Ottův slovník naučný/Karlštein

Ottův slovník naučný
Karlswald	Karlštein	Karmaljak

Údaje o textu
Titulek:	Karlštein
Autor:	Jan Herain, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 1078. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Karlštejn (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Karlštejn, Karlštejn (městys), Karlštejn (Svratouch), Karlštejn (zámek)

Karlštein^{[red 1]}: 1) K., Karlův Týn, znamenitý starý zachovalý hrad královský při trati České západní dráhy 28 km jihozáp. od Prahy na levém břehu Berounky v okr. hejtm. hořovickém a soudním okr. berounském. Dle sčítaní obyv. z konce r. 1890 má 3 domovní čísla o 11 obyv. čes. a náleží obecní správou k Budňanům. V lesnaté romantické krajině pohoří Brdského na strmé vápencové skále u výši 319 m n. m. vypíná se K., jejž obklopuje pět vrchů značně vyšších: na straně sev., kudy se na hrad vchází, Kněží hora, na západ přes potok hora dříve Javorka, nyní Čihová zvaná, na jihu Plešivec, k jihových. Haknová a k vých. Haknovec.

Pro své stavitelské a umělecké památky náleží K. k nejznamenitějším starým hradům nejen země České, nýbrž i mocnářství Rakouského, ano i střední Evropy vůbec, osudy jeho pak spojeny jsou nerozlučně s blahými i strastnými osudy vlasti naší, jejížto býval svatyní po několik staletí. Jméno obdržel po slavném zakladateli svém Karlu IV. Pohnutky, jež tohoto ku stavbě hradu vedly, byly důležité a, jako vše, co konal, dalekosáhlé. Palacký (Dějiny nár. čes. II., 2., str. 108) píše: »K vystavění hradu K-a dala příčinu myšlénka zvláštní a původní. Karel chtěl na bezpečném, za umění válečného té doby naprosto nedobytném a přece snadno přístupném místě uchráněno míti vše, co Čechy chovaly v lůně svém nejdůležitějšího, drahocenného a svátého: zejména koruna a jiné klenoty říšské, celý korunní archiv a všecky relikvie svaté, kteréž Karel již sebral byl aneb ještě sebrati měl, protože ty, které již dříve v Čechách se nacházely, bez papežova dovolení nesměly z míst svých hýbány býti. Nařídil tedy stavění onoho hradu, ku kterémuž v jeho nepřítomnosti od arcibiskupa Arnošta položen kámen základní a jež vedl stavitel dvorský Matyáš z Arrasu. K ozdobení jeho uvnitř Karel nešetřil zlata ni drahého kamení: ale i krásouma, zejména malířství hojně musilo přispívali.«

Klenoty a svátosti říšské přivezeny 21. bř. 1350 z Mnichova do Prahy a složeny v kapli sv. Václava ve chrámě sv.-Vítském na Hradčanech, ale jakmile byl dostavěn hrad K., přeneseny tam asi mezi r. 1365 až 1367 a od těch dob až do r. 1413 převáženy z K-a každoročně říšské klenoty a svaté ostatky do Prahy, by v den »svátosti« v Praze na náměstí dnešním Karlově k uctění byly ukazovány. R. 1414 dal král Sigmund, z obavy před kacířstvím v Čechách tou dobou se vzmáhajícím, z K-a do Norimberka odvézti německou korunu a ostatní svátosti Římské říši patřící, a od té doby koruna říše Německé na K. již nepřišla. Z toho seznali lze, že Karel IV. vystavěl hrad K. na uschování koruny Německé říše a sice při cestě z Prahy do říše vedoucí, kdežto českou korunu choval v kapli sv. Václava na hradě pražském na hlavě patrona a dědice české země. Po smrti krále Václava IV. r. 1419 zavezena koruna česká na K., odkudž zase přivezena do Prahy po bitvě pod Vítkovem, když se Sigmund proti vůli národa dne 28. čce dal korunovati, a od té doby, mimo malé přestávky, chována až do r. 1619 na K-ě v kapli sv. Kříže, kterou Karel IV. byl zřídil na uschování říšské koruny a jiných svátostí. Po r. 1437 chovány v kapli sv. Kříže zemské privileje a nejdůležitější státní listiny zemí koruny České, jakož i listiny zemské, buď v originále nebo v přepisech, až do r. 1625, kdy z nařízení cís. Ferdinanda II. purkrabství karlšteinské zrušeno a ostatky svátých z K-a do kostela sv. Víta v Praze přeneseny (30. srp. 1645). Od té doby klesala sláva i důležitost královského hradu K-a; ale ještě ten zbytek, jenž na dnešní dobu se nám zachoval, jest v mnohých částech tak velikolepý, že se stanoviska historického a uměleckého K. čítati můžeme k nejznamenitějším památkám střední Evropy.

