Ottův slovník naučný/Liberec

Ottův slovník naučný
Liberda	Liberec	Liberia

Údaje o textu
Titulek:	Liberec
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 1017–1024. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Liberec
page=1 Č. 2525. Znak města Liberce.

Liberec (Reichenberg), město, leží po obou stranách Nisy Zhořelické v široké dolině, táhnoucí se od jv. k sz. mezi pohořím Ještědským se strany jedné a Jizerskými horami se strany druhé, 377 m n. m. Rozloha od vých. k záp. 3129 m, od severu k jihu 2086 m, plocha 616 ha 15 a 97 m², z čehož nyní asi 85 ha je budovami pokryto. Město má v pěti čtvrtích 8 veř. náměstí, 140 ulic, 1878 domů a 33.000 obyv. (mezi nimi 1500 vojáků). Dle sčítání lidu z r. 1890 bylo 30.890 obyv. a z nich 15.237 muž., 15.653 žen. pohl., 13.217 bylo příslušníků a 17.673 cizích. Dle nábož. vyznání bylo 28.844 římskokatol., 25 starokatol., 984 evangel. augšp. vyzn., 29 ev. helv. vyzn., 19 jiných křesť., 957 židů a 82 bez vyznání. Dle obcovací řeči bylo ze 29.877 osob počítaných: 28.263 Němců, 1613 Čechů a 1 Polák. Ve skutečnosti má L. třetinu obyv. národnosti české. Způsob, kterým v L-rci r. 1890 sčítání se provádělo, odsoudil i tehdejší místodržitel hr. Thun, odpovídaje na příslušnou interpellaci. – Vynikající budovy jsou: radnice ve slohu renaissanční gotiky se »sklepem radním«, městské divadlo, budova úřadu poštovního a telegrafního, krajský soud, nová budova obecné školy císaře Františka Josefa, palác liberecké spořitelny, nový chudobinec, průmyslová a tkalcovská škola, jiné budovy školní, nádherné severočeské umělecké a průmyslové museum, rozsáhlé nové kasárny vojen., katolické chrámy, židovská synagoga, evangel. kostel, klášter Voršilek, mnohé závody tovární, zvl. Liebiegovy, nádherné domy a villy soukromé. Na severových. konci města rozkládá se rozsáhlý městský park, přecházející v městský les (s pomníkem cís. Josefa II.), do něhož vede široká třída cís. Josefa, čtyřmi stromořadími okrášlená. Z českých budov jmenovati sluší dům České besedy, středisko českých spolkův, a dům Ústř. Matice školské se školkou, školou obecnou soukromou, pokračovací školou průmyslovou a českou záložnou. – Zastupitelství a správa města. L. jest v Čechách po Praze jediné město, které se spravuje vlastním, samostatným řádem obecním (z 15. pros. 1850, pozměněn zemsk. zák. z 28. čna 1889). Dle tohoto obecního statutu podřízeno jest město u věcech samosprávy bezprostředně zemskému výboru, pokud se týče, zemskému sněmu, a u věcech přeneseného působení místodržitelství. Samosprávu města vykonává městské zastupitelstvo a rada městská, přenesené působení městská rada za zodpovědnosti purkmistrovy (magistrát). Městské zastupitelstvo skládá se ze 45 členů volených na 3 roky. Každoročně odstoupí třetina členů a nahrazuje se volbami novými. Sedění měst. zastup. jsou veřejná. Městská rada s purkmistrem v čele skládá se z náměstka purkmistrova, 6 městských radních, z placených a kvalifikov. referentů (magistr. radové) a z příslušných úředníků pomocných. Purkmistr, jeho náměstek a radní volí se ze středu měst. zastupitelstva prostou většinou hlasů. Volba purkmistra, jehož potvrzuje císař, děje se vždy po 3 letech, náměstek jeho volí se každý rok. Radní městští zůstávají v úřadě svém dotud, pokud náležejí městskému zastupitelstvu. Do říšské rady volí město poslance 1, do zemského sněmu tři. – Jmění obce vykazovalo r. 1893 příjmů 2,559.619 zl. a vydání 2,524.349 zl., z čehož vypadalo pro stát, zemi a obchodní komoru 557.380 zl. Přímé daně (s mimoř. přirážkou) činily r. 1893: daně pozemkové 1649,77 zl., domovní činžovní daně 114.827,83 zl., 5% daň z výnosu domů dočasně od daně osvobozených 7892,78 zl., daň výdělková 84.110,17 zl. a daň z příjmů 171.383,43 zl., úhrnem 379.893,98 zl. Celkové jmění obce, záležející z budov, zařízení, nářadí, z pozemků, cenných papírů, pohledávek a pokladní hotovosti, obnášelo koncem r. 1898 3,800.610 zl. 27 kr., dluhy naproti tomu 1,771.851 zl. 27 kr., tak že čistého jmění se vykazovalo 2,028.758 zl. 65 kr. Úhrnných vyd. r. 1898 bylo 603.279 zl., v čemž zahrnuto jest 125.241 zl. 47 kr. vydání na školy obecné a měšťanské. – Městské úřady jsou: účtárna a berní úřad, úřady stavební, poplatkový, zdravotní, přihlašovací a městské policejní kommissařství. Okr. hejtmanství pro obce v okr. lib. mimo město zaujímá soudní okresy liberecký a chrastavský se 79 místy v 57 místních obcích. Soudní okres liberecký má na 166,16 km2 5110 domů se 48.890 obyv., okr. chrastavský (Kratzau) na 147,93 km2 3421 domů se 25.488 obyv., celé hejtmanství na 314,9 km2 8531 domů se 74.297 obyv. (1264 Čechů). Přímé daně (s mimoř. přirážkou) obnášely r. 1893 v okresu libereckém 137.595 zl., v chrastavském 110.860 zl., celkem 248.455 zl. Okresní zastupitelství vztahuje se na soudní okr. liberecký. Silnice okr. mají 48.582 m délky. Mýta jsou pronajata a vynesla r. 1893 nájmu 3707,06 