Ottův slovník naučný/Mourek

Ottův slovník naučný
Mount Vernon	Mourek	Sv. Mouřenec

Údaje o textu
Titulek:	Mourek
Autor:	Hynek Vysoký, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 794–796. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Václav Emanuel Mourek
Heslo ve Wikipedii: Václav Emanuel Mourek

Mourek: 1) M. Václav Emanuel, germanista český (* 20. srpna 1846 v Luhu u Přeštic). Vychodiv v Klatovech gymnasium odebral se na studium filosofie r. 1867 do Prahy, kdež studoval filologii klassickou a němčinu. Podrobiv se r. 1871 stát. zkoušce přijal místo supplentské na gymnasii v Budějovicích, kdež se stal r. 1872 skutečným učitelem a náležel k nejvýtečnějším a nejoblíbenějším professorům. R. 1875 sestavil učebný plán pro němčinu na českých školách středních, jenž od r. 1876 po řadu let byl na gymnasiích našich normou všeobecně nařízenou; r. 1882 vydal pak Cvičebnou knihu ku překládání z jazyka českého na německý pro vyšší třídy čes. škol středních (I. čásť pro tř. V. a VI.), jež došla t. r. ministerského schválení. R. 1875 M., opatřiv si také státní zkoušku z českého těsnopisu a fakultní zkoušku z jaz. anglického, učil po všecka léta působení svého v Budějovicích stenografii a několik let také angličině jako předmětům nepovinným. I mimo školu byl M. horlivě literárně činný. Na konci r. 1872 při zahájení vlastní tělocvičny Sokola budějovického, jehož byl tenkráte jednatelem, proslovil o významu gymnastiky řeč, jež byla otištěna v časopise »Sokol« r. 1872. V týž obor náleží causerie Anglický sport, otištěná v »Památníku Sokola« r. 1882. Vedle toho M. horlivě pěstoval vážná studia vědecká. R. 1873 vydal v programmu gymn. budějovického pojednání O staroněmeckých glossách ze dvou rukopisů, obíral se dále podrobně studiem jazyka a literatury anglické, pak studiem jazyků švédského a dánského, jichž znalost si tehdy osvojil. R. 1876 vydal český překlad Smilesova populárně filosofického spisu anglického Character, r. 1877 téhož spisovatele dílo podobné tendence Self Help (Vlastní silou). Dále vydal překlady románu W. M. Thackerayova Vanity Fair (Tržiště života, »Libuše«, 1880), dále cestopis Anny Brasseyové A voyage in the Sunbeam (Kolem světa, t., 1882), r. 1882 podal pak český překlad vědeckého cestopisu švédského A. E. Nordenskiőldova o Plavbě Vegy kolem Asie a Evropy. Pro jazyk anglický odhodlal se M. poříditi úplně české pomůcky učebné a začal hned r. 1872 Slovníkem, jehož čásť anglicko-česká vyšla r. 1878, čásť česko anglická dokonč. v rukopise koncem r. 1879, ale posud nevyšla. Ukázky studií M-rkových z oboru anglické literatury jsou: pojednání Sensační román anglický (»Osvěta«, 1880), stať Walter Scott (»Klatovské listy«, 1881), životopisné studie o Shakespearovi a Dan. Defoeovi (»Těsnopisná Beseda«, 1881 a 1882), biografie a kritický rozbor básní Longfellowových s úvodním přehledem poetické literatury severoamerické (»Osvěta«, 1882). V Encyklopaedii paedagogické r. 1883 otištěn M-rkův článek o anglickém jazyku a methodách vyučování jeho s celkovým přehledem dějin literatury anglické. Na samém sklonku svého pobytu v Budějovicích uvázal se konečně v sepsání praktické Učebnice jazyka anglického pro samouky, jež vyšla r. 1886 a 1889 ve 2 svazcích. Posléze uvésti jest z této doby životopis a kritickou úvahu o vědecké činnosti A. E. Nordenskiőldově (»Květy«, 1881). Když aktivována byla universita česká, vybídnut byl M., aby ucházel se o projektovanou stolici jazyka a literatury německé na české fakultě filosofické. Z té příčiny podrobiv se r. 1883 zkouškám rigorosním dosáhl hodnosti doktora filosofie. T. r. uděleno mu místo professora při c. k. akademickém gymnasii v Praze, uprázdněné úmrtím Velišského. R. 1884 M. habilitoval se za docenta germanské filologie spisem Syntaxis slovesa v evang. sv. Lukáše gotského překladu Ulfilova a t. r. jmenován examinatorem jazyka a literatury německé při c. k. zkušeb. kommissi pro kandidáty učitelství na středních školách