| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Kordofan |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 810–811. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kordofán |
Kordofan, Kordifál, území ve vnitru vých. Afriky mezi 12 a 16° s. š. a 29° 30' a 32° 30' v. d., ohraničené na sev. Bajúdskou stepí, na záp. Dár Fúrem, na jihu a vých. Bílým Nílem. Má asi na 108.000 km² kol 300.000 ob. Povrch K-u jest po většině vlnitá, písečnatá rovina průměrně 400 — 600 m n. m., s nečetnými pahorky, z nichž Džebel Šavani dosahuje 800 m n. m. Následkem písečnatosti půdy mají řeky zdejší tekoucí vodu pouze v době deštivé. Největší z nich jsou Vádi Mokattem a Chor Abu Hable. Jižní část K-u, krajina zvaná Tagalle, má půdu hlinitou a jest proto i lépe zavodněna. Též je zde značnější pásmo vrchů, z nichž vyniká Džebel Dair. Doba suchá »sef« panuje od listopadu až do konce května a jest v tom čase K. úplně vyprahlý, od června do října trvá pak doba deštivá »kharif«. V době suché dostupuje teplota až 49° C, v době deštivé kolísá se teplota mezi 25 až 33° C a klesá v noci až na 15°. Deště spadá průměrem 32—49 cm, ač někdy déšť se vůbec ani nedostaví. Proto ve vlastním K-u obyvatelstvo zřídilo četné studně 22—60 m hluboké. Vegetace jest jen na jihu bujnější, jinak jsou však po celém území roztroušeny řídké lesy, v nichž převládají tamarindy, baobaby a různé druhy akacií. Tyto poskytují arabskou klovatinu, která se dříve v značném množství vyvážela do Egypta. Mimo to rostou zde palmy dumové a datlové a smokvoň. Zvířena je dosti pestrá. Hl. jsou zde lvi, levhardi, pardalové, hyény. Šakalové, žirafy, antilopy, nosorožci, různé druhy opic, pštrosi a j. Obyvatelstvo K-u jest velmi smíšené. Asi ½ všeho obyvatelstva nemá stálých sídel a asi ¾ tvoří otroci. Původní pohanské obyvatelstvo jest nyní zatlačeno na jih. Jsou to Núbové, kteří Obývají krajinu Dar Núba, a Tagalliové, velmi zruční kováři, v krajině téhož jména. Na sev. převládá mezi obyvatelstvem živel arabský a berberský. Arabové hlavně zaměstnávají se obchodem, kdežto berberští Kababišové zabývají se chovem koz, ovcí a velbloudů a voděním karavan. Mimo to jsou zde ještě jiní přistěhovalí kmenové, mluvící vesměs arabsky a vyznání muhammedánského. Tak na jihu Bagarové, zaměstnávající se lovem a chovem hovězího dobytka. Dále Govamehové, Godiatové, Musabatové, Kundžarové a v novější době i Fulbeové. Všickni tito kmenové mají otroky, jichž používá se hlavně ku vzdělávání půdy. Nejdůležitějšími kulturními rostlinami jsou duchn (Pennisetum typhoideum a Penicillaria spicata), podzemnice olejná, sesam, šafrán, tabák a bavlna. Nepatrný průmysl vyrábí železo, bavlněné látky a zboží hrnčířské. Obchod byl dříve, než Mahdi se K-u zmocnil, značný a vyváželo se mnoho arabské klovatiny, kožešin a pštrosích per do Egypta a Dár Fúru. Nyní skoro úplně zanikl. — K. patřil od r. 1790 k Senáru a později k Dár Fúru. R. 1830 dobyl K-u Mehemed Alí a připojil jej k Egyptu. Při Egyptě zůstal až do r. 1883, kdy následkem bitvy Kasgilské opanovali ho Mahdisté, v jichž rukou se nalézá do dnes. Hl. m. jest El-Obeid, jiná důležitá místa jsou Kadža a Es-Safih. K. byl prozkoumán Rüppelem (1824—25), Russeggerem (1837), Pallmem (1838—39}, Kotschym a839), Munzingerem (1861—62), Marnem (1875), Colstonem (1876—76), Pfundem (1876—78), Massarim (1880) a j.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Kordofán