zl. Okres rozdělen jest na 7 zdravotních okrsků, pro něž ustanoveni jsou zvláštní distriktní lékaři. – Okresní školní radě pro město L. (předseda purkmistr) podřízeny jsou 2 školy měšť. (1 chl., 1 dívčí), 11 veř. obec. škol (10 něm. o 5 a 1 česká o 4 třídách), 3 soukromé šk. obecné (2 něm., 1 česká Ústř. Mat. šk.), 3 opatrovny, 5 dětských zahrádek (4 něm., 1 čes. Ústř. Mat. Šk.) a 3 školy pokračovací pro dívky (1 česká). – Okr. šk. rada pro venkov liberecký spravuje: 6 chl. a 2 dívčí měšť. šk. něm., 50 veř. škol obecných (49 něm., 1 čes. v Bezděčíně), 6 dětských zahrádek (5 něm., 1 čes. Ústř. M. šk.). Krajský soud jako soudní dvůr I. instance je také soudem obchodním. Podřízeny jsou mu: městský deleg. soud okr. pro město L. i okres a 5 samostatných soudů okresních v Chrastavě, ve Fridlandě, v Jablonném, Jablonci a Tannwaldě (1100 km², 240.000 obyv.). V L-rci je státní návladnictví, notářská komora pro L. a Čes. Lípu (17 notářů), oddělení finanční stráže, král. saský celní úřad I. tř., úřad cejchovní a konsulát Spojených Obcí severoamer. – Hlavní berní úřad vybírá přímé daně i s přirážkami v okresu libereckém a poplatky, taxy i kolkovné v okresu i ve městě. Jest zároveň depositním i sirotčím úřadem krajského soudu a okr. školní pokladnou pro okres liberecký. – Hlavní celní úřad I. třídy podřízen přímo okr. finančnímu ředitelství v Litoměřicích. – Poštovní a telegrafní úřad v městě, na nádraží a jedna filiálka. Inspektorství průmyslové IX. dozorčího okresu; obsahuje Boleslav Ml., Děčín, Fridland, Hradiště Mnich., Jablonec, Jablonné, Jičín, Jilemnici, L. (město a venkov), Lípu Čes., Rumburk, Semily, Šluknov, Trutnov, Turnov, Vrchlabí. Obchodní a průmyslová komora zahrnuje 29 politických okresů: Ml. Boleslav, Broumov, Bydžov Nový, Děčín, Dubé, Dvůr Kr., Fridland, Hradec Kr., Mnich. Hradiště, Jablonec, Jablonné, Jičín, Jilemnici, L. (město), L. (venkov), Č. Lípu, Litoměřice, Nové Město n. M., Roudnici, Rumburk, Rychnov n. Kn., Semily, Šluknov, Teplici, Trutnov, Turnov, Ústí n. L., Vrchlabí a Žamberk v 70 berních okr. s 2241 kat. obcemi na ploše 12.627 km² s 1,852.937 obyv. (1890). Koncem r. 1890 bylo v okršku komory 40.163 samostatných obchodních a 47.607 samost. průmyslových podniků. Mezi prům. podniky bylo: 1679 továren a v nich 2229 parních strojův o 80.970 koň. silách, 218 turbin o 13.047 koň. sil., 755 vodních kol o 10.156 koň. sil. a jiných hybostrojů 126 o 1258 koň. sil., úhrnem: 3328 hybostrojů se 105.792 koň. sil. Počet osob v těchto závodech výživy nabývajících byl: 2670 muž., 13 žen. ředitelů, obchodvedoucích a jiných úředníků, 6068 muž., 127 žen. dílovedoucích, mistrů a pod., 82.614 muž., 57.054 žen. dělníků dospělých, 6714 muž., 6253 žen. dělníků pod 16 roků starých; mimo závody zaměstnáno bylo 5816 muž., 6240 žen. dělníků, úhrnem 103.882 muž. a 69.687 žen. osob vůbec. Mimo to zaměstnáno jest průmyslem domácím (nejvíce ruční tkalcovství příze bavlněné) 124 závodů, každý nejméně po 20 tkalc. ručních stavech, 8188 muž. a 3083 žen. dělníků. – Vojsko a vojenské úřady se ob čas mění. V nových kasárnách (od r. 1892) ubytovány jsou 2–3 prapory pěchoty (36. pluk, nyní 74.) a dva prapory myslivců a ve staré budově kasární rovněž 2 prap. myslivcův. – Církevní úřady: katolické arciděkanství, infulované od r. 1885, původně (od r. 1359) fara, od r. 1795 děkanství. Kollatura liberecká patří k diécési litoměřické a jest utvořena z města L-rce a 19 okolních míst s 50.770 dušemi. Na město připadá z toho 28.844, na venkov 21.926 duší. V kollatuře jest 5 kostelů: arciděkanský sv. Antonína opata z r. 1579 ve slohu gotickém vystavěný, r. 1734 v románském slohu rozšířený a r. 1880–83 v gotickém slohu zcela přestavěný; kostel sv. Kříže r. 1695 v podobě kříže vystavěný a v l. 1753 až 1756 v románském slohu rozšířený; kostel sv. Vincence ve slohu čistě románském vystavěný v l. 1884–87, filiální kostel v Habendorfě vystav. r. 1599 a r. 1727 obnovený; kostel Voršilek při klášteře týchž. Veřejné kaple jsou 4: zámecká z r. 1604, s oltářem a oratoriem s bohatými ozdobami řezbářské práce ve slohu rokokovém; v Johannesthalu z r. 1716, ve Star. Harzdorfě dostavěná r. 1860 a v Hor. Berzdorfě z r. 1833. Soukromé kaple jsou též 4: v krajském soudě, v opatřovacím ústavě Rudolfově, ve Štěpánově nemocnici a v městském sirotčinci. – Evangel. farní úřad augšp. vyznání. Obec evangel. trvá od r. 1862, kostel evang. vystavěn byl v l. 1864–68. – Isráélská obec nábož. trvá od r. 1861, má hřbitov od r. 1864 a novou synagogu od r. 1887. – Školy: Státní škola střední obsahuje vyšší gymnasium a nižší reálku. Vyšší průmyslová škola má tři oddělení: stavitelské, mechanicko-technické se strojnickou dílnou a chemické s chem. laboratoří. K ní připojena je škola pro dílovedoucí vůbec a pro stavitelská řemesla zvlášť, jakož i rozličné kursy. Kromě toho jsou v L-rci: ústav učitelský, odborná škola pro tkalcovství, městská