Od 10. čna 1348, kdy položen byl základ ku hradu K-u, řídil stavbu Matyáš z Arrasu, ale konce díla se nedočkal, neboť r. 1352 zemřel; kdo byl jeho pokračovatelem, nevíme, má se však za to, že Petr Parléř jím nebyl. R. 1357 byly již kaple hradu mimo výzdobu hotovy a také celý hrad v ostatních částech byl již potud dohotoven, že v něm možno bylo bydleti, neboť r. 1356 již se uvádí Vít z Bitova jako purkrabí karlšteinský; v pozdějších letech bývali na K-ě vždy purkrabí dva, jeden ze stavu panského, druhý z rodu vládyckého. Zasvěcení hradu stalo se dle Palackého 27. bř. 1357 a již r. 1358 přebýval tu Karel IV. na jaře a pak i na podzim po delší čas. Mikuláš Wurmser ze Štrasburku ukončil tu bezpochyby již r. 1360 svoje práce freskové, jelikož 13. pros. t. r. Karel IV. osvobodil dvůr jeho v blízké vsi Mořině ode všech poplatků. Malíř Tomáš z Mutiny, Vlach rodem z Trevisa, ozdobil oltáře kaplí nejkrásnějšími pracemi; bohužel, že záhy zemřel (r. 1356). Třetí vynikající malíř, jenž na K-ě působil, byl Theodorich čili Dětřich z Prahy, známý od r. 1348-1359 jako malíř a dvořenín Karla IV.; ukončil malby své r. 1367 a rokem tím možno pokládati uměleckou výzdobu hradu za dokonanou i soudíme, že nejspíše také touto dobou, ne-li dříve, říšské klenoty a ostatky svátých sem byly přestěhovány. Karel IV. se svým dvorem velmi často býval na K-ě, také Václav IV. nezřídka zde prodléval.

Zde byl vězněn od 10. čna 1384 po několik dni arcibiskup Jan z Jenšteina, 31. kv. 1396 jat zde a krátce vězněn markrabí Jošt a 11. čna 1397 zavražděni tu čtyři milostníci královi: Purkart Strnad z Janovic, Štěpán z Opočna, Štěpán Poduška z Újezdce a Markvart ze Vrutic, veliký mistr strakonický. R. 1420 přijel sem císař Sigmund, aby ohledal poklady, které král Václav pro zemské dobré tu choval, i pobral je všechny a rozdal žoldnéřům, jež byl do Čech přivedl, a když nestačily, sebral i zlato a stříbro z obrazů a oltářů, jakož i kamení drahé a mezi žoldnéře rozdělil. Od 22. kv. 1422 obléhán K. od Pražanů počtem 24.000 mužů, se Sigmundem Korybutovičem jako správcem zemským v čele, jelikož se mělo za to, že česká koruna je na hradě uschována. Po čas obležení hozeno z velkých praků do hradu 9022 velkých kamenných koulí, 1822 soudků s obsahem smrdutým ze žump pražských sem přivezených a 22 soudků s ohněm. Posádka 400 mužů za vedení purkrabího Zdislava Tluksy z Buřenic statečně se hájila, tak že Pražané 4. listop. obležení vyzdvihnouti a domů odtáhnouti musili. Když r. 1448 Jiří Poděbradský Prahy se zmocnil, ujal K. Oldřich z Hradce a odvezl odtud korunu českou na hrad Velhartice. R. 1488 ustanoveni na K-ě dva purkrabí, jeden ze stavu panského, druhý ze stavu vládyckého. Sněmovním usnesením z r. 1528 nařízen soupis inventáře na hradě, v němž mezi jiným se uvádí: ...»před pivnicí (sklepem) stál také vůz, ve kterémž někdy svátosti vozívali do Prahy, ale poněvadž z toho již dávno bylo sešlo, stál vůz bez kol a bez nápravy.«

O opravě hradu dovídáme se při r. 1543, kdy sněm králi Ferdinandu I. povolil 400 kop grošů českých a 500 kop na opravu tu a zakoupení svrchků i nábytku do zámku a dvorů, poněvadž po shoření desk zemských r. 1541 se tyto v přepisech na hradě chovati měly. Rozsáhlejší opravy dály se na K-ě r. 1579, kdy stavové na sněmě povolili k účelu tomu 3000 kop míšeňských, a když r. 1585 dokončeny, vyslán komorník od desk, aby učinil shlédnutí a popis stavby i vykonaných prací; zápis ten zanesen je v deskách zem. pod č. 68 L. 14. z r. 1586 a je v něm mnoho žalob na vrchního purkrabí Jana Vchynského, že z hradu a dvorů ku prospěchu svému mnoho věcí odcizil a sirotčích peněz zadržel, pro kteréž špatné hospodářství z úřadu vrchního purkrabí r. 1587 jest sesazen. Po Vchynském stal se vrchním purkrabím Jáchym Novohradský z Kolovrat, jemuž na opravu hradu, zejména veliké věže, předního opevnění v prvním předhradí a k nakoupení zbroje, dalších 1500 kop čes. grošů povoleno. Po dokončení oprav vysláni čtyři komorníci od desk zemských, kteří učinili obšírnou relaci o provedených pracích, uloženou v desky zem. pod čís. 172 K. 14. z r. 1597; relace ta je popisem svým proto velmi zajímavou, že z ní seznáváme, že venkovská část K-a, jak se diváku ještě před přestavbou jeho v l.1887 až 1897 jevila, byla prací z l. 1579—1597, hlavně za Jáchyma Novohradského z Kolovrat provedenou. Opravy ty prováděl mistr Oldřich, stavitel císařský, kterýž výtečný architekt italský znám je z knih kontraktů Malé Strany, kde od r. 1580 byl majitelem mnoha domů († 1597). Zevnějšek velké věže, Mariánského kostela a krásná římsa s vlysem v barevné rustice s různými erby, jak v Sedláčkových »Hradech a zámcích« při popisu K-a vyobrazeny, neméně i ozdoby bran, hlásek a tvar hradeb jsou dílem mistra Oldřicha.

