Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Načerac |
Autor: |
neuveden |
Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 965–966. Dostupné online |
Licence: |
PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Načeradec |
Tato stránka potřebuje rozšířit.
Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: chybí obrázek č. 2859 ze str. 965
Načerac, Načeratův dvůr, chybně Načeradec, starobylé městečko v Čechách, hejtm. Benešov, okr. Vlašim; 201 d., 1486 ob. č. (1890), starožitný děkan. kostel sv. Petra a Pavla (připomínaný r. 1184), 4tř. šk., radnice (r. 1543 založ.), četn. stanice, pš., špitál (do r. 1850 měl své vlastní jmění), občan. záložna, 4 mlýny, výroč. trhy, pěstování lnu, samota Mraviště, kdysi ves, nyní mlýn, a popl. dvůr Podolí. Alod. panství (684,41 ha) se zámkem, dvůr, pivovar, lihovar v „Podolí“ a cihelna, majetek dra. Jos. Lercha. Kdy N. založen, neznámo; ale ve XIII. stol. jmenují se pány jeho vladykové z Načerace, z nichž r. 1252 jmenuje se Vítek z Načerace. Ve XIV. stol. byly zde dvě fary. Počátkem XV. stol. držel jednu čásť N-e Tomáš z Chocenic, seděním na Vlašimi, který udělil městu (1434) právo, by pro případ smrti o svých statcích mohli říditi.Tuto čásť koupil r. 1442 Mikuláš Trčka z Lípy, jenž také přikoupil (1450) i druhou čásť N-e, a napotom příslušel N. celý ke Vlašimi. Za Mikuláše Trčky z Lípy povýšen N. na městečko s erbem městským (vyobr. č. 2859.): Modrý štít, v něm na zeleném trávníku stříbrná věž s branou otevřenou, vytaženou mříží; od věže na pravo a na levo po zlatém klíči. R. 1546 koupil N. Přech Dvořecký z Olbramovic, jehož potomci se tu připomínají skoro celé století. R. 1645 městečko od Švédů vyloupeno a zdrancováno. Potom seděl tu Jan Smil z Nečtin, jenž udělil městečku rozličné svobody a ještě jinak mu byl přízniv. R. 1682 jmenuje se tu Václav Marek sv. p. Gerard, po němž následovala dcera provd. za Dejma ze Stříteže. R. 1730 přešlo zboží načeracké na Frant. Josefa hr. ze Starhemberka, jenž tu vystavěl (1734) zámek, a jeho dcera Leopoldina provd. za hr. z Tannenberka ujala po něm N. Potom se tu vystřídalo několik majetníkův, až konečně r. 1862 koupil N. Ed. sv. p. z Widrsperka.