vyšší obch. škola, zimní hospodářská škola, pokračovací školy a měšť. školy a obecné. – Nemocnice a ústavy dobročinné: Veřejná všeobecná nemocnice arcivévody Štěpána, vystav. v l. 1844–48, druhý největší ústav tohoto druhu v Čechách, obsahuje oddělení pro nemoci vnitřní, oční, kožní, oddělení ženské a chirurgické. Od r. 1894 nalézá se ve správě města. R. 1893 bylo zde ošetřováno 3461 osob, a to na odděl. pro vnitřní nemoci 1402, na chirurg. odd. 962, na očním 797, na ženském odd. 300 osob. Ošetřování děje se ve 3 třídách a obnáší plat v I. tř. 1 zl. 50 kr., v II. 1 zl. a ve III. 68 kr. denně. Soukromé ústavy léčebné pro ženské dra Johanovského od r. 1889 a dra Breye od r. 1899. – Péči o chudinu vykonává městská rada. K tomu konci jest město rozděleno na 10 chudinských okresů, z nichž každý zase dělí se na obvody opatrovnické. V čele okresů stojí přednostové chudinští, pro kazdý obvod opatrovnický ustanoven jest zvláštní opatrovník chudých. Chudinský fond, z něhož se podpory udílejí, r. 1893 měl 200.114 zl. a výdajů pro chudé bylo 16.973 zl. Opatřovací ústav kralevice Rudolfa. Budova ústavu toho r. 1869 vystavěná slouží nyní veskrze účelům školským a jest v ní ústav učitelský se cvičnou školou a česká 4tř. veřejná škola obecná. Pro ošetřovance ústavu vystavěna byla nákladem obce r. 1899 nová budova. V ústavě ošetřují se staří, práce neschopní zchudlí měšťané liberečtí neb vůbec příslušníci města, dostávajíce zde veškeré zaopatření. R. 1894 bylo zde opatřeno 100 osob (52 muž. a 48 žen.) Městský chorobinec ošetřuje 13 nezhoj. neduhy stižených lidí; vydržuje se z chudinského fondu. Městský sirotčinec ošetřuje děti úplně osiřelé, do města příslušné. Podobný üstav soukromý je asyl sv. Vincence. – Alodiální panství liberecké (zámek v městě se starým, rozsáhlým parkem a zahradou), majetek hraběte Frant. Clam-Gallasa, zaujímá 6538,88 ha, a to: 3,28 ha stavebního místa, 262,21 ha rolí, 104,94 ha luk, 5,88 ha zahrad, 18,43 ha pastvin, 65,42 ha vodstva, cest a ploch neplodných a 6076,73 ha lesů. Lesy rozděleny jsou na 6 revírů, z nichž 3 tvoří rozsáhlou oboru se zvěří červenou a daňčí. Roční přímá daň jest 9188,12 zl. – Peněžní a kreditní ústavy: filiálka Rak.-Uh. banky (roční obrat peněžní r. 1893 74,689.000 zl.), liberecká banka, filiálka to české banky »Union« (bilance z r. 1893 vykazuje 32,941.815 zl. a 812.222 zl. čistého výtěžku), liberecká spořitelna (obrat peněžní r. 1893 24,635.920 zl.) se zastavárnou, obecní spořitelna města L-rce, česká záložna, okr. záložna, pojišťovací ústav liberecko-brněnský »Concordia« a některé jiné spolkové závody. Prostředky dopravní: Jiho-Severoněmecká spojovací dráha (od 20. led. 1859), stanice L. Roku 1893 dopraveno bylo odsud 252.359 civiln. a 6412 voj. osob, 739,6 tun zavazadel, 2888,6 t rychlozboží, 152.871,5 t nákladu. Příjem toho roku činil z dopravy osob 132.994 zl., z dopravy zboží 503.785 zl., úhrnem 636.779 zl. – Žitavsko-Liberecká dr. (od 25. říj. 1859) 26,61 km dlouhá, z čehož 21,64 km připadá na území rakouské. Ředitelství v Žitavě podřízeno jest král. saskému gener. ředitelství v Drážďanech. R. 1893 dopraveno bylo ze stanice L-rce 175.976 civil. a 1693 vojen. osob za 112.327,13 mark, 411,9 t zavazadel, 794,9 t rychlozboží a 29.672,1 t nákladu, vše za 78.558,92 mark. – L.-Jablonec-Tannwaldská dráha je spravována a řízena od spojovací dráhy Jiho-Severoněmecké. Trať z L-rce do Tannwaldu měří 26,59 km. Odbočka ze Smržovky do Josefsthalu měří 7 km. – Od r. 1897 vede elektrická městská dráha asi 3 km dl. od nádraží libereckého městem na náměstí a dále až do městského lesa. Odbočka vede od r. 1899 z města do Rochlice. – V L-rci vychází 16 časopisů, mezi nimi dva politické denní a 1 týdenní list; ostatní jsou odborné a vědecké, všecky německé. – Spolků všelikých je zde na 160, nejvíce zábavných a vzdělávacích. Nejdůležitější je spolek musejní »Severočeské umělecké a průmyslové museum«; vydržuje stálé sbírky vzorů starých i moderních výrobků uměleckého průmyslu a řemesla, sbírky děl malířských a sochařských, velikou knihovnu a sbírku předloh a časopisův obsahu uměleckého a řemeslného. Všecky sbírky umístěny jsou od r. 1898 ve vlastním nádherném paláci. Vydržuje se subvencemi státu, země, města, obchodní a průmysl. komory, z rozličných příspěvků spořitelen, okresních zastupitelstev a pod. a z příspěvků členů (ročně 5 zl. v L-rci, 3 zl. mimo L.). Správu musea obstarává zvláštní kuratorium; protektorem jeho byl zesnulý arcivévoda Karel Ludvík. Spolek přátel přírody (Verein der Naturfreunde) vydržuje botan. zahradu a přírodovědecké museum a okrašluje cesty, silnice a náměstí ve městě i v okolí vysazováním stromů. Také měst. park jest dílem spolku tohoto. – Znak (vyobr. č. 2525.) v stříbrném štítě na zpodu na zeleném trávníku brána a 2 věže červené barvy; nad branou modrý štítek (znak Rädernský). Na stínkách mezi věžemi stojí zlatý korunovaný lev.

