Ottův slovník naučný/Louvre

Ottův slovník naučný
Louvois	Louvre	Louže

Údaje o textu
Titulek:	Louvre
Autor:	Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 382–383. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Louvre
Související články ve Wikipedii: Palais du Louvre

Louvre [lúvr], veliký palác v Paříži, mezi ulicí Rivoli a Seinou, na pr. jejím břehu, nejvýznačnější veřejná budova pařížská, památna nejen svým původem a svojí architekturou, ale zejména vzácnými sbírkami, jež dnes obsahuje (viz Architektura, tab. XI.). Jméno jeho pochodí prý od loveckého zámečku, stávavšího kdysi v těchto místech uprostřed lesa, zvaného Lupara (Loupara) či Louverie. Ve věku XIII. postavena zde tvrz, která za Karla V. stala se královskou residencí. František I. založil r. 1541 palác nynější a stavitel Pierre Lescot pokračoval ve stavbě ještě za Jindřicha II. Téhož vdova Kateřina de Medicis rozšířila palác o křídlo, na jehož místě stojí ted' Galerie d'Apollon. Za Jindřicha IV. (1589–1610) pracovali o dalších částech paláce stavitelé Thibauld a Louis Métézeau, pak Baptiste a Jacques Androuet du Cerceau. Ludvík XIII. teprve r. 1623 uložil Lemercierovi, aby dokončil některé partie počaté Lescotem, načež původní plán paláce značně byl rozšířen. V pracích pokračováno zase až za Ludvíka XIV. od r. 1660 pod vedením Levaua a zbudována východní façada, ale práce ty přerušeny opět za Ludvíka XV., Ludvíka XVI. a za revoluce. Za Napoleona I. Percier a Fontaine vystavěli galerii rovnoběžnou s galerií protější podél Seiny z dob Jindřicha IV. a konečně po poslední přestávce za Napoleona III. palác dokončen v l. 1852–1857 od L. Viscontiho a Lefuela, a to křídly mezi Starým L-m a Tuileriemi. Od těch dob, co Paříž skoro přestala býti residencí královskou, bydlili v L-ru, kde po 300 let sídlili králové, jen dvořané a úředníci, pak umělci a učenci. V tomto stol. pak až do požáru Tuilerií r. 1871, kdy také knihovna Louvru vzala za své, v obrovském tom komplexu budov, zaujímaj. asi 195.000 m², byly pokoje královské, byty dvorní, ministeria, musea, jízdárna, konírny atd. Dnes jen v části Nového L-ru je ministerstvo financí, ostatek zaujímají sbírky. Všechen palác dělí se ve Starý a Nový L. a přes patrný nedostatek jednotného plánu přece budovy Louvru poskytují celek harmonický a pokládány jsou za nejlepší dílo architektury francouzské. Starý Louvre má obrovskou façadu sloupovou z r. 1674 od Perraulta a Nový Louvre s vyčnivajícími pavillony Turgot, Richelieu, Colbert, Daru, Denon a Mollieu kolem vnitřních sadových prostorů bohatě je vyzdoben skulpturami (86 soch vynikajících Francouzův a 63 skupin allegorických). Kolem starého L-ru jsou sady a i bývalý dvůr Tuilerií proměněn v krásné zahrady. Na Place du Carrousel mezi budovami z dob-Jindřicha IV. a Napoleona III. po straně Seiny a křídlem z dob Republiky a Napoleona I. na straně protější stojí vítězná brána, zbudovaná za Napoleona I. r. 1806 podle vzoru brány Septimia Severa od Perciera a Fontainea, s velikou čtyřspřeží. Původ rozsáhlých sbírek L-ru sahá do století XVI., do dob franc. králův milovných umění, v jejichž čele byl František I. Po té Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře Jabacha a Karla I. angl., jež však zůstávaly soukromými sbírkami královskými, obecenstvu nepřístupnými. Teprv za Revoluce r. 1793 otevřeno v L-ru veřejné museum, v němž sloučena všecka umělecká a pozoruhodná díla, roztroušená po zámcích královských, zrušených kostelích a klášterech. Když potom vojska francouzská přinášela z Italie, Nízozemska a z Německa obrovské kořisti umělecké, palác L-ru stal se museem evropským, jímž je dosud, a jeho bohatství rozmnožuje se neustále nákupy i dary. Zákonem ze dne 5. září r. 1888 a 14. led. r. 1896 museum v L-ru dělí se na 7 oddělení (départements): 1. starožitnosti egyptské; 2. star. orientální a keramika ant.; 3. starož. řecké a římské; 4. malby, kresby a mědiryty; 5. skulptura středního věku, renaissance a doby nové; 6. uměl. předměty týchž dob; 7. namořnictví a ethnografie. Každý departement řídí vrchní konservátor. Ročně vyžaduje museum nákladu 450.000 fr. na personál a 300.000 na výlohy věcné. Ve přízemí nalézá se především museum antických soch (s Venuší Miloskou, Dianou Versailleskou, Šermířem borgheským), pak museum starožitností egyptských, nejúplnější toho druhu, museum starožitností asijských s památkami foinickými a assyrskými, museum skulptur středověku a renaissance, pak museum skulptur moderních. V prvním poschodí jest obrazárna, jedna z nejznamenitějších světa (má nejvíce obrazů Raffaelových, nejcennější díla jeho, pak obrazy Correggiovy, Murillovy, Leon. da Vinci, Velasquezovy a j. v t. zv. Salon Carré); v Galerii d'Apollon, pojmenované dle velikého obrazu Eug. Delacroixova, která je nejskvostnější síní celého L-ru, jsou sbírky klenotů, emailů a j., mezi nimi démant zvaný Regent (136 karatů, v ceně 12–15 mill. fr.) a klenoty korunní; pak sbírky antických bronzů, museum kreseb (počtem 37.000, z nichž však vystaveno jen 2300 nejznamenitějších), museum uměleckých předmětů ze středověku, renaissance a doby nejnovější, pokračování museí egyptského a asijského a museum antické keramiky s překrásnou a bohatou kollekcí etruských a řeckých vas a nástěnných maleb pompejských. Druhé poschodí obsahuje museum námořní, obrazy, které nemají místa v 1. poschodí, museum ethnografické a museum čínské. Sbírka Grandidierova obsahuje porculány čínské a japanské. Srv. Bertin, Histoire topographique de Paris (I. sv.). Literatura o sbírkách louvreských je velmi hojná; nejdůkladnější je Musée du L., jež vydává Paul Gaultier (Pař., 1900; 3 sv.). Gh.