Ottův slovník naučný/Latriny

Ottův slovník naučný
Latrie	Latriny	Látro

Údaje o textu
Titulek:	Latriny
Autor:	Gustav Kabrhel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 710–711. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Žumpa

Latriny (lat.), žumpy záchodové sloužící ku shromáždění výkalů a moče i některých jiných odpadkových hmot a tekutin domácnosti. Provedením a umístěním mohou dávati podnět k zdravotním závadám vyplývajícím z prosakování obsahu do okolí. Ve dřívějších dobách se z pravidla nepřihlíželo k takovým závadám z prosakování vyplývajícím, nýbrž l. se často schvalně zřizovaly co možná propustivé, aby se mohlo do nich připouštěti velké množství hmot výkalových a odpadkových tekutin z domácnosti, aniž se musily často vyvážeti. Za tím účelem dno se vůbec nevyzdilo a postranní stěny se postavily ze řídkého zdiva s mezerami. Tím byla tekutým součástem dána možnost vsakovati u veliké míře do okolní půdy, tak že zbývaly v l-ně toliko pevné hmoty, které se občas vyvezly. V terrainech propustlivých, na př. štěrkovitých, působnost takovýchto l-in jeví se vzhledem k vsakováni tekutých součástí velmi mohutnou. V Mnichově na př., kde jich před r. 1854 byla hojnost, mnohá z nich, jak zjištěno, nemusila se po kolik roků vyvážeti. Zdravotní účinky takovýchto propustlivých l-in vzhledem k šíření infekčních nemocí, zejména cholery a tyfu, jsou ovšem velmi neblahé, neboť l. znečišťují půdu a zpodní vody (studniční) a jsou-li stavěny těsně podél základových zdí, škodí též tím, že rozkladné tekutiny vnikají do zdiva a vystupují kapillaritou i do částí zdiva nad povrchem půdy položených. Jako markantní příklad škodného zdravotního účinku takových propustlivých l-in může uveden býti Mnichov, jenž byl nejpověstnějším městem tyfovým ve střední Evropě, ale po jich odstranění a po zřízení kanalisace stal se vzhledem k tyfu jedním z nejzdravějších měst. Z toho již patrno, že konstrukce l-in a umístění jich po stránce zdravotní jest otázkou velké důležitosti, a tu jest vytknouti, že zdivo l. má býti co možná pro obsah latrinový nepropustné. K tomu cíli nejlépe se hodí zdivo z cihel, t. zv. kanálek, cementem spojovaných a s cementovou omítkou uvnitř. Avšak poněvadž i cement působením alkalického obsahu (tvoří se zejména ammoniak následkem rozkladných pochodů v l-ně) se porušuje a nažírá, doporoučí se, chceme-li vsakování co možná zameziti, obložiti zdivo l. vrstvou dobrého jílu 25—30 cm silnou. L. dlužno zakládati tak, aby nepřiléhaly ke zdivu základu. Je-li přece nutno je založiti poblíže základů, musí zdivo bez výjimky chráněno býti isolační vrstvou jílovou. Vzdálenost od studny má býti nejméně 15 m. L. mají býti dobře přikryty. Nejsnáze se toho docílí krytem z fošen těsně podle sebe ležících, na kterýž se dá silná vrstva hlíny. Vyprazdňování záchodových jam děje se často ještě velmi primitivně tím, že dřevěnými nádobami vybírá se obsah l-in, nalévá se do velkých sudů a odváží. Způsob tento ovšem nevyhovuje. Nejúčelněji děje se vyprazdňování l-in způsobem pneumatickým. Sud určený k odvážení výkalů spojí se tlustou hadicí se záchodovou jamou. Pumpou parní, která jest rovněž ve spojení se sudem, přissává se obsah l. do sudu. Odssáté zapáchající plyny vedou se do topeniště parní lokomobily, kdež se spálí. Tím se docílí při práci čistoty a znečišťování vzduchu zápachovými plyny jest úplně vyloučeno. Kl.