českých. Jako akademický učitel získal si M. záhy přednáškami a cvičeními svými neobyčejné obliby hojných svých posluchačů, z nichž celá řada vynikla již cennými pracemi vědeckými. R. 1888 byl M. jmenován mimořádným, r. 1894 řádným professorem. Z iniciativy M-rkovy zřízen při filosof. fakultě české university seminář germanistický, jehož jest M. od počátku ředitelem. R. 1900 byl M. děkanem fakulty filosofické. Od svého příchodu do Prahy M. musil poodložiti oblíbené své dřívější studie anglické a oddati se plněji širšímu svému oboru vědeckému. Přes to však vydal objemnou »Učebnici jazyka anglického«, svrchu již uvedenou, pořídil stručnější vydání svého Slovníka česko-anglického a anglicko-českého (Lipsko, 1896-97) a měl několik přednášek z oboru literatury anglické, jež také vyšly tiskem, a sice: Historický přehled rozvoje anglického dramata (»Lumír«, 1886), Historický rozvoj anglické novellistiky (»Hlas Národa«, 1888), W. Shakespeare (»Zlatá Praha«, 1890), Je-li Shakespeare skladatelem svých dramat? (»Ženské listy«, 1895), Alfred Tennyson (životopis s posouzením básnické činnosti, »Osvěta«, 1894). Pro Ottův Slovník Naučný, při němž jest M. odborným redaktorem článků germanistických, napsal mimo drobnější články Přehled dějin anglické literatury, jenž vydán o sobě r. 1890 rozšířený a hojnými poznámkami opatřený. K věcem anglickým odnáší se také podrobná zpráva o Cestopisu král. princův anglických (»Osvěta«, 1888 a 1889) a konečně literární úvaha o knize královny Viktorie; Z královského denníku (t., 1898). R. 1887 M. podnikl cestu do Anglie, kde pobyl zejména několik neděl v Londýně, Cambridgei a Oxfordě, konaje podrobná studia v tamních knihovnách. Zprávu o vědeckých výsledcích této cesty podal ve »Věstníku« Král. české společnosti nauk r. 1887; ostatní své zkušenosti a dojmy vypsal v kulturně-histor. obrázku Z dnešní Anglie (»Osvěta«, 1888). V Cambridgei M. na novo opsal rukopis Dalimila, chovaný v Trojické kolleji; opis ten vydán r. 1892 Českou akademií pod názvem: Kronika Dalimilova z rukopisu cambridgeského. K české literatuře vztahuje se též řada feuilletonů M-rkových v časopise »Politik« roku 1891 a 1892 pod názvem: Die böhmische Poesie des Jahr 1890. Z oboru literatury skandinavské jsou tyto literární studie: Vzdělanost švédská a král Oskar II. s přehledem dějin švédské literatury a s rozborem básní krále Oskara (»Osvěta«, 1889), Ukázky ze severského bájesloví (»Hlas Národa«, 1890), Ukázky ze severských pověstí bohatýrských (t., 1891). R. 1890 cestoval M. po Dánsku a Skandinavii. Konečně uvádíme objemný článek M-rkův: Vyšší dívčí školství švédské (»Učitel«, 1891-92), založený na úředních švédských zprávách o návrzích kommisse k vyšetření stavu těchto škol zřízené. Od školství vůbec M. zření svého neodvrátil a vydal po přestěhování do Prahy II. díl své Cvičebné knihy ku překládání z jazyka českého na německý pro VII. a VIII. tř. (1884) a v časopise »Paedagogiu« (1886) podrobný methodický článek: Kterak učiti jest němčině na českých školách středních, jenž obrátil na sebe tolik pozornosti kruhův odborných i úředních, že M-rkovi svěřena byla r. 1887 redakce návrhů nejen na učebnou osnovu německého jazyka na českých školách středních, nýbrž i na učebnou osnovu jazyka českého na středních školách německých. V obor tento spadá ještě M-rkův methodický článek O počátcích německé četby na gymnasiích (»Krok«, 1887) a historická stať Studium moderních jazyků západoevropských v jubilejním »Památníku« na oslavu 40letého panování císaře Františka Josefa I. (1888). – V oboru filologie germanské, jejž M. na universitě zastupuje, podal velikou řadu publikací jednak z liter. historie, jednak z mluvnice, jimiž zajistil si čestné místo mezi předními germanisty soudobými. Vědecké práce M-rkovy v tomto oboru doznaly nejlichotnějšího uznání i od nejpřednějších zástupců filologie germanské v cizině. Práce literárněhistorické: Tandariuš a Floribella, skládání staročeské s