Ottův slovník naučný/Mené, mené tekél u farsin

Ottův slovník naučný
Menelik	Mené, mené tekél u farsin	Menendez

Údaje o textu
Titulek:	Mené, mené tekél u farsin
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 100. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mene tekel

Mené, mené tekél u farsin. Dle vypravování biblické knihy Daniel (kap. 5.) uspořádal chaldejský král Belšasar pro tisíc svých velmožů velkou hostinu, při níž, vínem rozohněn, kázal přinésti zlaté a stříbrné nádoby, jež otec jeho Nebukadnézar byl uloupil v chrámě jerusalémském, by z nich pil, on i jeho velmoži, jeho ženy a kuběny. Pijíce potom z nich, velebili zlaté, stříbrné, měděné, železné, dřevěné a kamenné bohy. V zápětí objevily se prsty ruky, jež naproti svícnu psaly na vápno zdi královské síně hodovné. Král zbledl a chvěje se na celém těle kázal mocným hlasem přivolati věštce, Chaldejce a vykladače hvězd, slibuje nachový šat, zlatý nákrčník a třetí místo v říši tomu, kdo by slova napsaná přečetl a vyložil. Když nikdo nedovedl tak učiniti, zavolán návodem královniným Daniel, který přečetl mu slova m. m. t. u f., jež vyložil následovně: mené jako spočetl, t. j. Bůh dny tvého království a připravil mu konec; tekél jsi zvážen (a shledán lehkým), konečně perés (říše tvá jest již jako by) rozdělena (a dána Médům) a Peršanům. Danielovi dostalo se slíbené odměny, Belšasar pak ještě téže noci zavražděn a říše připadla Dariovi médskému. Slova m. t. f. jeví se dle grammatiky aramejskými participii passivními (farsín je plurálem singuláru perés); pro výklad zdá se nejsprávnějším uznávati slova ta za označení váhy: m. = miná, t. = sékel a péres půl miny. — O slovech m. m. t. u f. psal mimo jiné Clermont-Ganneau v »Journal asiat.«, VIII., 36 a násl.; Nöldeke v »Zeitschr. für Assyrologie«, I., 414 n.; G. Hoffman t., II., 45; Lagarde v »Mittheilungen«, IV., 364 a j. V životě užívá se slov mené tekél ve významu výstrahy. Dk.