Ottův slovník naučný/Krasíkov

Ottův slovník naučný
Krasicki	Krasíkov	Krasikovice

Údaje o textu
Titulek:	Krasíkov
Autor:	Eugen Muška, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 75. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Krasíkov (Kokašice), Krasíkov (okres Ústí nad Orlicí)

Krasíkov: 1) K. Švamberk (Schwamberg), osada v Čechách u Kokašic, hejt. Teplá, okr. a pš. Bezdružice, fara Čelivo; 12 d., 107 ob. n. (1890), kaple sv. Maří Magd., vystavěná (v XVII. stol.) na místě kaple zámecké, popl. dvůr, ovčín, pivovar, obora a myslivna Karla kn. Löwensteina a mlýn. Nad osadou zříceniny hradu K-a v rel. výšce 65 m, na srázné skále, přístupné z vých. strany, s předhradím, hradním kostelem, zasvěceným Maří Magd., vystav. r. 1652 (restaurován 1891) na místě shořevšího kostela Sv. Jiří, s pěknými náhrobky rodu Švamberkovského. Založen byl nejspíše v XIII. stol., prvým držitelem připomíná se Ratmír ze Skviřína, purkrabí na Přimdě, jenž psal se z K-a. Jméno hradu mění se již v 1. stol., když přijal rod tento o svého erbu bílou labuť, odkudž zván Švamberk. V pol. XIV. stol. držel K. Bohuslav ze Švamberka a po něm († 1372) syn Bohuslav ze Šv. Ve válkách husitských byl střediskem katolické moci na Plzeňsku. Synové Bohuslavovi, Bohuslav a Hynek Krušina, postavili se na odpor Žižkovi r. 1420 tak usilovně, že podařilo se jim v okolí Nekměře jej zatlačiti, pročež r. 1421 Žižka uslyšev, že Bohuslav zdržuje se na Švamberku, zanechal obléhání Stříbra a oblehl K., jejž dobyl a Bohuslava zajal. Pro silné přirozené opevnění hradu zvolil si Žižka K. za hlavní svoje středisko válečné moci na Plzeňsku a hrad udržel v rukou táborských přes usilovné, několikeré dobývání lantfridem plzeňským r. 1421 a křižáckým vojskem r. 1431. Teprve r. 1436 vydán jest Hynkovi Krušinovi, jenž jej opravil, avšak r. 1443 hrad vyhořel, takže na čas nebyl obýván. Po smrti Krušinově r. 1453 dědil zboží Švamberské syn jeho Bohuslav, jenž byl sice katolíkem, avšak až do uzavření Jednoty zelenohorské držel při Jiříku Poděbradském. Později podporoval Matiáše Korvína. Po smrti Bohuslavově (1490) ujal se panství jediný syn jeho Jindřich, jenž však zemřel již r. 1520 bezdětek, a K. přešel dle jeho závěti na synovce jeho Krištofa ze Šv. a po něm (†1534) na syna Krištofova Jindřicha, jenž však jej již r. 1544 prodal Volfovi ml. Krajířovi z Krajku. Volf, súčastniv se protidynastické vzpoury r. 1547, zbaven hradu a celého panství, jež r. 1548 prodáno dědičně rodu Šlikovskému, za nichž však panství tak zadluženo, že r. 1569 prodáno největš. věřiteli Joachimovi ze Švamberka, jenž nejenom zpustlý a zanedbaný hrad, ale i otcovskou hrobku rodinou v kapli sv. Jiří opravil. Po smrti Joachimově (1574) spravoval K. do zletilosti syna Jiřího Petra strýc tohoto Jindřich ze Šv. a po Jiřím (.†1608) obdržel hrad a celé panství bratr Jan Šebestian, jehož syn a nástupce Jan Bedřich ze Šv., horlivý katolík a přívrženec Ferdinanda II., panství svoje značně rozmnožil. R. 1644 vyhořel hrad úplně, takže stál opuštěn v zříceninách. R. 1647 osazen švéd. generálem Wranglem. Po 30leté válce hrad rozbořený již neopraven, takže od toho času jest v ssutinách. Po smrti Jana Bedřicha (1659), jímž vymřel rod pánů ze Šv., přešlo celé panství na Jana Krištofa hr. z Heissenštejna a po něm na dceru jeho Zuzanu, jíž dán věnem po sňatku s Janem hr. z Vrtby, od něhož r. 1712 koupil celé panství švamberské Maxmilián Karel kníže z Löwenstein-Wertheimů. EMa.

2) K. (Budigsdorf), ves na Moravě, hejt. a okr. Zábřeh, fara Tatenice; 103 d., 13 ob. č., 659 n. (1890), kaple Andělů Str., 2tř. šk., pš., telegr., stan. Rak. st. dr. (Zábřeh-Č. Třebová). Fid. statek Jana kn. Liechtenšteina.