Dějiny. Dle nejstaršího dějepisce českého, Kosmy, nebyla celá tato krajina považována za čásť nynějších Čech, nýbrž náležela až do XII. stol. dle všeho k tak zv. »Záhosti«, území to, jehož středem později byla Žitava. Ještě v prvních desítiletích století XIII. přebývali zde v hustých lesích jenom jednotlivci jako lovci nebo strážcové a hlídači několika málo cest a stezek, vedoucích do vnitř země. Byli původu slovanského, jak o tom svědčí některá jména výšin, říček a potoků, kteráž se až na naše časy zachovala v krajině zdejší v původním slovanském znění. Když později celé území vtěleno bylo jako komorní nebo korunní statek majetku knížecímu nebo královskému, bylo nečetné a nevolné obyvatelstvo toto podřízeno zvláštnímu úředníkovi, který je spravoval a soudil jménem knížete nebo krále. V pol. XIII. st. shledáváme však tento korunní statek již pod panstvím určitého šlechtického rodu, jemuž byl jako léno buď darován nebo prodán, buď zastaven. Historické zprávy z té doby ukazují k rodu Markvarticů, jehož jednotlivé větve: z Lemberka, ze Zvířetic, z Michalovic, z Vartenberka a Valdšteina v 2. pol. XIII. stol. a ještě později byly v držení rozsáhlých statků na severu a severozápadu Čech vůbec a z nichž nejspíše Michalovici (dle Balbína Berka z Dubé) drželi krajinu kolem horní Nisy, ale ne dlouho. Sotva se dostal král Přemysl Otakar II. k samostatnému panství v Čechách (1254), odňal mocí nepřátelské šlechtě všeliké korunní statky zastavené nebo od předchůdců rozdané. Tak ztratili mocní rodové (Rožmberkové, Ryzenburkové, Berkové a j.) značné díly svých držav, a také panství, na němž nyní L. stojí a které tehdy již označeno jest jako čásť panství fridlandského, přivtěleno zase majetku královskému. Pak nastalo čilé osazování celého toho území obyvatelstvem ze Zhořelicka a Slezska hustě zalidněného, králem mocně podporované. Četné nové osady objevují se nyní v mlze vše dosud zahrnující. V této době, kdy Přemysl Otakar II. povýšil Žitavu na město královské a z opevněné vsi Zhořelice vytvořil město (1255), vzala původ svůj místa Hrádek, Chrastava, Hodkovice, Turnov a tehdy také osazováno bylo hořejší údolí Nisy a bezpochyby také založen jest L. s některými okolními místy (mezi r. 1255–78). Jak toto založení města se stalo, souditi lze bezpečně ze zpráv zachovaných o založení četných jiných měst po Čechách v té době. Bezpochyby byl L. založen hned jako celek a středisko nově osazené krajiny. Vůdci přivolaných kolonistů odevzdán byl kus země na určitý počet dílců rozvržený se závazkem, do určité lhůty vymýtiti lesy a vystavěti příbytky, načež po uplynutí lhůty té nastalo odvádění dávek, poplatkův a platnost jiných závazkův ujednaných. Vůdci tomu či vlastně podnikateli, kterým jako jinde zajisté i zde byl zámožnější člověk stavu městského, byla také s počátku svěřena přímá vrchnostenská a soudní moc nad obcí novou. V této době také nepochybně vznikly nejstarší známé osady v blízkosti města, Rochlice a Machendorf, a vystavěn v nejzápadnějším cípu panství fridlandského, ku kterému to vše patřilo, nad Machendorfem na mírném pahorku, obtočeném Nisou, hrad Hamrštein pro ochranu osad založených i těch, které měly býti založeny ještě dále. Tato tvrz měla pro L. a okolí proto veIikou důležitost, že až do pol. XV. stol. měl tam sídlo své panský úředník (Vogt), jehož soudní pravomoci byly podrobeny město i okolní osady. Osazené území nezůstalo však dlouho pod správou královskou. Když Přemysl Otakar II. chystal se ke druhé válce s Rudolfem Habsburským, prodal panství fridlandské »se všemi právy a příslušnostmi«, tedy i s L-rcem, za 800 hřiven stříbra v dědičné držení Rulkovi z Bibršteina (7. ún. 1278). Odtud zůstal L. téměř 300 roků pod panstvím rodu tohoto, a skrovné zprávy o jeho dalších osudech zachovaly se jen v listinách týkajících se záležitostí a zájmů toho rodu. Kolem r. 1350 vyskytuje se po prvé jméno Reychenberg a Richenberg jako název značnější farní obce se samostatným kostelem, která dříve prý slula Habersberg. (České jméno L. objevuje se ve spisech a listinách teprve v 1. pol. XVII. stol., ač v ústech lidu českého v okolí bez odporu již dávno před tím v užívání bylo a původně Liberk znělo; povstaloť asi přeměnou z názvu německého: Reychenberg = Rychberk = Ryberk = Liberk [srv. Liberk], a tu snadno k lokálu »v Liberce« (= v Liberku) přidělán nomin. L.). Současně jmenuje se též farní osada Rochlice a Vratislavice (nynější Maffersdorf) v nejbližším okolí L-rce ležící. Tyto tři farnosti náležely ku proboštství budyšínskému a k děkanství žitavskému a odváděly arcib. stolici v Praze nepatrný desátek činžovní, ročně po 2 groších. V té době počala se asi v L-rci hotoviti sukna. Za časů krále Jana Lucemburského přicházelo totiž do Prahy hojně soukenníků se zbožím svým, z nichž vedle žitavských na prvním místě se jmenují