Ottův slovník naučný/Paros

Ottův slovník naučný
Par ordre	Paros	Parostroj

Údaje o textu
Titulek:	Paros
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 270–271. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Paros

Paros, ostrov v řeckém souostroví Kyklad na z. od Naxu, s nímž tvoří skupinu Paronaxia a od něhož oddělen jest úžinou širokou 6 km, jest formy oválné, dlouhý od sv. k jz. 24 km, široký 15 km a veliký 209 km². Na s. jest hluboká a krásná zátoka Naussa neb Agusa, na vých. břehu malý chobot se skupinou vesnic, dále k jv. ostrůvek Drios chrání záliv Pyrgos, na západním břehu pak v pozadí zátoky leží hlavní město Parikia Celý ostrov tvoří jediné zdvižení horské, v jehož středu pne se hora Hagios Helios do výše 771 m n. m., která téměř celá skládá se z mramoru, jen místy vyskytuje se na ní rula a slída. Na severním svahu blízko kláštera Minas jsou proslulé mramorové lomy, náležející dnes akciové společnosti a spojené železnicí s městem Parikií. Ostrov jest jen nedostatečně zavlažen a následkem toho i málo vzdělán, stromů téměř není, svahy horské pokryty jsou vinicemi, jež dodávají ročně 650.000 až 750.000 kg vína dobré jakosti, hojně pěstují se i fíky (ročně 13.000 kg), méně obilí. Z domácích zvířat nejdůležitější jest ovce, ročně vyváží se asi 6500 kg vlny. Obyvatelů jest 7740 (1896). Na jv. připojuje se k Paru ostrůvek Antiparos, dlouhý 11 km, hornatý na j. (313 m n. m.) a plochý na sev., s osadou Oliaros, k němuž přiléhají na jz. skalnaté ostrůvky Despotiki a Strongulo. – P. byl nejdříve osazen Kréťany, později Ióny, brzy dosáhl obchodem značného blahobytu, tak že sám zakládal osady, roku 489 př. Kr. bránil se úspěšně Miltiadovi, po válkách perských přišel pod hegemonii Athén, po Alexandrovi Vel. pak pod vládu Egypta, r. 197 př. Kr. vrácen Athénám, načež připojen k říši Římské. R. 1207 po Kr. přidělen vévodství Naxu, s nímž připadl rodu Sommariva, později dobyt Turky a po osvobození Řecka připojen k tomuto království jako čásť eparchie Naxos. Počátkem století XVII. objevena zde dle všeho slavná mramorová deska Arundelova (viz Arundel 1). Tšr.