Sněmovní kommisse ubírávala se pro korunu a privileje z hradu přes Strahov říšskou branou dolů k Motolu, Stodůlkami ke Krtni, okolo Krtenského potoka dnešní polní cestou do Vořechu na Choteč, Kuchařík a na Mořinu; někdy používáno též odbočky z Vořechu na Chejnice a Mořinu. Dne 22. čna 1619 odvezena koruna česká z K-a na hrad pražský ke korunovaci Bedřicha Falckého, a když 8. list. 1620 na Bílé Hoře konec samostatnosti české učiněn, přitáhl některý den po 10. list. Karel kníže z Lichtenšteina před K., jehož posádka 600 hlav z Angličanů a Skotů, angl. králem Jakubem V. jako zetěm Bedřicha Falckého tomuto na pomoc vyslaná, bez odporu se vzdala, a odvezl odtud korunu českou, jež pak nikdy již sem vrácena nebyla. Vítěz bělohorský císař Ferdinand II. zrušil r. 1625 purkrabství karlšteinské a z moci své ustanovil panství karlšt. za stolní statek pro královny české. Manželka cís. Ferdinanda II. jako královna česká zastavila panství karlšt., jež oceněno bylo na 73.772 zl., v ceně 50.000 rýnských panu Kavkovi z Říčan a teprve r. 1705 bylo panství to českou královnou vyplaceno a zůstalo i na dále stolním statkem královen. R. 1755 dne 28. srp. císařovna Marie Terezie jako královna česká postoupila panství karlšteinské nově založenému Tereziánskému ústavu šlechtičen na Hradčanech, kterýž ústav statek ten drží až dodnes.

K. skládá se ze čtyř od sebe oddělených skupin budov, a sice z purkrabství, císařského paláce, kapitolního kostela Nanebevzetí P. Marie a věžovité budovy kaple sv. Křiže, kdež původně chovány říšské klenoty a ostatky Svatých, posléze česká koruna a zemské privileje a desky. Vedle těchto hlavních budov má hrad dnes stavby vedlejší, jako brány, hradby a hlásky, budovu nad studnou a přístavek pro děkana kapitoly při cís. paláci. Pokud se původního půdorysu týče, neutrpěl hrad až na doby naše ve svém celku změn valně podstatných, ač na svém zevnějšku a obrysu celkovém značně již byl pozměněn, což platí zejména o císařském paláci a budově purkrabské, kdežto kostel Mariánský a hlavně věž s kaplí sv. Kříže, aspoň u svém vnitřku, vykazuje nejméně změn a přestaveb. Na sev. straně hradu po úpatí Kněží hory přicházíme kolem hradeb do první brány, jež je hlavním vchodem do hradu; dříve sloužila za hlavní vchod brána Voršilka, kterou ještě teď vidíme zazděnou as 8 m výše nad terrainem, když však r. 1543 nebo snad ještě dříve hrad přestavován, byl terrain pod Voršilkou as o 8 m prohlouben a brána nynější zřízena, zajisté jen proto, aby tak snadno zlezen býti nemohl. Od první brány jdeme jižně cestou vzhůru, majíce po pravé straně hradby ozubené a na levo též hradby na skále, za nimiž stojí kaple sv. Kříže a kostel P. Marie, a vejdeme druhou branou do dvora před purkrabstvím; příkop před branou a most zdvihací přes něj vedoucí byly r. 1802 zrušeny. Na malém nádvoří stojí budova, která sloužívala za byt purkrabího, a když ustanoven druhý čili nejvyšší purkrabí, bydlel tento v západní části cís. paláce.

Mezi r. 1815—1818 opravován hrad K. hlavně ve střechách a v trámoví a při té příležitosti převezeno pět nejlepších obrazů od Tomáše Mutiny do cís. sbírky v Belvederu ve Vídni, odkudž dosud nebyly vráceny, zároveň vzata lepší část táflování stěn a stropu pro zámek Laxenburk. Značnější opravy provedeny na K-ě také v l. 1761, 1837—1838 a posledně r. 1839—1841. Záchranou K-a zabýval se sněm král. Českého v letech sedmdesátých a osmdesátých, a jelikož hrad byl posud majetkem koruny, tudíž krále a země, učiněna r. 1887 úmluva mezi vládou a sněmem českým o opravě jeho a povoleno na restaurační práce při něm 300.000 zl. na dobu 10 let, z čehož na zemi i stát vypadalo po polovici.

