Ottův slovník naučný/Padova

Ottův slovník naučný
Paďour	Padova	Padovana

Údaje o textu
Titulek:	Padova
Autor:	Ludvík Tošner, Stanislav Nikolau
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 16–18. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Padova

Padova: 1) P. (Padua), lat. Patavium, franc. Padoue, hlavní město ital. prov. t. jm., leží na ř. Bacchiglione, který protéká město několika svými rameny a z něhož vede odtud průplav Piovego k Brentě, v uzlu tratí P.-Bologna (123 km), P.-Milán (228 km), P.-Belluno (110 km) a P.-Benátky (37 km), jakož i silničních drah P.-Bagnoli (28 km), P.-Piove (17 km) a P.-Stra-Fusina-Benátky, uprostřed krásné a úrodné roviny, 37 km na záp. od Benátek, jest spojena průplavy s Adiží, Brentou i lagunami a má 82.283 ob. (1901). Jest obklíčena starými hradbami, tvořícími velikou ellipsu, se 7 branami a vysokými valy, mezi nimi a městem prostírá se rozsáhlá nezastavená plocha, pokrytá většinou bujnými zahradami, takže všechen městský ruch soustřeďuje se uvnitř města, kdežto obvod jeho jest téměř pustý, ulice jsou úzké a klikaté, lemované loubím (portici), náměstí však jsou krásná a veliká, přes ramena Bacchiglionu vede několik mostů, z nichž 4 pocházejí ještě z doby římské, 1 jest řetězový z r. 1829, nejstarší toho druhu v Italii. Městem v největší jeho šířce vede široká hlavní třída o několika jménech, největší náměstí jest Viktora Emanuela, zvané Prato della Valle, posázené stromovím a ozdobené 82 sochami, na němž stojí velkolepý chrám sv. Justiny, postavený v l. 1521–1532 dle plánů Ondř. Riccia ve slohu renaissančním, se 7 kupolemi, náhrobkem sv. Justiny a oltářním obrazem od Pavla Veronese. Na s. od tohoto náměstí asi ve středu města jest palác university, ozdobený krásnými arkádami z r. 1552 od Sansovina, blízko něho pak jest podivuhodná stavba kavárny Pedrocchiho. Nejvíce vynikajících budov jest v jihových. čtvrti města, kde stojí nejznamenitější kostel padovánský, sv. Antonína, patrona P-vy, počatý r. 1231 a dokončený úplně teprve r. 1475, po ohni r. 1749 obnovený, dlouhý 115 m a široký 55 m, který má 6 kupolí, na facadě fresku od Mantegni, uvnitř četné náhrobky a překrásné kaple (Cappella del Santo a j.), ozdobené mramorovými reliefy od Lombarda, Sansovina a j., v presbyteři ozdoby kovové, na hlavním oltáři bronzové reliefy od Donatella a proslulý, 3 1/2 m vysoký bronzový svícen. K němu přiléhá kaple sv. Jiří s freskami od Altichiera a Avanziho a Scuoia del Santo, shromáždiště bratrstva sv. Antonína, se 17 freskami od Tiziana a jeho žáků. V této části města jest také moderní budova městského musea a jízdní socha condottiera Erasma da Narni, zv. Gattamelata, od Donatella. Ve čtvrti sev.-vých. jest chrám Eremitani ze XIII. stol., obnovený r. 1880, s freskami Mantegni a jeho vrstevníkův, které počítají se mezi nejpozoruhodnější umělecká díla horní Italie, a chrám Madonny dell' Arena z r. 1303 s freskami od Giotta. Ve čtvrti západní jest kathedrální chrám, postavený v l. 1552–1754 ve slohu renaissančním, s bohatým pokladem a baptisteriem s freskami ze školy Giottovy. Dále jest zde justiční palác zvaný Salone nebo Palazzo della Ragione, postavený v l. 1172–1219, s loggiemi a obrovským sálem (82 m dl., 27 m šir. a 24 m vys.), který má klenutý dřevěný strop a v němž chová se slavný dřevěný kůň od Donatella. S ním spojena jest radnice ze XVI. stol., nedávno obnovená, na blízku pak stojí Loggia del Consiglio z prvních dob renaissance, s universitní knihovnou a sochou Viktora Emanuela. Celkem má P. 47 chrámův a kaplí, řadu pomníků (kromě jmenovaných ještě Danta, Petrarky, Cavoura, Garibaldiho a j. v.) a mnoho vynikajících palácův, ač ovšem po stránce architektonické nevyrovná se Benátkám, Bologni a j. blízkým městům