fridlandští, t. j. soukenníci z panství fridlandského vůbec, mezi nimiž jistě také byli liberečtí. – K rozkvětu L-rce nemálo přispěla nová cesta, kterou počal se v té době ubírati důležitý a bohatý obchod ze Sas, Slezska, Polska a z Marky Braniborské do Čech. Doposud vedla nejbezpečnější a horám se vyhýbající obvyklá cesta skrze Zhořelici a Žitavu na Jablonné, Mimoň, Bělou a přes Boleslav do Prahy. Z toho dovedly nejvíce těžiti Zhořelice a Žitava a domohly se mnohých privilejí, mýt a cel od zeměpánů pečlivých o zvelebení těch měst. Když však krajina kol Fridlandu a L-rce vždy více se zalidňovala a kupcům v lepší známost vcházela, začali novou, o mnoho kratší a přímou cestou se svým zbožím se ubírati, totiž přes Fridland, L. a Boleslav do Prahy, vyhýbajíce se nemilému, čas i peníze jím ubírajícímu zdržování v řečených dvou městech lužických. Tím přirozeně nejvíce získala městečka Fridland a L., ovšem na újmu Žitavy a Zhořelice. Proto stěžovali si Zhořeličtí u krále Jana Lucemburského, který jim velice přál, a dosáhli skutečně toho, že jim r. 1341 nový privilej vydal a při ztrátě své král. milosti a při ztrátě hrdla a statku zakázal voziti něco po silnici fridlandsko-liberecké. Však Zhořeličtí, co chtěli jiným zakázati, činili potom sami a dováželi do Čech zboží po zakázané silnici. Tu zase na ně žalovali Žítavští a vymohli na králi Karlu IV. (1351) zvláštní král. list, jímž se Zhořelickým zapovídá při ztrátě hrdla a statku užívati nové cesty. Tato zápověď byla později ještě zvláštním královským mandátem (1378) obnovena (poněvadž asi dřívější zákazy zachovávány nebyly), byla však asi zrovna tak málo platná, jako zápověď vydaná králem Václavem IV. (1418), kterouž zameziti se měl dovoz soli do Čech ze Saska přes L. a Turnov, jenž se dříve ubíral přes Budyšín, Zhořelici, Žitavu a Bělou. Všem těmto věcem učinily náhlý konec husitské války. R. 1421 přitáhl Žižka k L-rci, spálil a vyplenil jej, dobyl a zpustošil tvrz Hamerštein. V l. 1422–33 opětovala se pak co rok tažení husitů krajinou touto do Lužice a do Sas a jen dvakráte podařilo se Oldřichovi I. z Biberšteina, spojenému s Lužičany, je poraziti a zahnati, a to r. 1428 u Chrastavy a r. 1433 u Fridlandu. Po L-rci nebylo pak téměř po 25 roků ani památky. Teprve r. 1449 dal prý Václav z Biberšteina kostel sv. Antonína poustevníka vystavěti na místě, kdež dříve v L-rci stál, při čemž ovšem i městečko zase z rozvalin a popela povstalo. Když pak r. 1454 král Ladislav Bibršteinským držení statků jejich potvrdil, mohl jim při tom potvrditi v držení i »pustou« tvrz Hamerštein »s městečkem L-rcem se vším příslušenstvím, se všemi a jakýmikoliv právy – silnicemi, mýty a cly«. Důležito jest při tom, že mezi silnicemi, mýty a cly jmenuje královský diplom výslovně silnici, »která vede z Hodkovic na L. a dále z L-rce na Fridland atd. se cly a glejty, totiž clo v L-rci, a vše jiné příslušenství«. A tím starý spor rozřešen a stará, často užívaná a často zakazovaná cesta obchodní z L-rce za hranice stala se volnou. Bylo to ovšem velmi na prospěch L-rce, ale z prospěchu toho s počátku málo bylo viděti, neboť městečko jen pomalu okřívalo z pohrom utrpěných a okolí jeho daleko široko úplně bylo zpustošeno a liduprázdno; dlouho trvalo, než četná bývalá místa, zničená husitskými válkami, s týmiž jmény anebo s docela jinými názvy z rozvalin a rumu opět povstala a byla zalidněna, a to obyvatelstvem veskrze německým, ponejvíce ze Slezska, čímž celá krajina stala se úplně německou. Mezitím vymřel rod zdejších Bibršteinů, za jejichž posledních členů protestantismus v celé krajině se šířil a upevnil. Panující tehdy císař Ferdinand I. prodal jako král český uprázdněné korunní léno r. 1558 za 40.000 tolarů cís. radovi, praesidentu komory v Horním a Dolním SIezsku, svob. pánovi Bedřichovi z Rädernu, jenž dle vyznání nábož. také byl protestantem. Nový pán sídlil ve Vratislavi a ustanovil za vladaře či hejtmana v L-rci Oldřicha z Rosenfeldu, který město velice zvelebil. Dal vystavěti řádné domy, postaral se o vydláždění trhu a ulic, vymohl městu od cís. Rudolfa II. privilej na dva výroční trhy a na zvláštní erb (1577), daroval městu vlastní svou sladovnu a zaváděl vaření piva. Za jeho správy vystavěna byla škola, fara a městský mlýn. Město rychle vzkvétalo a se všech stran, najmě z Lužice, hrnuli se sem řemeslníci a živnostníci a zde se usazovali. Tak přišel r. 1579 první vyučený soukenník, Urban Hoffmann, do L-rce, mnozí jiní brzo za ním a za krátko sdružili se v cech soukennický. R. 1605 zřízena také Petrem Lehmannem první barvírna. Za druhého pána z rodu Rädern, Melchiora, dostalo se městu od cís. Rudolfa II. nového privileje, jímž uděleno mu zvláštní právo na vaření piva, jež posud bez koncesse provozovalo, i právo ku prodeji vína a líhovin (1598). Vdova řečeného