R. 1888 začaly se restaurační práce stavební, které dle programmu — až na výjimky nepatrné — koncem r. 1897 byly dokončeny; uměleckou výzdobou hradu, na niž vládou a sněmem r. 1897 bylo povoleno 70.000 zl., začíti se má r. 1898. Projekt restaurační vypracován vídeňským architektem dómu sv. Štěpána Bedřichem Schmidtem, stavbu vedl architekt Josef Mockr, se strany státu měl dozor na stavbu místodržitelský rada Matěj Krch, zednické práce prováděny v režii stavitelem Janem Střelbou z Karlina; když však 20 říj. 1891 Bedřich Schmidt zemřel, připadlo architektu Mockrovi nejen vedení restauračních prací, nýbrž i sdělávání příslušných návrhů.

Hrad K. stojí na jižní straně sklánějícího se úzkého ostrohu Kněží hory, s kterouž před založením hradu hřbet ten přímo souvisel; na východní, jižní a záp. straně K-a bylo již před jeho založením hluboké údolí, kdežto na sev. straně Kněží hory před začetím stavby ostroh r. 1348 překopán, tak že se zdá, jakoby hrad stál na obdélném horském hřbetu, s Kněží horou nespojeném. Budova purkrabství sloužila v I. 1755—1884 za byty a kanceláře správy Tereziánského ústavu šlechtičen na Hradčanech, r. 1884 vystavěna pro ústav ten v náhradu za místnosti dříve používané nákladem země a státu budova nová dole u nádražní stanice, kamž úřady z hradu přeneseny. Před přestavbou budovy purkrabské r. 1884 bylo z venčí viděti stopy rýsované rustiky z let 1579—1597, a když stavení bouráno, shledalo se pod rustikou, že vrchní poschodí pod střechou mělo na straně jižní a záp. dřevěné, na dřevěných krakorcích ven vyčnívající, neomítanými cihlami vyzděné podsebití, kdežto na dvou ostatních stranách bylo brázděné zdivo z cihel, do dřevěných stěn v různých tvarech sestavené, což vše ukazuje na původní tvar z doby první stavby hradu; dle tohoto nalezeného původního tvaru přestavěno nyní purkrabství v etáži podstřešní. Kaple Sv. Kříže, kostel P. Marie a jižní čásť paláce císařského mají nyní po dokonané restauraci stavební v poslední etáži (podstřeší) dřevěné podsebití (chodby dřevěné, ven vyčnívající) prkny pobité, avšak je velmi pravdě podobno, že i tyto budovy měly původně podsebití ze zdivá cihelného ve stěnách brázděných, jak shledáno a při restauraci i provedeno při budově purkrabské, na niž arci objev ten učiněn, až když kaple Sv. Kříže, kostel P. Marie a cís. palác již byly restaurovány. První plány restaurační architektem Bedřichem Schmidtem zhotovené těchto podsebití vůbec neměly, ale když se přikročilo ku stavbě, nalezeny ve zdivu pod omítkou v určitých pravidelných vzdálenostech zbytky trámů zřejmě svědčící, že zde jakési podsebití původně bylo, k němuž však podrobnější detail scházel; šlo teď arci o to, jaké to podsebití bylo, zda prkny pobité, nebo zdivém brázděným z neomítaných cihel vyplněné; jelikož nebylo důkazů po ruce, který druh z obou podsebití na kapli Sv. Kříže, kostela P. Marie a cís. paláci původně se nalézal, rozhodnuto se pro podsebití prkené z toho důvodu, že podobné měl a dosud má starožitný hrad Pernštein na Moravě, neboť i znalci měli za to, že i K. původně nejspíše měl podsebití takové. Domněnka ta vyvrácena, když jako poslední objekt přestavovati se začala budova purkrabská a tu celé stěny hrázděného zdiva odkryty; bylo arci nehodou, že se při přestavbě K-a nemohlo začíti budovou purkrabskou, v kterémž případě bychom spatřovali místo prkeného podsebití v hrazděných stěnách dřevěných příjemný červený tón vyzdívky cihelné, jenž by celkovému rázu hradu lépe svědčil.

Pokud nám známo, byly odchylky od přijatých plánů restauračních činěny jen tenkráte, když při stavbě na místě samém nalezeny důkazy, že prvotní stav s plány nesouhlasil; ovšem jest nám doznali, že původní stav nebylo možno v detailu vždy zjistiti pro větší přestavby již po obležení hradu r. 1422, pak r. 1543 a hlavně v l. 1579—1597 konané; to platí hlavně o cís. paláci. Důležitou otázkou bylo zjištění, jakým krytem byly budovy hradní opatřeny. Za naší doby byly většinou kryty taškami a z části též šindelem dle zbytků na hradě chovaných, a z popisů vědělo se o dřívější krytině z prejzí zeleně polévaných a bylo také rozhodnuto, že při restaurování má se použíti této krytiny. Při ohledání základů hlavních zdí kaple Sv. Kříže a při kopání v zemi kolem zdí pod okapem nalezeny v horní vrstvě zbytky prejzí barevných a pod nimi zbytky krytiny břidlicové. I soudilo se, že nejdolejší nález jako nejstarší ukazuje k době karolinské, kdy hrad aspoň v této části byl kryt břidlou, kdežto vrchní část nálezu, prejze zeleně polévané, svědčí o době mladší, přestavbě v době Rudolfinské v l. 1579 až 1597.

