženého mnohým nebezpečím. Stálý přístup vzduchu do otevřených dutin způsobuje vysýchání sliznic a tím, jakož i hromaděním zbytků potravy v četných řasách sliznice povstávají těžké záněty sliznic, průdušek a plic, k nimž druží se katarrhy orgánů zažívacích. Poněvadž rozštěpeným pyskům nemožno prováděti ssací pohyby, jest výživa dítěte nedostatečná, a jen malá čásť těchto nešťastných tvorů překoná ona nebezpečí útlého mládí. Mimo úplný rozštěp patra vyskýtají se různé rozštěpy částečné, a to buď zadní, z nichž nejmenší vadou jest prostý rozštěp měkkého patra a čípku, úplný (staphyloschisis) neb neúplný (staphylocoloboma), aneb rozštěpy přední, jichž řada počíná zaječím pyskem čili rozštěpem pysku neúplným (cheilo-coloboma) neb úplným (cheiloschisis). Mezi jednotlivými druhy jsou četné přechody. Na rozsahu rozštěpu závisí tíže a nebezpečí vady, a stručně vylíčený obraz úplného rozštěpu patra není ještě v oboru těchto zrůd vadou nejtěžší, ježto vyskýtají se i rozštěpy pokračující až do dutiny lební, které podmiňují neschopnost k životu. Jestliže děcko stižené některým z těchto rozštěpů patra přežije věk nejútlejšího mládí, uplatňuje se vada teprve nemilými příznaky, vyplývajícími jednak z nemožnosti uzavření dutiny ústní a hltanové proti dutině nosní, jednak z nedostatečně vyvinutého svalstva patrového, týká-li se rozštěp též patra měkkého. Ona okolnost zaviňuje stálý nosový přízvuk řeči, tato způsobuje nemožnost artikulace, tak že vysloviti některé hlásky bývá vůbec nemožno. U dětí dorostlých do věku školního a vydaných pro svou chorobu posměchu zdravých soudruhů, ústrku dospělých a často i nevšímavostí a zanedbávání se strany vlastních rodičů, vada tato má nepřímo i těžký vliv na vývoj duševní.

Léčba rozštěpů patra záleží buď v operativním uzavření rozpoltěných částí patra plastickými operacemi různých method,^{[red 1]} nebo v ucpání štěrbiny patrové vhodnými přístroji, t. zv. obturatory. Ježto vady tyto, zvláště rozštěpy patra úplné a částečné přední, bývají nejnebezpečnější v útlém mládí, byla vždy snaha lékařův odpomoci jim co možno záhy. Pokud rozštěp zaujímá horní pysk, jest již u novorozených možno bez významnějšího nebezpečí bezvadně zhojiti zaječí pysk plastickými operacemi a zlepšiti poměry celkové výživy umožněním pohybů ssacích. Pokud však rozštěp týká se patra (tvrdého i měkkého), jest operativní výkon u malých dětí příliš nebezpečný, a ježto výsledky operativních výkonů rozštěpeného patra jsou u malých dětí i z jiných příčin nepříznivé, zkušení operatéři odkládají výkony tyto na dobu pozdější, do 5. až 16. roku, a spokojují se u kojence pouze operací rozpoltěného pysku. U dospělejších dětí operace rozštěpů patra poskytují ve většině případů výsledky ideální a postrádají veškerého nebezpečí. V některých případech lze s výhodou upraviti vadu zmíněnými obturatory, někdy kombinací těchto s plastickými operacemi v ústech. Pro získané vady patra, s proděravěním jeho probíhajícími, jest léčba obdobná. Jed.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Podle Doplňků a oprav na konci díla: 329 str., 1 sl., 26 řád. shora, po: method, vlož: (srv. Plastické operace). (dostupné online)