Melchiora, Kateřina, roz. hraběnka Šliková, místo nezletilého syna svého Krištofa spravovala sama po nějaký čas panství velmi obezřele, ač někdy tvrdě. Za její správy dostalo se městu práva ku prodeji soli, kteréž spolu s dřívějšími výsadami potvrdil syn její Krištof, byv r. 1612 od cís. Matiáše potvrzen v držení panství. Toho času vystavěna byla nová radnice. Když vypukly náboženské rozbroje v Čechách, přidržoval se Krištof svob. pán z Rädernu, toho času plukovník ve stavovském vojště českém, horlivý evangelík, strany protestantské a falckraběte Bedřicha, pro něhož také v bitvě na Bílé Hoře bojoval proti císaři. Po nešťastném konci odboje uprchl i s matkou ze země a uchýlil se do Polska. Když později Švédové opanovali veliký díl Čech, vrátil se sice na krátký čas zase na své panství, ale musil brzo opět prchnouti a zahynul ve vyhnanství, aniž se ví, kde a kdy. Panství jeho bylo zabaveno a cís. Ferdinandem II. prodáno r. 1622 za 150.000 zlatých rýnských Albrechtovi z Valdšteina. Ten zavedl na svých panstvích a také v L-rci bezohledně nový pořádek. Když Liberečtí žádali potvrzení svých výsad, zvláště práva várečného, dal jim vzkázati, že jejich práva a privileje leží pohřbeny na Bílé Hoře; že majíť dosti na tom, když jim ponechává jejich právo městské a nestaví je na roveň poddaným selským. Právo váreční, sladovnu i pivovar jim odňal. Vyhnav všecky protestantské duchovní provedl v krátkém čase pomocí pluku mušketýrův obrácení obyvatelstva na víru katolickou, a to tím snáze, ježto z města vystěhovalo se přes 100 rodin evangelických do Lužice. Naproti tomu rozšířil město o novou čásť (Nové Město [Neustadt], posud tak zvané), pro kterou dal zakupovati pozemky, více domů sám vystavěl, založil vodovod a stavění vůbec všemožně podporoval prominutím daní a darováním stavebního materiálu. Pohnutkou k tomu bylo mu vzmáhání se soukennictví a plátennictví, jehož výrobků potřeboval pro své vojsko. Dal také soukenníkům vystavěti tak zv. mistrovský dům (Meisterhaus) a jiný pro pomocníky a udělil jim některé výsady. R. 1631 bylo by se městu málem zle vedlo: katol. farář byl několika lidmi vyznání evangel. loupežně zavražděn, a jelikož Valdštéin měl podezření, že rada městská a měšťanstvo mělo účastenství na spiknutí protestantů, jehož výsledkem se mu ona vražda zdála býti, vyslal několik oddělení chorvatského vojska s rozkazem, aby město na všech stranách zapálili a obyvatelstvo porubali. Jen stěží podařilo se magistrátu pokorným přípisem a na přímluvu knížecího kancléře rozkaceného Valdšteina o nevině své přesvědčiti, jeho hněv ukonejšiti a odvrátiti záhubu od města a obyvatelstva. – Po smrti Valdšteinově r. 1634 daroval cís. Ferdinand II. panství Fridland a L. dědičně hraběti Matiášovi Gallasovi z Campy odměnou za »jeho udatnost a věrnost«. Ve 30tileté válce utrpělo město požáry, pleněním a kontribucemi válečnými nesmírných pohrom a ani po válce nebylo lépe. Veliká čásť obyvatelstva zahynula r. 1643 a r. 1680 morem. R. 1650 provedené spisování katolíků prokázalo, že většina obyvatelstva přidržuje se ještě víry evangelické, a protože toho roku vydaný cís. patent vypověděl všecky nekatolíky ze země, vystěhoval se veliký počet měšťanů, nejvíce soukenníků, do Lužice, hlavně do Žitavy, kdež pak živnost svou dále s prospěchem provozovali. Z města a Fridlandska vystěhovalo se té doby přes 7000 lidí. Tím prořidlo obyvatelstvo velice. Mimo to musili měšťané liberečtí složiti vrchnosti nové přísahu tělesného poddanství jako sedláci a pozbyli všech dřívějších práv a privilejí. Za to jim vrchnost vystavěla r. 1694 a r. 1698 dostavěla nový kostel sv. Kříže. Než přese vše nelidské utiskování a vydírání měšťanstva a obyvatelstva všeho vrchností a jejími úředníky (všecky potraviny musily býti kupovány z panských dvorů za cenu od úředníků libovolně určenou; vlnu musili soukenníci kupovati z panského skladiště mnohem dráže než jinde; dávky za užívání panské valchy a jiných závodů sloužících soukennictví byly nesmírně zvýšeny a pod.), kteří jen své kapsy plnili, vzmáhalo a rozšiřovalo se město železnou pílí a přičinlivostí obyvatelstva stále více. Valně k tomu přispěl r. 1714 uzavřený mír ve válce o dědictví španělské, po kterém se Rakousku dostalo několika jižních zemí bez průmyslu, tak že se zde textilnímu průmyslu zdejšímu otevřela nová, velmi vydatná místa odbytu. L. byl té doby mezi soukennickými místy v Čechách prvním. Také plátennictví a pletařství kvetlo. V tom čase (1730) byl povýšen farní kostel na děkanský. Ve válkách za císařovny Marie Terezie nastaly zase zlé časy, ano v 7leté válce prchali obyvatelé jako kdysi v 30tileté válce do lesův a skrývali se tam se svým majetkem. Tehdy zemřel poslední držitel panství libereckého z rodu Gallasů a dědicem jeho stal se synovec ženy jeho, pozdější hrabě Kristián Filip z Clamu, jenž připojil jménu