| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Magistratus |
| Autor: |
Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 597–598. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Magistratus |
Magistratus (lat.), úřad, úředník, u Římanův úřad volbou celého národa udělený. Dle toho na př. tribunové lidu, poněvadž byli voleni pouze od části národa, totiž od plebejů, úředníky v přísném slova smyslu původně nebyli. Na počátku republiky byl pouze jediný m., t. konsulát. Časem však jednotlivé funkce byly z úřadu pův. pouze jednoho vyloučeny a svěřeny samostatným úředníkům, mimo to pak vývojem státního života ukázala se potřeba ještě jiných úředníků, čímž způsobena byla mnohost úřadův a tím podnět k jich třídění. Dle rozličných dělidel rozeznávaný byly: 1. úřady vyšší (m. maiores) a nižší (minores). K vyšším počítány byly: diktatura, konsulát, praetura, censura; k nižším: aedilita, quaestura, tribunát; 2. úř. řádné (m. ordinarii): konsulát, censura, praetura, aedilita, quaestura, tribunát, a mimořádné (extraordinarii): diktátor, magister equitum, interrex, praefectus urbi; 3. úřady s největší mocí vojenskou a soudní (m. cum imperio): diktatura, konsulát, praetura, a bez ní: censura, aedilita, quaestura; 4. úřady kurulské (m. curules), jichž odznakem byla stolice kurulská, t. konsulát, praetura, censura a kurulská aedilita, a nekurulské (non curules); 5. v historických vzpomínkách má původ rozdělení v úřady patricijské (m. patricii), na př. konsulát, a plebejské (plebeii). Když rozdíl stavovský vymizel, náležely k patricijským ty úřady, k jichž zastávání nebyl nutný původ plebejský, t. j. všecky, vyjma tribunát a aedilitu plebejskou. Úřady republikánské nebyly placené, propůjčovaly pouze čest (honor). Plebiscitem z r. 342 př. Kr. bylo zakázáno zastávati více než jeden úřad řádný v témž roce. R. 180 př. Kr. přijat byl návrh zákona, podaný od tribuna lidu Villia (lex Villia annalis), kterým bylo stanoveno, v kterém pořadí, věku a v jakých mezerách řádné úřady původně patricijské, t. quaestura. kur. aedilita, praetura a konsulát, mohou býti zastávány (certus ordo magistratus). V době Ciceronově normální hranicí pro zastávání konsulátu jest r. 43., pro praeturu 40., pro aedilitu 37., pro quaesturu nejspíše rok 31. věku. V úplném officiálním výpočtu úřadův zachováno bylo toto pořadí od nejvyššího úřadu počínajíc: diktatura, konsulát, praetura, náčelnictví jízdy, censura, aedilita, tribunát, quaestura, dále úřady nižší, na př.: tribunát vojenský, triumviri capitales, triumviri agris dandis adsignandis a j. Doba císařská, zvláště pozdější (hlavně Diokletianóva), učinila v organisaci veškerého úřednictva velmi pronikavé změny. Tato organisace správy z počátku V. stol. po Kr. zachována jest nám ve spise Notitia dignitatum. Pk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Magistratus