německým Pleierovým srovnáno (1885; v »Pojednáních Král. české společ. nauk«, VII., 1, 1887), dále četná vydání zlomků staroněmeckých rukopisů v Praze nebo v Čechách vůbec nově objevených, jež M. větším dílem opatřil rozborem nářečí, jímž jsou složeny. Vyšly všecky ve »Věstníku« Král. čes. společnosti nauk: Prager bruchstück einer pergamenthandschrift d. Klage (1887), Krumauer bruchstück eines mitteldeutschen geistlichen gedichtes (1888), Prager bruchstück einer pergamenthandschrift des Rosengartens (1889), Neuhauser bruchstücke einer pergamenthandschr. altdeutscher gedichte ernsten inhalts (1889), Prager althochdeutsche glossen (1890), Prager bruchstücke d. Oswaldlegende (1890), Krumauer papiercodex altdeutscher geistlicher texte (1890), Krumauer altdeutsche perikopen vom j. 1388 (1891), Zum dialekt der krumauer altdeutschen perikopen (1892), Prager bruchstück einer pergamenthandschrift des Barlaam und Josafat (1893), Prager bruchstück einer papierhandschrift des Renners Hugos von Trimberg (1893). K dějinám literárním náleží také přednáška O stycích české a německé literatury od počátků do XVI. století, proslovená ve slavnostním shromáždění České akademie 2. pros. 1895 (otištěná v »Almanachu« akademie, roč. VI.), dále pojednání Palacký jako redaktor německého Časopisu Českého Musea (Památník Palackého, 1898) a stať Germanština v »Jubilejním Památníku České akademie« z r. 1898, sestavená na základě materiálu, sneseného členy německého semináře. M-rkovy práce mluvnické: Syntaxis gotských předložek (spis poctěný cenou jubilejního fondu Král. české společnosti nauk a vydaný nákladem téhož fondu, 1890), Über den Einfluss des Hauptsatzes auf den Modus des Nebensatzes im Gothischen (»Věstník Král. čes. spol. nauk«, 1892 a 1895), Syntaxis složených vět v gotštině (Publikace České akademie, 1893), čtyři pojednání Zur Syntax des althochdeutschen Tatian (»Věstník Král. české spol. nauk«, 1894, 1895 a 1897) a Zum Prager Deutsch des XIV. Jahrh. (t., 1900). Konečně uvádíme hojné a důkladné recense M-rkovy o důležitých publikacích z oboru filologie germanské, uveřejněné ve »Věstníku České akad.«, »Časopise českého musea«, »Zeitschr. für deut. Alterthum« aj. M. působí též jako examinátor jazyka německého při zkušební kommissi pro kandidáty učitelství kreslení na školách středních a jako examinátor jaz. anglického při zkušební kommissi pro kandidáty učitelství na školách měšťanských. R. 1888 zvolen byl mimořádným, r. 1894 řádným členem Král. české společnosti nauk, r. 1896 stal se jejím generálním sekretářem. R. 1890 zvolen řádným členem třetí třídy České akademie. Vý.

2) M. Jindřich, lékař čes. (* 1864 v Humpolci – † 20. čce 1896 v Kostelci n. O.), studoval na gymn. v Něm. Brodě, potom lékařství jeden rok ve Vídni, ostatek na české universitě v Praze, kdež se stal r. 1888 doktorem a r. 1891 assistentem při klinice dermatologické. Literárně byl velice činný a napsal mimo básně a některá drobnější pojednání zvláště Léčení methodou Kochovou (Časop. česk. lékařů 1891); Syfilitické arthropathie (t., 1891); Folliculitis a perifolliculitis necrotica (t., 1892); O účincích tuberculocidinu na luposní (t., 1892); Ke klinickým známostem o účincích nukleonu (t., 1892); Příspěvek k differencování epidermidos a chorioblastos (t., 1893, též něm.); Pityriasis rubra pilar (t., 1894, též něm.); K otázce exfoliativních dermatid (t., 1896); Zvláštní případ mnohonásobné gangraeny kožní (t., 1896 spolu s prof. Janovským, též něm.); Příspěvek ku známosti syfilitických onemocnění tkáně míšní (Sborník lékařský, 1893, též něm.); Über die grüne Haarzunge (Archiv f. Dermatologie u. Syphilis, 1894); Ein Beitrag zur Lehre von der Dermatosis Dariers (t., 1894); O příčinosloví ekzemu (v Praze, 1894); Léčení příjice injekcemi praeparatů rtuťových (t., 1895); Skvrny a pláty jazyka; zbarvený a barevný jazyk (t., 1896). Mimo to byl velmi horlivě činným ve Spolku českých lékařů a v Ústřední jednotě českých lékařů.