svému jméno Gallas a nazýval se pak Clam-Gallas. Týž nepřipustil tyranské libovůle úředníkům, nýbrž staral se sám o správu panství a města i o zvelebení jeho, a tak nastaly zase celkem časy lepší. Po válce pruské prospěla městu velice ztráta Slezska (s jehož průmyslem L. soutěžiti nemohl), neboť nyní bylo celé království České, ba i říše odkázána takřka jen na výrobky liberecké, zvláště pak, když císařovna vydala zákazy o dovozu rozličných výrobků soukennických, plátennických a i sklářských ze Slezska. Rozličnými prospěšnými nařízeními císařovny Marie Terezie zvelebil se jako všude jinde i zde značně obchod a průmysl. Obyvatelstvo nesmělo býti více nuceno, aby kupovalo potraviny jen z panských dvorův a vlnu z panského skladiště. R. 1775 povýšena škola městská na normální a vzornou školu. Ještě znamenitější byl rozvoj města za panování císaře Josefa II., jehož toleranční patent (1781) a zrušení nevolnictví (1782) byly toho příčinou. R. 1786 prohlášen L. za město svobodné, magistrát obdržel pravomoc soudní nezávislou na panství. R. 1787 rozšířeno město o novou čásť Kristianov (Christianstadt) a čítalo již 1036 obydlených domů. Pro soukennictví nastala »zlatá doba«. Císař Josef II. zakázal dovoz cizozemských výrobků, zvláště takových, kterých se s dostatek vyrábělo v zemích domácích. Tím stoupala domácí výroba nad míru, a liberecká sukna nalezla nejen v říši (ve Vídni, Plzni), ale i v Italii a v Turecku hojný odbyt; 24.000 kusů sukna se ročně vyrábělo a prodalo. Později (po r. 1791), kdy na první průmyslové výstavě v Praze výborné výrobky zdejší došly ocenění všeobecného, vzrostla výroba na 35.000 kusů, při čemž bylo zaměstnáno na 30.000 lidí. – Zatím stal se v průmyslu textilním veliký převrat zpracováním bavlny a zavedením strojů. V Rakousku byl první pokus továrnickým způsobem zpracovati bavlnu učiněn v blízkém Hrádku r. 1723. Továrna tam zřízená však brzo zašla. Teprve r. 1790 zřízena v L-rci první továrna na sukno. R. 1798 obdržel zakladatel její, Jan Jiří Berger, a jeho zeť s ním spolčený, Ferdinand Römheld, výsadu nazývati továrnu tu c. k. výsadní a právo užívati říšského orla. Na počátku nového století postaven v továrně té první parní stroj a užíváno též strojů ku předení a stříhání. Jiné podobné závody brzo následovaly, a L. stal se tím za nedlouho po Praze největším a nejdůležitějším městem v Čechách a odváděl dokonce více daní a dávek než hlavní město samo. R. 1799 rozšířeno město opět o nové náměstí (Hrnčířské, Töpferplatz) a čítalo 8557 obyv. Ročně vyrábělo se 36–38.000 kusů sukna. – Za válek francouzských poměry valně se zhoršily. Vývoz do ciziny, zejména do Italie, velice se ztenčil, ač naproti tomu více suken vyváženo do Ruska. Finančním patentem z r. 1811, jímž hodnota peněz v Rakousku byla zredukována, přišlo mnoho zámožných rodin zdejších docela na mizinu. K tomu časté válečné kontribuce, povodně, neúroda (korec žita stál až 40 zl.) nutily mnoho rodin k vystěhování. Teprve r. 1825 lze zaznamenati nový rozkvět. Výrobky soukennické a z látek bavlněných a lněných dosáhly ceny 7 mill. zl. Průmysl bavlnářský zatlačil však všecka ostatní odvětví průmyslu textilního tak, že plátennictví a punčochářství ponenáhlu téměř docela vymizelo. Velikých rozměrů dosáhlo soukennictví a bavlnářství založením rozsáhlých továren Janem Liebiegem r. 1826, kteréž časem rozšířeny novými závody, vždy nejnovějšími stroji opatřeny nabyly pověsti světové, jichž skupina tvoří podnes město pro sebe a zaměstnává mnoho tisíc lidí. R. 1837 založeny nižší reálné školy a v l. 1845–48 vystavěna a zařízena nemocnice Štěpánova, nazvaná dle arcivév. Štěpána. R. 1848 přinesl L-rci první knihtiskárnu a první noviny (pod jménem »Reichenberger Wochenblatt«), z nichž se vyvinuly noviny nyní po celých severních Čechách hojně rozšířené »Reichenberger Zeitung«. Dne 9. pros. 1850 potvrzen císařem zatímný obecní řád již r. 1849 sestavený a L. spravuje se od toho času dle vlastního řádu obecního. R. 1850 stalo se město sídlem okresního hejtmanství, okresního, krajského a obchodního soudu a založena obchodní a průmyslová komora. Novým živnostenským řádem z r. 1859 přestalo všeliké cechovnictví a také dosavadní cech soukennický přeměnil se r. 1861 ve zvláštní společenstvo. Zámožnost města rostla, zvláště když r. 1859 v květnu otevřena Jihoseveroněmecká spojovací dráha a v říjnu dráha Žitavsko-Liberecká, čímž L. dosáhl přímého styku obchodního s Vídní a s Německem. Výroba suken a všelikých bavlněných látek stoupala do r. 1865 stále, vývoz rozšířil se až do Sev. a Jižní Ameriky i na Východ, aniž tomu válka r. 1866 valně uškodila. R. 1870 byla výroba v městě 200.000 a v okolí na 100.000 kusů v ceně 300 mill. zl. Však r. 1871 silným dovozem zboží anglického nastalo ochabnutí a po bursovním poprasku r. 1873 dokonce úpadek, jelikož se