Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Papin |
Autor: |
neuveden |
Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 171–172. Dostupné online |
Licence: |
PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Denis Papin |
Papin [-e͡n] Denis, fysik franc. (* 1647 v Blois – † ok. r. 1714 v Anglii). Studoval lékařství v Paříži a provozoval také nedlouho praxi. S velikou zálibou však pěstoval mathematiku a fysiku poslouchaje pilně přednášky Huygensovy. R. 1680, chtěje jakožto kalvinista ujíti pronásledování, uchýlil se do Anglie, kdež seznámil se s Robertem Boylem. R. 1682 vydal v Paříži spisek (pův. anglicky A new digestor r. 1681, pak Amsterd., 1688) Manière d'amollir les os et de faire cuire toutes sortes de viandes en fort peu de temps et à peu de frais, avec une description de la marmite dont il faut se servir à cet effet etc., v němž popisuje hrnec papinský po něm zvaný, kovovou nádobu s víkem neprodyšně přiléhajícím, v němž lze vodu zahřáti daleko přes 100°C, tak že při vaření působí mnohem účinněji. R. 1681 P. odebral se do Sarotti u Benátek, pak vrátil se do Londýna, načež r. 1687 na vyzvání lantkraběte Karla Hesského stal se professorem mathematiky a fysiky na universitě marburské. Zde vynalezl a sestrojil atmosférický parostroj, při kterém píst v dutém válci vyhání se parou do výše a pak po ochlazení par, jímž vzniká prostor vzduchoprázdný, žene se zpět tlakem vnějšího vzduchu. Stroj, kde vzduchoprázdného prostoru bylo dosaženo vývěvou, předložil už r. 1687 londýn. král. společnosti a r. 1688 vyložil jeho princip v lipských »Acta eruditorum«, jen od myšlenky užiti stroje prakticky v průmyslu upustil znechucen mnohým odporem, třeba že válec P-ův docela odpovídá dnešnímu válci parostroje, v němž píst rovněž koná střídavý pohyb postupný. Za to P. zdokonalil podstatně stroj Saveryův a zbudoval člun s hydraulickým kolem veslovým, jež hnala voda na ně dopadající. S tímto člunem plul skutečně po řece Fuldě, ale u Mündenu byl mu od plavců rozbit. P. sám zachránil se útěkem a všecek roztrpčen i beze všech prostředkův odebral se přece do Anglie, kde po několika letech zemřel. P. také první vytkl, kterak možno postupný pohyb pístu proměniti v pohyb otáčecí, a vynalezl bezpečnostní záklopku. R. 1699 P. byl jmenován členem akad. věd v Paříži, r. 1859 zbudován mu pomník v Blois, r. 1887 v konservatoři umění a řemesel v Paříži. Napsal ještě: Expériences du vuide avec la description des machines servant à les faire (Pař., 1674); A continuation of the new digestor of bones (Lond., 1687); Augmenta quaedam et experimenta nova circa antliam pneumaticam (t., 1687); Recueil de diverses pièces touchant quelques nouvelles machines (Kassel, 1695); Manière pour lever l'eau par la force du feu (t., 1707). Pak četné články ve »Philosophical transactions« (1675 až 1705), v »Journal des Savants« (1684-85) a »Acta eruditorum« (1686-91) o vlastnostech vzduchu a páry, o střelném prachu, barometru atd. Korrespondenci P-ovu s Leibnizem a Huygensem vydal E. Gerland: Leibnitzens und Huygens' Briefwechsel mit P. (Berl., 1881). Srv. Bannistère, Notice sur P. (Blois, 1854); La Saussaye et Péan, La vie et les ouvrages de D. P. (Lyon, 1869); Ernouf, D. P., sa vie et son oeuvre (Pař., 1874).