Celkový půdorys hradu, jak vypadati měl po nynější restauraci, uveden v Sedláčkových »Hradech a zámcích« dílu VIl. str. 3., avšak půdorys ten postupem stavby v některých částech nedodržen; tak obytné stavení strážce brány při bráně první pobořeno, podobně i strážcovo obydlí při bráně druhé, pak třetina stavení purkrabského na straně severní, jelikož nepocházela z doby prvotní. Vrchní části hradeb, bran a hlásek, které byly ukončeny tvary renaissančními, totiž čtvrtkruhy, dostaly při nynější restauraci podobu původní, gotickou, hranaté ozubení. Do dnešní obytné části purkrabské budovy vcházíme ze dvora po deseti schodech dolů do místnosti bývalého bytu purkrabího, kdež je znamenitá klenba hvězdovitá, jakéž dodnes spatřujeme na českém jihu, na př. v Soběslavi. Klenby podobné pocházejí ponejvíce z poč. XVI. st. a možno též, že i tato klenba v purkrabství, jakož i klenba v presbyteři kostela sv. Palmacia v Budňanech pod K-em povstala při přestavbě r. 1543. Pod byty purkrabího v přízemí jsou sklepy a nad byty je zvýšená půda s objeveným brázděným zdivem, o němž výše zmínka se stala.

Z nádvoří purkrabské budovy vcházíme na levo jednoduchou branou v hradbách do malého nádvoří před císařský palác, který jest největší budovou hradu, tvoře roh jihovýchodní strany K-a. Až do naší doby bývaly v podzemí cís. paláce veliké konírny, kamž vcházelo se po nakloněné rampě, ale ty byly nyní při restauraci zasypány; nad nimi jsou v přízemí bývalé špižírny, v prvním poschodí bývalý rytířské síně manů karlšteinských, byt vrchního purkrabí a na vých. straně kaple sv. Mikuláše, mající na vítězném oblouku a na kulaté apsidě výborné freskové malby z doby Karolinské, kteráž kaple se tu dosud nalézá, ač je dnes spojena s rytířskou síni v celek jediný; má na poslední straně pět velkých oken, strop nyní nový, trámový, spočívající na sloupech, a dřevěný záklop i dlažbu dle starého vzoru. V této síni bývaly až na naše doby skříně pomalované erby manů karlšteinských. Nad rytířskou síní v poschodí druhém nalézají se komnaty císařské, v nichž Karel IV. a syn jeho Václav IV. bydlívali. Nynější císařské obydlí skládá se z pěti světnic celé patro zabírajících, z nichž tři mají dřevěné tabulové stěny a stropy z doby původní, ale tvarů jednoduchých, neboť lepší tabulování stěn a strojů odvezeno za cís. Františka r. 1802 do Laxenburku u Vídně. Přestavbou nynější objeveny malované tři erby ve špaletách oken císařského pokoje, a sice moravská orlice, lucemburský lev a znak někdejšího císařství Římského s písmeny S. P. Q. R. v šikmém břevně; při nynější restauraci vyměněny staré dřevěné trámové stropy s prkeným záklopem za stropy nové dle nalezeného starého vzoru provedené, a namalováni na nové trámy stropů andělé s křídly, na prkený strop pak černá orlice říšská a bílý český lev. Třetí a poslední patro paláce obsahuje bývalé komnaty královny a jejích panen. Na sev. straně cís. paláce jest malý přístavek o jednom poschodí, dočasné to obydlí někdejších děkanů kapitoly karlšteinské, mající pouze dvě místnosti přízemní a dvě v poschodí prvním; trvalé sídlo děkanů a čtyř kanovníků stávalo před hradem, bezpochyby někde u brány na úpatí Kněží hory.

Severně od cís. paláce na místě značně nad ním povýšeném stojí samostatná budova zvaná kollegiátní kaple P. Marie s kaplí sv. Kateřiny, jejíž zevnější průčelí mělo z doby přestavby v r. 1597 rýsovanou rustiku a proti cestě na straně východní rýsovaného českého lva, císařskou orlici a znak vrchního purkrabí Kolovrata; v přízemí chodilo se zvoditým mostem k vězení Července a ku mlýnu samotížnému a v prvním poschodí bývalo jeden čas obydlí manů karlšteinských. Ve druhém poschodí jest kollegiátní kaple P. Marie, kdež kanovníci zpívávali hodinky; až do bouří husitských bývali tu čtyři kanovníci s děkanem, když však statky kapitolní při válce rozebrány, zůstal zde pouze děkan kapitolní až na naši dobu. Vedle této kaple na levo jest kaple sv. Kateřiny, mistrné a velmi ozdobné dílo, a na pravo slabou zdí od kaple P. Marie oddělená místnost, o níž se soudí, že s kaplí touto v jediný celek bývala sloučena. Dnešní kaple P. Marie je 10.45 m dlouhá, 8.95 m široká a jeví v celku i jednotlivostech, jmenovitě ve freskách, dosti přeměn (z r. 1597) proti stavu původnímu. Spatřujeme tu hojně původních fresek znázorňujících výjevy ze Star. i N. zákona a ze zjevení sv. Jana, jež se přičítají Mikuláši Wurmserovi ze Štrasburku a místy koncem XVI. stol. byly přemalovány. Na jižní straně kaple viděti na jednom freskovém obraze Karla IV. s Blankou, na druhém Karla IV. podávajícího synu Václavovi prsten, na třetím je Karel IV. v majestátu císařském, an před oltářem stojí a ostatek sv. kříže v ruce maje uctivě jej prohlíží. Do nedávna měla kaple Panny Marie obyčejný strop, avšak Balbín, když zde v XVII. století byl, viděl na stropu malované anděly v oblacích; zpráva jeho se potvrdila při nynější restauraci objevením zbytků stropu s malbou anděla a dle tohoto nálezu se trámový strop restauroval. Na sev. straně jest kamenné sanktuarium ze XIV. stol. s erby říšské orlice a českého lva; znamenitá soška P. Marie z karrarského mramoru, jež zde patrně na oltáři stávala, pochází ze XIV. st. a prozrazuje práci vlaskou.

