Ottův slovník naučný/Klar

Tato stránka potřebuje úpravy.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v ostatních článcích a stránkách, v radách na stránce Vzhled a styl, případně na její diskusní stránce.

Důvod, poznámky: úprava formátování

Ottův slovník naučný
Klapý	Klar	Klara

Údaje o textu
Titulek:	Klar
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 306–307. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Alois Klar
Související články ve Wikipedii: Pavel Alois Klar

Klar: 1) K. Alois, filolog a humanista (* 25. dub. 1763 v Úštěku - † 25. bř. 1833 v Praze), studoval v Litoměřicích a v Praze, stal se r. 1782 doktorem filosofie, r. 1786 dostal se za gymn. professera do Litoměřic, kdež zdárně působil, zastávaje též místo katechety, až do r. 1806, kdy jmenován prof. řecké filologie a klass. literatury na universitě pražské. Zde zavedl pro studující mládež cvičení v deklamování, která došla veliké obliby. Vedle svého povolání učitelského, v němž stále přihlížel ke stránce éthické, věnoval K. veškeren život svůj snahám humánním, jimiž sobě zjednal památku trvalou. Již r. 1807 byl jedním ze čtyř zakladatelů pražského soukr. ústavu pro slepé děti, vypracoval stanovy ústavu a řídil v něm vyučování; r. 1826 přispěl značnou částkou (1298 zl.) na stipendium pro slepce z kraje litoměřického a založil vlastním nákladem nadaci pro umělce (v. Klarova nadace) a r. 1832 „Ustav pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců v Čechách“, který až podnes blahodárně působí. Z jeho spisův, jejichž výtěžek věnoval dobročinným účelům svrchu jmenovaným, uvádíme: Über Declamation und declamatorische Übungen (Praha, 1820); Auswahl von Gedichten zu declamatorischen Übungen (t., 1822 a 1829); výtěžek obou těchto spisů daroval na podporování chudých posluchačů filosofie a nadaci pro umělce); Messgesang (rozebráno záhy 70.000 výtisků; tuto píseň ke mši, k níž Jos. Manschinger složil hudbu na způsob staročeských chorálů, přel. Chmelenský do češtiny v „Časopise pro katol. duchov.“, 1828); Denkwürdigkeiten des Prager Privat-Blindeninstitutes (1831, čistý výtěžek 9637 zl. věnoval K. ústavu pro zaopatřování dospělých slepců); Die heiligen Apostel (1814); Du sollst, betrachtet als Grundlage einer beseeligenden Selbstständigkeit (1820) a j. Obec pražská jmenovala K-a r. 1831 za jeho zá sluhy čestným měšťanem.

2) K. Paul Alois, lidumil (* 10. čce 1801 v Litoměřicích — † 5. list. 1860 v Praze), syn před., studoval v Praze, kdež nemalý vliv naň měli M. Fesl a Jos. Jungmann. R. 1823 ukončiv studia právnická vstoupil do státní služby u čes. gubernia a postoupil do r. 1846 na krajského radu, musil však t. roku pro chatrné zdraví jiti na odpočinek. Kráčeje ve šlépějích šlechetného svého otce K. veškerou svoji péči věnoval ústavům od něho založeným, obzvláště ústavu pro zaopatřování dospělých slepců v Praze, jejž povznesl a zvelebil tak, že r. 1857, kdy ústav slavil své 25leté jubileum, bylo v něm 56 chovanců a jmění jeho páčilo se na 93.686 zl. K-ovým přičiněním vystavěn zvláštní dům ústavu tohoto pod Bruskou branou, do něhož podle poslední vůle otcovy uvedl milosrdné sestry; jeho přičiněním rozmnožila se nadace pro umělce a založena velkolepá vojenská nemocnice v Karlových Varech. Od r. 1842 do r. 1860 vydával K. německý almanach „Libussa“, věnovaný vedle belletristiky hlavně uměleckým a historickým památkám českým, do něhož sám napsal celou řadu cenných příspěvků. O sobě vydal: Denkschrift über das Prager Gendarmeriegebäude (s mnoha oceloryt.); 25 výročních zpráv ústavu pro slepce; Illustrirte Annalen der Blindenversorgungsanstalt zur 25jährigen Gründungsfeier derselben im Jahre 1857. Zásluhy jeho byly uznány od papeže Pia IX., který mu propůjčil řád sv. Řehoře, i od J. V. císaře, jenž jej vyznamenal rytíř. řádem Františka Josefa. Zvláštní osud tomu chtěl, že muž, který tolik se vynasnažil, aby zpříjemnil život slepcům, na sklonku života sám oslepnul. — K. byl od r. 1834 ženat maje za manželku Marii Karolinu roz. hraběnku Vratislavovou z Mitrovic (* 16. dub. 1816 — † 8. dubna 1895), jež pod pseudonymem Karolíne Heil hojně přispívala pracemi básnickými almanachu „Libussa“ a horlivě se účastnila lidumilných skutků chotě svého.

3) K. Rudolf Maria (* 1845 v Praze — † 3. září 1898 t.), syn před., vystudovav práva do státní služby polit., působil v Čes. Brodě, Hradci Král., Litoměřicích, Karlině a posléze od r. 1882 v Praze při místodržitelství jako c. k. okresní hejtman a míst. rada. Následuje příkladu svého otce i děda věnoval i on všecku svoji snahu a péči slepcům, od r. 1873 K-ův ústav slepých, přiněmž jeho péčí zřízeno r. 1882 oddělení mužské provedl v letech 1874, 1884 a 1894 individuální sčítání slepců v král. Českém a založil dětskou zahrádku a opatrovnu pro slepé dítky, která byla dne 22. února 1897 otevřena. Hlavní jeho snahou bylo, aby vyučování slepých dítek školou povinných v ústavech slepců v Čechách bylo všeobecné a nucené. Za své zásluhy byl povýšen r. 1891 do stavu rytířského.