průmysl textilní pozdvihl a šířil i v jiných zemích a krajinách, kde ho posud nebylo. Přes to náleží L. podnes k nejprůmyslnějším městům nejen v zemi, ale i v celé říši. Během posledních 30 let stal se L. také městem školským. Nižší reálka r. 1837 založená byla r. 1850 rozšířena na vyšší. R. 1872 převzal stát ústav a proměnil jej v reálné gymnasium s vyšší reálkou. V l. 1877–81 rozšířeno nižší gymnasium na vyšší a r. 1883 vyšší reálka zrušena. Od r. 1886 jest střední škola tato vyšším gymnasiem s nižší reálkou. R. 1851 založena byla škola tkalcovská, která r. 1879 přešla ve správu státní a proměněna ve státní odbornou školu pro tkalcovství. R. 1863 založená městská škola obchodní změněna r. 1892 ve vyšší školu obchodní. R. 1876–77 založena vyšší státní průmyslová škola, která stala se důležitou nejen pro město a okolí, ale pro celou průmyslovou čásť Čech (bývá též českými žáky četně navštěvována). R. 1887 zřízena zimní hospodářská škola a r. 1892 státní ústav učitelský. Obecné a měšťanské školy v čase tom stále byly rozšiřovány. R. 1880 založena Ústř. Mat. šk. také soukromá škola česká pro českou mládež v městě i v okolí, načež r. 1885 musila býti zřízena a nadále vydržována městem pro české děti městské veřejná česká škola zprvu o 3, pak o 4 třídách, jakou je podnes. R. 1887 zřízena česká průmyslová pokračov. škola, která má v 5 odděleních 264 žáky. Co do zevnějšího vzhledu a úpravnosti zvelebilo a pozměnilo se město nejvíce v posledních 20 letech úpravou ulic a náměstí i novými rozsáhlými a nádhernými stavbami. Staré, namnoze dřevěné domky soukennické ustoupily moderním činžovním domům. Nejznamenitější budovy v pojednání tomto uvedené byly v letech 80tých a 90tých vystavěny, čímž nabylo město proti dřívějším časům zcela jiného, nového, téměř velkoměstského rázu. Nejnověji vystavěna byla celá nová čtvrť kottážová s úhlednými domky rodinnými u samého lesa, obklopenými zahradami, a od jednoho konce (od nádraží) projíždí město ke konci druhému (v městském lesíku) elektrická dráha, usnadňujíc velice dopravu i v městě vnitřním.

Český živel byl i v L-rci zastoupen od nepamětných dob a obyvatelstvo české sdílelo všecky osudy města, dobré i zlé, stejně s obyvatelstvem německým. Do let 60tých, ba 70tých, také nečiněno valně rozdílů mezi občanstvem v příčině národnostní. Tehdy pořádány ryze české zábavy (na př. r. 1892 český ples »Na střelnici«, r. 1868 české divadelní představení »Tvrdohlavá žena« od J. K. Tyla ve městském divadle, r. 1869 český ples v hostinci »U města Vídně« (obecní dům!) atd.) bez překážky v prvních místnostech veřejných, podnikány výlety a veřejné průvody a pod. bez nesnází. Teprve od toho času, když založena byla »Česká beseda« (1863) a zdejší Čechové počali se hlásiti ku svým právům jazykovým, nejvíce však, když založila Ústř. Mat. šk. českou školu (1880), nastalo všude všeobecné odstrkování Čechův u veřejnosti a utiskování všeho českého, ovšem nejvíce se strany městských orgánů. Při sčítání lidu r. 1880 počítal L. dle úřed. udání 2488 Čechů, r. 1890 však pouze 1613 (!). Češi počali se pak ještě těsněji sdružovati v rozličných spolcích, z nichž jmenovány buďtež: podporovací spolky »Dobročin«, »Mírumil« a »Kar. Světlá« (ženský), spolek ku podpoře českých bohoslužeb »Sv. Lidmila«, tělocvičná jednota »Sokol«, čes. záložna (678 podílů, roční obrat peněžní přes 200.000 zl.), odbory »Ústř. Mat. šk.« a »Nár. Jednoty severočeské«, »Čes. polit. klub«, spolek českých vysloužilců, spolek obuvníků, všeliké kroužky atd., jichž všech domovem a střediskem jest »Česká beseda«, jako spolek r. 1863 založená a od r. 1884 ve vlastním domě ubytovaná. Kdežto dříve zámožnější nebo ve vyšším společenském postavení žijící Čechové původ svůj většinou zapírali a s rodinami svými brzo se poněmčovali, a živel český ponejvíce skládal se jen z nižších, hlavně služebných a vůbec odvislých vrstev obyvatelstva, které taktéž ve druhém neb třetím pokolení hlavně školami poněmčeny byly, o čemž posud množství rodinných jmen u obyvatelstva nyní německého svědčí – jest tomu dnes zcela jinak: při probudilosti a uvědomělosti všech částí českého obyvatelstva nelze o poněmčení ni školami hrubě ani mluviti a český živel vykazuje v řadách svých již teď hojně samostatných živnostníků, obchodníkův i průmyslníků; také úřednictvo jest v něm četně zastoupeno. Přibíraje přírůstek a novou sílu z lidu živel český v L-rci stále se rozmnožuje a rozšiřuje, čemuž nezabrání sebe mocnější odpor městských orgánův a obyvatelstva německého. Dlouholetým předsedou České besedy a vůbec vůdcem Čechův libereckých byl a jest dosud MUDr. Václav Šamánek.

Literatura. P. Joh. Carl Rohn, Chronic von Friedland u. Reichenberg (Praha, 1763); Carl Jos. Czoernig, Beschreibung von Reichenberg (Vídeň, 1829); dr. Herm. Hallwich, Reichenberg u. Umgebung (L., 1872).