Z kaple P. Marie vcházíme chodbou ve zdi do kaple sv. Kateřiny, vedle kaple Sv. Kříže nejkrásnější to památky, kde dle podání Karel IV. v čase postním před velikonocí tak rád o samotě trávíval; kaple ta je rozměrů nepatrných, pouze 3 88 m dl., 2.30 m šir., dvěma gotickými křížovými klenbami do kamenných žeber sklenutá a v obou svornících žebrových kružeb drahokamy vykládaná. Ve stěnách kaple jest 1132 hlazených drahokamů do vyzlacené sádrové malty zasazeno, obě okna mívala barevné obrazy figurální a na jednom viděti je zbytek takového obrazu, Ukřižování Páně představujícího, kdežto na protější severní stěně spatřujeme freskové malby sedmi hlav patronů českých; v čele kaple jest kamenný oltář, nad ním ve výklenku obraz rodičky Boží, císaře Karla a jedné z jeho manželek. Kamenný podstavec oltáře slouží za antipendium, na něm je Ukřižování Krista s matkou Páně a sv. Janem, mistrně provedené — jak se soudí — italským malířem Tomášem z Mutiny a v XVI. stol. přemalované; na straně epištolní jest obraz sv. Kateřiny a nade dveřmi vchodu fresková malba zobrazující Karla IV., jak s manželkou svojí drží kříž. Znamenitou prací jsou staré, železné dvéře polychrómované, v jejichž jednotlivých polích se střídá černá říšská orlice na půdě zlaté s českým lvem stříbrně bílé barvy v poli červeném. Nad kaplí P. Marie je dnes vyvýšená půda a kol budovy vyčnívá dřevěné podsebití, jež kreje vysoká střecha.

Kaple Sv. Kříže jest samostatná, věžovitá budova, v nejpovýšenější části hradu postavená, na třech stranách dvojitými hradbami a na již. straně proti hradu vysokou zdí hradební obehnaná. Jest zvenčí 23.30 m dl., 16.70 m šir. a po restauraci má na straně západní od země až ku dřevěnému podsebití 38.40 m, odtud pak až ku hřebenu střechy 19.10 m; proti Kněží hoře na straně sev., odkudž při obléhání s použitím bořicích strojů hrozilo nebezpečí největší, má zdi 6 m silné, na záp. straně, již méně ohrožené, 41 m, zbývající pak dvě hlavní zdi jsou již slabší. Na straně jižní je přistavěno úzké schodiště a z něho v přízemí vcházíme do dvou sklepení, jež bývala někdy vězením, také jich však používáno časem za skladiště pro prach; v prvním poschodí jsou dvě prostranné místnosti do žeber sklenuté, v druhém patře největší skvost hradu, kaple Sv. Kříže, do níž vedou úzké kamenné schody. Na schodišti tom mezi přízemím a druhým patrem znázorněny jsou obrazy freskovými dvě legendy, provedené Mikulášem Wurmserem, na hlavní zdi legenda ze života sv. Václava a na vřetenu schodů legenda o sv. Ludmile. Přímo z úzkého schodiště vstupujeme úzkými dveřmi do vysoké kaple Sv. Kříže, dvěma křížovými klenbami do žebrových pásů sklenuté, na vých. straně dvěma a na straně západní jedním vysokým gotickým oknem osvětlené; kaple ta zaujímá celé poschodí, je 15.20 m dl. a 9.10 m šir., jsouc v polovici gotickou, 2.60 m vysokou, železnou mříží ze XIV. st. ve dvě místnosti rozdělena; v předním oddělení u vchodu bývaly kolem zdi truhly, v nichž chovány zemské privilegio, v zadní části za mříží bývala uschována říšská koruna, císařský ornát Karla Vel., ostatky sv. Kříže a jiné vzácné relikvie. Přístup do této svatyně byl možným jedině se svolením císařovým anebo sněmovním, a když sem chodívali deputovaní od sněmu, aby vyzdvihli odtud korunu nebo ostatky svátých a klenoty říšské, jež se ku dni »Svátostí« do Prahy vozívaly, přibírali vždy dva přísežné zámečníky z Prahy, jimž otvírání i zavírání kaple svěřováno. Přísaha, jakouž zámečníkům bylo skládali, je vložena v desky zemské č. 198. B. 29. r. 1616. »Poselkyně« Beckovského I. díl str. 100. má zprávu o uhoření zámečníka mistra Hanuše při velikém požáru 2. čce 1541 na Malé straně, který také dvéře kaple Sv. Kříže na K-ě otvíral. Jinak, jak ze zpráv historických víme, kaple Sv. Kříže nebyla vůbec přístupna; jediné otvorem ve dveřích, jak říkáno »špuntem«, bývalo možno do ní nahlédnouti. Za jakou svatyni kaple ta pokládána, seznati možno ze zprávy zanesené v kvaternu desk. zem. č. 42. B. 10., dle níž Sixt Kafunk z Chlumu purkrabího Jana Bechyně z Lažan a na Pičíně obviňuje na soudě zemském, že je mordéř, a vytýká, že jako takový nemá choditi do kaple na K-ě, kde koruna a jiné svátosti se chovají.