Důležita jest P. jako jedno ze středisek duševního života Horní Italie. Její universita náleží k nejstarším a největším v Italii, neboť byla založena již r. 1222 a má 135 docentův a 1471 posl. (1900–01). Vznikla odchodem části studentstva a professorů z Bologně a těšila se veliké přízni se strany městské správy a později i rakouské a italské vlády. Skládá se z fakulty právnické, lékařsko-chirurgické, mathematicko-přírodovědecké a filosofické, pak ze školy inženýrské a lékárnické a náleží k ní i kurs pro porodní pomocnice v Benátkách, universitní knihovna se 136.000 svaz., 64.900 menšími spisy a 2326 rukopisy, hvězdárna a botanická zahrada, založená r. 1545, tedy ze stávajících nejstarší. Kromě university má P. bisk. seminář (Seminario vescovile) s knihovnou o 90.000 svaz., 4000 broš. a 800 rukop., gymnasium, lyceum, technický ústav a technickou školu, vyšší reálku, vzornou školu, rolnickou školu, dívčí kollej, umělecko-průmyslovou školu, měst. knihovnu se 107.306 svaz. a 1600 rukop., museo civico se sbírkami starožitnickými, uměleckými, numismatickými, knihovnou (70.000 svaz. a 1600 rukop.) a archivem, akademii věd a umění s 30 členy třídy fysikální, lékařské, mravovědné, mathematické, literární a umělecké, pokusnou stanici hedvábnickou a 3 divadla. Z dobročinných ústavů jest zde nemocnice, starobinec, nalezinec, sirotčinec a ústav slepcův. Město jest sídlem biskupa, prefekta, obch. a živnostenské komory, benátské stavební společnosti, velitelství 10. pěší divise, pěší a jízdní brigády. Průmysl jest dosti nepatrný a vykazuje několik továren na stroje a železné konstrukce, zboží těstové, kůže, struny, košíky a rohože, přádelnu hedvábí, tkalcovnu vlny a bavlny a barvírnu. Mnohem důležitější jest obchod, neboť P. výhodným svým spojením železnicemi i průplavy stala se po úpadku Benátek hospodářským a obchodním centrem hornoitalských provincií mezi Alpami, Pádem a Minciem. Rozsáhlý obchod provozuje se zvláště s obilím, vínem, olejem a dobytkem, na jeho podporu jest v městě několik velikých bank a peněžních ústavův. Dopravu městskou prostředkuje koňská dráha.

P. jest jedno z nejstarších měst severoitalských. Dle pověsti byla založena Antenorem z Troje a náležela s počátku k severnímu spolku etrurskému, později k Venetům. Panství římské přijala r. 215 př. Kr. a učiněna municipiem, které obchodem stalo se nejbohatším městem sev. Italie. R. 59 př. Kr. narodil se zde slavný dějepisec římský Titus Livius. Po pádu říše Západořímské P. byla vydrancována Alarichem r. 413, Attilou r. 452 a Totilem, obyvatelstvo její pak z největší části vystěhovalo se na laguny do budoucích Benátek. Znova bylo město vystavěno Narsem, dlouho bránilo se Longobardům, kteří ho dobyli teprve r. 610 a spálili je. Jim odňal je Karel Vel., později opanovali město Uhři, avšak brzy nabylo městské svrchovanosti, potvrzené Ottou I., načež vládu v něm vedli 2 konsulové na rok volení. Od r. 1175 stáli v čele města podestové, kteroužto hodnost strhla na sebe téméř dědičně rodina Romano. Krutovláda Ezzelina da Romano přivodila pád této rodiny, avšak neustálé spory mezi lidem a šlechtou vedly k utvoření nového dědičného podestatu rodiny Carrara. R. 1311 P. vzdala se císaři Jindřichu VII., který ustanovil v ní podestou Gerharda d'Isola, avšak brzy opět povolal v moc rodinu Carrara, která udržela se až do r. 1405, kdy František II. zbaven Benátčany všech svých panství a se 2 syny uškrcen. P. byla potom připojena k Benátsku, r. 1509 statečně se bránila cís. Maxmiliánu I., r. 1797 byla zabrána Francouzi, kteří mírem v m. Campo-Formio postoupili ji Rakousku, avšak r. 1805 učiněna hlav. městem departementu Brenta v nově zřízeném království Italském. R. 1814 dáno město opětně Rakousku, proti jehož panství r. 1848 marně se vzbouřilo, avšak Vídeňským mírem z 3. října 1866 připojeno k Italii. Tšr.

2) P., ital. provincie v Benátsku, zabírající 2133 km² rozlohy s 463.591 ob. (1899; na 1 km² připadá 217 duší. Větší čásť prov. je rovina, skládající se z úrodného alluvia, toliko v jihozáp. zdvihají se rozkošné pahorky Euganejské původu vulkanického. Úrodnost půdy zvýšena jest bohatou vláhou jednak z Adiže, Frassine, Brenty, Bacchiglionu a Musonu, jednak z četných kanálů, takže možno pěstovati zde i rýži, vedle pšenice, luštěnin, kukuřice, konopí a vína. Z průmyslu zastoupeno odvětví textilní (tov. na sukna, bavlněné a hedvábné látky); vedle toho i hrnčířství, provaznictví, mlynářství, cihlářství a mn. j. Chov dobytka a pěstění bource morušového. Prov. dělí se na 8 distr.: Padova, Montagna, Monselice, Este, Conselve, Citadella, Campo San Piero a Piove di Sacco, mající dohromady 103 obce. Nu.