Ottův slovník naučný/Pasov

Ottův slovník naučný
Pasolini	Pasov	Pasovary

Údaje o textu
Titulek:	Pasov
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 293–294. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pasov

Pasov (Passau), starožitné říšské město v Bavorsku, při samých hranicích hornorakouských, leží z větší části na pravém břehu Dunaje (při stoku Innu a Ilze), má 4 předměstí a s vojenskou posádkou 17.988 obyv. (1900). V P-ě je 11 kostelů, z nichž nejkrásnější je biskupský dóm s náhrobky (zal. ve XIV. stol., obnov. v XVII. stol.), votivní chrám (z r. 1864) zdobený 13 sochami představujícími Krista a sv. apoštoly, městský farní kostel, dále zasluhují zmínky biskupská residence v renaissančním slohu, budova »pasovské pošty«, v níž ujednána 2. srpna 1552 »Pasovská smlouva«, radnice s novou věží a jiné. Poblíž města na pravém břehu Innu »Mariahilfsberg« s poutnickým kostelem a nádhernou vyhlídkou na město, na úpatí vrchu Georgsbergu na lev. bř. Dunaje býv. pevnost »Oberhaus« z r. 1350 (nyní vojenské vězení) s rozhlednou, citadella Unter- či Niederhaus, městské sady, Waldschloss, Nonnengut a j. P. jest křižovatka železn. tratí P.-Vircpurk, P.-Donaulände, P.-Pocking, P.-Freyung a P.-Wels, na Dunaji stanice parníkův a obchod. lodí. Přes Dunaj do Angru vede žel. most, do Ilzstadtu žel. lávka, přes Inn dva kamenné mosty. Město je sídlem krajského a okres. soudu, hlav. celního úřadu, obchodní komory, biskupa a biskupského ordinariátu a kapituly; mimo to jest zde biskupský seminář, lyceum a stát. gymnasium (býv. jesuitská kollej), reálka, chlapecký seminář, zimní hospodář. a tkalcovská škola, král. bibliotéka (přes 300.000 sv.), ústav angl. panen (býv. panenský klášter), dva sirotčince, pobočka říš. banky a několik jiných bankovních a peněž. ústavů. Průmysl a obchod zastupují železné a měděné hamry, továrny na stroje, zrcadla, tabák, doutníky, papír, drát, důležitá výroba kůže, porculánu a dřevěného zboží, stavba lodí, čilý obchod spediční, se železem, dřívím, obilím, solí a pasovskými kelímky.

Městem biskupským stal se P. asi r. 738, kdy Vivilo, biskup v Lorchu (v. t. 3), své sídlo přeložil do P-a. Metropolitou pasovským byl arcibiskup salcpurský. Ze života sv. Methoděje známi jsou biskupové pasovští Hermanrich (866–874) a zejména Wiching (899); také Richar (899–902) protestoval proti arcibiskupství moravskému. V bojích Jindřicha IV., proti papeži biskup Altmann (1065 až 1091) hrál vynikající úlohu na straně papežově. Oldřich II. r. 1217 dosáhl formálního uznání jako říšský kníže. Jiří I. účastnil se koncilia kostnického a r. 1420 výpravy proti husitům. Za Oldřicha III. zřízením biskupství ve Vídni (1468, 1480) diécése pasovská utrpěla velikou ztrátu. Již Arnošt (1517–40) vystupoval důrazně proti lutherství, a jeho nástupci Volfgang (do r. 1555) a Urban (1561 až 1598) pracovali mnoho o katolické reformaci. O Leopoldech I. a II. v. t. 17) a 18). Josef I. (1723–61) za ústupky, jež učinil ve prospěch arcidiécése vídeňské, dosáhl exemce z arcibiskupství salcpurského. Zbytků rak. části pozbyl Josef III. r. 1783, čímž diécése pasovská byla omezena na vlastní knížetství pasovské a bavorskou část. R. 1803 bylo knížetství saekularisováno a rozděleno mezi Bavory a velkovévodu Toskánského; r. 1807 připadlo celé Bavorsku. Biskupství zůstalo, ale bylo jako suffraganní podřízeno metropolitovi mnichovsko-frisinskému.