Ve výši 1.15 m nad dlažbou jsou ve stěnách kaple pásem 1.32 m vysokým hlazené drahokamy do zlaceného kytu zasazeny, v jistých vzdálenostech sestaveny větší kameny ve tvar křížů, jichž je 40, menší v to nepočítajíc; odtud pojmenování kaple. Broušení a zasazení kamenů do zdí dokončeno r. 1365 a provedeno patrně mistry italskými; ze zbytků kamenů různé velikosti vyzdobena kaple sv. Václava na hradě pražském, v níž práce ta skončena r. 1372. Nad pásem drahokamů ve výši 2.47 m je kolem stěn kaple v několika řadách nad sebou až ku klenbě umístěno 126 obrazů na lipových deskách malovaných, v dřevěné rámy zasazených, z doby Karlovy pocházejících; dohotovení jich spadá do r. 1367, kdy výzdoba kaple již zcela byla hotova, a připisují se obrazy ty malíři Dětřichu Pražskému; jsou to podobizny papežů, kardinálů, biskupů a svátých na křídové půdě klihovými barvami malované a pokostem přetřené. Původně bylo obrazů těch 132, jeden se ztratil a pět jich bylo r. 1780 z nařízení vlády do Vídně odvezeno za příčinou prozkoumání, jakým způsobem jsou pracovány, odtud pak dodnes vráceny nebyly; císař Ferdinand Dobrotivý dal zbývajících 126 obrazů r. 1839 až 1841 opraviti pražským malířem Markowským, při kteréž opravě však značně byly pokaženy. Loupeživý císař Sigmund vzal po bitvě pod Vítkovem r. 1420 s obrazů mnohé odznaky, kříže a štíty, které byly ze zlata nebo stříbra, a zaplatil jimi žold křižákům. Strop kaple Sv. Kříže představuje oblohu nebeskou a byl pokryt 5—7 tisíci hvězd, z nichž dnes aspoň 60 % schází; jsou to vypouklá skla, zpodem vystříbřená a na plátěné podložce do omítky klenby pryskyřicí připevněná, mající světlého průměru 5-17 cm, mezi nimi nachází se i měsíc a slunce. Kolem zdí přední části kaple stojí 14 starých, dnes již zpuchřelých truhel, got. kováním ze XIV. st. pobitých, v nichž uloženy bývaly říšské a zemské privileje, smlouvy se sousedními státy a listiny o lénech země České. Když r. 1541 hrad pražský a s ním i desky zemské shořely, ustanoveno sněmem r. 1543, aby jisté zápisy deskové se dvojmo vyhotovovaly, z nich jeden přepis na K-ě v opatrování vrchního purkrabí se choval, a nazývány listiny ty kvaterny karlšteinskými; takových deskových kvaternů sepsáno bylo pouze 26 a uloženy jsou dnes v zemském archivu při Českém museu v Praze.

