Ottův slovník naučný/Mýto

Ottův slovník naučný
Mýtnice	Mýto	Mýto (obce)

Údaje o textu
Titulek:	Mýto
Autor:	Karel Kadlec, Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 949–950. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mýtné

Mýto (slovo germ. původu; goth. môta, staroněm. mûta, stř.-lat. muta, rus. мытъ, pol. myto, lat. nejčastěji theloneum [z čehož něm. Zoll a čes. clo, pol. cło], též tributum [in via, de ponte], naulum [mýto u přívozů], vectigal) jest název poplatku, vybíraného za užívání silnic a mostů, kdysi i přívozů (odtud něm. výraz Wegegeld, Chausséegeld a fr. chaussage). Ve staré češtině mělo slovo to význam širší; znamenaloť platy nejrůznějšího druhu, na př. plat soudnímu zřízenci (komorníkovi), poplatek vybíraný na trzích z bud, od hokyní, plat za mletí atd. Mýtem nazývalo se také místo v lese vymýtěné, mýtina. Mýta — jakožto poplatky vybírané na silnicích, mostech a přívozech a nazývané též cly — bývala ve středověku značným zdrojem vrchnostenských financí. Nepohlíželo se na ně se stanoviska národohospodářského, nýbrž fiskálního. Účelem jich vybírání mělo býti sice stavění a udržování cest, silnic, mostův a přívozů, vůbec péče o řádnou kommunikaci, avšak ve skutečnosti zneužíváno jich bylo často jen k obohacení osoby oprávněné. Mýta byla ve středověku panovnickým regálem. Jen panovník mohl je zřizovati (vysazovati, zarážeti) a vybírati mýtné. Šlechta i města zřizovati mohla mýta jen se zvláštní milostí panovníkovou. Záhy však vzdávali se panovníci důchodu z mýt ve prospěch vrchností církevních i světských i ve prospěch měst. V Čechách měla některá města královská již za krále Jana r. 1325 důchod z mýt „ab antiquissimis temporibus“. Jiným se ho dostalo teprve za Karla a Václava i později, a to dílem za peníze, dílem i bezplatně. Obdarovaná města byla však zavazována, aby z výtěžku mýt opravovala cesty a mosty. Důchod z mýt byl u některých měst jediným pramenem mimořádných příjmův. Ferdinand I. odňal městům, jež se účastnila odporu proti němu, z trestu mnohé důchody a statky, mezi nimi i mýta, avšak již v květnu 1549 opět Starému i Novému městu pražskému a 25 městům král. mnohé z oněch důchodů vrátil. — Některé osoby byly od cel a mýt osvobozovány zvláštními královskými patenty. Bývali to většinou cizí obchodníci, jako Norimberští, kteří byli prosti cel v Čechách a zvláště v Praze, právě tak, jako Pražané v Norimberce. Osvobození od mýt dostalo se někdy i celým městům. Taková výsada byla na př. udělena Plzni a způsobovala v pozdějších dobách žárlivost ostatních měst a stavův. Tak stěžovali si na tuto výsadu Plzeňských čeští stavové císaři Maximiliánovi r. 1567. Osvobozeni od mýt a cel udělována bývala kromě toho při zvláštních příležitostech, běželo-li o to, aby někam bez obtíží a předražení dováženy byly potraviny a jiné potřeby. Tak učiněno r. 1544 sněmovní usnesení, že potřeby dovážené vojsku nejsou podrobeny třicátku ani mýtům. Podobně vydal cís. Ferdinand I. dne 7. čce 1562 (s platností až do 4. října 1562) mandát, kterým osvobodil od mýt potraviny dovážené k době sněmování a k slavnostem korunovačním do Prahy. Dne 22. října 1583 vydal za příčinou pobytu dvoru král. v městech praž. podobný mandát Rudolf II. — Moderní doba odstraňuje mýta jakožto překážky volné kommunikace. Tak zrušena byla mýta v Bavorsku a Virtembersku již 1828, v Badensku 1831, v Kurhessích 1865, v Prusku 1875. Ve Francii zrušena byla mýta již r. 1806. Pouze obce vybírají v jednotlivých případech mýto. Zákon ze 30. července 1880 zapovídá stavěti ve Francii obecní mosty s podmínkou, že se vybírati bude mostné. V Anglii až do dnes vybírají se mýta. V Rakousku zavedena jsou jednak mýta státní č. erární, jednak mýta zemská, okresní a obecní, jednak mýta soukromá. Tato vybírána jsou od soukromých osob (korporací, fondů) na základě zvláštních oprávnění nebo privilegií. Z mýt erárních zrušeno bylo zák. z 26. pros. 1892 č. 231 ř. z. m. vodní a § 1. zákona ze 26. srpna 1891 č. 140 ř. z. zvláštní m. za užívání erárních (státem vydržovaných) mostů. Jak erární, tak zemské silnice podrobeny jsou u nás mýtu. Okresní silnice však jen tenkráte, přispívá-li země stálým příspěvkem k jejich udržování. Na silnicích obecních se zpravidla m. nevybírá. Výjimečně může však místodržitelství v souhlase se zem. výborem uděliti povolení k vybírání mýta na obecní silnici, jsou-li udržovací náklady vysoké n. běží-li o delší nebo důležitější trať, jestliže za to žádá většina obcí zavázaných k udržování řečené silnice. -dlc.

Mýto v českém válečnictví starodávném při hrazení lesním blíže pomezí království za zásekami a sruby, pořízenými na obranu lesů pohraničních, místo, kde stromoví bylo vyporáženo, vymýtěno (odtud název), aby získána byla volná prostora pro ústřední postavení a tábořiště zástupů zemské hotovosti. Z těchto shromáždišť vedly ku předu paprskovitě na všecky strany k řečeným zasekám a srubům vysekané a upravené cesty, kterými bývala spěšně poskytována posila a pomoc tlupám bojujícím na okraji lesa a obsádkám oněch předmětů ohrazených na místa nepřátelským útokem nejvíce ohrožená. V tomto hrazení a bránění bývali Čechové středověcí nedostižnými mistry. FM.