V druhé polovici kaple za mříží v nejsilnější zdi hradní, o níž již zmínka se stala, jest otvor 1.20 m široký, 1.52 m vysoký a 1.15 m hluboký, všech bývalých ozdob zbavený, který se teď mříží pozlacenou zavírá, v němž v l. 1357—1414 chovány klenoty říšské, totiž říšská koruna, žezlo a jablko, pak ostatky svátých, zejména části sv. Kříže a hřeb z něho, získané Karlem IV. v Treviru, rodišti císařovny Heleny, která prý ostatky ty v Jerusalemě nalezla. Při zdi severní, kde koruna chována, stávala skříň, v níž Karlem IV. uložen byl císařský ornát Karla Vel., pak jeho meč, pás a žezlo; nyní zde stojí dvě skříně dřevěné, uměle zdobené, práce renaissanční z r. 1617, kde korunovační šat králů českých uschováván. Mimo to bylo zde za mříží v truhlách kolem zdi uloženo množství relikvií svatých, kteréž Karel IV. po všech zemích evropských získal a jež král Vladislav r. 1515 sepsati dal; mnohé jeví se býti dle dnešního názoru více kuriositami, jako: kus jeslí, v nichž Ježíš jako novorozeně ležel, zub a kus roucha sv. Jana Křtitele, rámě sv. Anny, několik článků řetězů, jimiž sv. Petr, Pavel a Jan Ev. byli spoutáni, část ubrusu od poslední večeře Páně, trny z koruny Kristovy ve 3 monstrancích, hrot, jímž bok Páně byl otevřen, meč sv. Mauricia a jiné ostatky svátých a světic; mnohé byly ve zvláštních nádobách stříbrných nebo skříních dřevěných, ostatky pak svatých dědiců země České chovány v oddělení zvláštním. Kapli Sv. Kříže osvětlují dvě gotická okna se strany východní a jedno se strany západní; dle svědectví Balbínova nebyla okna ta zasklená, nýbrž shotovená z amethystů, jantaru, žlutých a bílých křemínků do olova zasazených; že zpráva s pravdou se shoduje, dokázáno při nynější restauraci, kdy objeveny zbytky podobné. Balbín viděl tu dlažice červené a zelené, jejichž zbytky dochovaly se až na naše časy; dlažice zelené pocházejí však až ze VI. st., kdy u nás poprvé polévání a barvení pálené hlíny možno zjistili. Dle Balbína bylo kolem zdí kaple v té výši, kde začínají broušené drahokamy, 1330 železných hrotů, na nichž ve zvláštních dnech slavnostních tolikéž svící hořívalo, což prý úchvatný pohled skýtalo. Po našem mínění se zpráva tato s pravdou neshoduje. Dodnes nalézá se sice kol celé kaple ve výši 1.10 m, kde hlazené drahokamy počínají, železný prut, ode zdi 10 cm vzdálený, jenž má střídavě hroty kolmé a vodorovné, 9 až 10 cm od sebe vzdálené a skutečně sloužil za ochranu proti poškození drahokamů — ale nelze míti za to, že by to byly hroty určené pro svíce, jelikož by horko ze svíci tak hustě umístěných mělo zajisté zhoubný účinek na drahokamy; buď by lesk jejich zašel anebo by odprýskaly, ale nic podobného jsme na nich neshledali. Konce hrotů bývaly by dojista opatřeny miskami na zachycení tekoucího vosku, jinak by truhly s privilegiemi bývaly poškozeny, a s podobným opatřením se tu neshledáváme, a polovice hrotů je pak v poloze vodorovné — veskrze na nároží spalet okenních — tudíž k umístění svící naprosto nezpůsobilá. Mistrná mříže železná, kapli ve dva díly dělící, odstává na straně záp. z rýhy zdi proti poloze původní o 3 cm, což svědčí o tom, že celá západní zeď budovy této v základech se ssedá a nakloňuje, kteréž naklonění na venkovské straně budovy dle měření stavitele Střelby 20 cm obnáší. Při odbourání zdí pod střechou budov kaple Sv. Kříže a kolleg. kostela P. Marie při nynější restauraci přišlo se na množství kamenných koulí (mnohé z opuky), jež nejspíše z obležení hradu z r. 1422 pocházejí, kdy praky do hradu byly vmetány; asi 50 takových ledabyle otesaných koulí je dnes uschováno ve hradě a mnoho podobných bylo do zdí zazděno. Koule ty mají 40 až 44 cm v průměru, a jelikož jsou mnohé z opuky, který nejblíže odtud na Bílé hoře u Prahy se nalézá, je pravdě nejpodobnější, že Pražané při obléhání hradu r. 1422 jich použili. Nad věžitou kaplí Sv. Kříže vypíná se nyní střecha s podsebitím ven vyčnívajícím; typické štíty budovy, jakož i rýsování na zdi z l. 1580—1597 zmizely, aby tak hrad měl pokud možno jednotný ráz z doby původní. — Na nejnižším bodu hradu na straně jihozáp. stojí nad údolím při potoku kulatá věž nad studnou, hluboko ve skálu vytesanou, dnes 97 m hlubokou, dříve však ještě hlubší; tato studna je vlastně cisternou, neb se do ní dvakrát do roka vhání voda z potoka kolem tekoucího a šlapáním velkého kola nabírá se voda okovem ze studny.

Po úplném ukončení opravy maleb, celkové výzdoby a vnitřního zařízení hradu, na kteréž, jak shora uvedeno, povoleno vládou a sněmem 70.000 zl. pro příští léta, pomýšlí se na to, aby se zařídilo v hradě domácí museum pod správou znalce stavitelských a uměleckých památek, jemuž v opatrování svěřen bude v rouše obnoveném hrad K., tato perla hradů českých, jenž sám o sobě v celku i podrobnostech tvoří zajímavé museum. — Prameny: Sedláčkovy »Hrady a zámky«; Mikovcovy »Malebné cesty«; Zemské desky; Památky archaeologické; Materialien zur Statistik Ill. díl; Archiv der Geschichte und Statistik; Ottův »Slovník Naučný« (článek Desky zemské). Hn.

2) K., víska v Čechách u Svratouchu, hejt. Chrudim, okr. Hlinsko, fara a pš. Svratka; 6 d., 52 ob. č. (1890), lovecký zámeček, vystavěný r. 1776 od hraběte Filipa Kinského s kapli sv. Jiljí, a myslivna. Nedaleko vysoká náspem obehnaná skaliska zv. Starý K., kde prý se lid za války třicetileté před Švédy skrýval.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ Karlštejn

[1] Karlštejn

[red 1]