Ottův slovník naučný/Jičín

Ottův slovník naučný
Jíckovice	Jičín	Jičín Jan

Údaje o textu
Titulek:	Jičín
Autor:	Ferdinand Menčík, Matouš Václavek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 348–350. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Jičín, Nový Jičín, Starý Jičín

Jičín 1) J., býv. kraj. město v Čechách nad říčkou Cidlinou v utěšené krajině, ohraničené na sev. českým předhořím s horou Táborem, na záp. pískovcovými skalami Prachovskými s výběžkem Bradami a k jz. s Velíšem, v místech, kde stýkají se dvě vojensky důležité úžlabiny turnovská a mnichovo-hradištská. Čítajíc 8457 obyvatel (1890) a něco k 600 vojska dělí se na Staré město (109 domů), Valdické předměstí (221 d.), Holínské předměstí s Jarošovem (105 d.), Pražské předm. (41 d.) a nejmladší, Valdšteinem založené Nové město (191 d.). Katolíci (8138) mají tři kostely: hlavní děk. chrám sv. Jakuba Většího, od Valdšteina založený, ale teprve později dostavěný; chrám sv. Ignáce, jenž až do r. 1624 byl chrámem farním jsa zasvěcen sv. Jakubu V., původně gotický, potom několikráte ohněm zničený a ve slohu renaissančním od jesuitů obnovený, až do r. 1885 chrám gymnasijní; chrám hřbitovní pod jménem Bolestné Panny Marie de Sale na Nov. městě od Valdšteina založený, r. 1655 městskou obcí dostavěný. Evangelíků jest tu 41, židů celkem 277, kteří mají synagogu v Zelené ulici a u Valdické obory hřbitov.

J., jsa od r. 1784 sídlem kraj. úřadu, jenž sem z Nov. Bydžova byl přenesen. jest nyní sídlem okr. hejtmanství, k němuž přiděleny jsou okresy: jičínský, libáňský, sobotecký a novopacký, kraj. soudu a deleg. soudu okr., finanč. ředitelství, c. k. hlav. berního úřadu, komory notářské a okr. zastupitelstva. Ústavy vyučovací: c. k. vyšší gymnasium, původně na základě Valdšteinovy fundace r. 1628 jesuity založ., od r. 1773 ve správě státní, od r. 1883 v nové budově na Holínském předm., dříve v bývalé jesuitské kolleji, státní vyšší reálná škola v témž předměstí v nádherné budově, ústav učitelský na Valdickém předm. (budova r. 1886 dostavěna), městská a obecní škola pro chlapce a pro děvčata a obecní škola na Nov. městě, pokrač. šk. řemeslnická a zimní hospodářská šk. (od r. 1876), vydržovaná hospod. spolkem, v nové budově od r. 1896, něm. šk. židovská. Spolky: Občanská beseda, nejstarší (1862), Řemeslnická beseda, Novoměstská bes., mužský zpěvácký spolek »Smetana« a ženský »Ludiše«, dva spolky pro podporování hudby městské, »Sokol« mající vlastní »dům Palackého« (otevřený r. 1896), sp. dobrovolných hasičů, sp. ostrostřelecký, dělnický sp. »Přemysl«, akad. čtenářská jednota, okrašlovací spolek, odbor Severočeské jednoty, spolku čes. turistů a Ústřední Matice šk., sp. velocipedistů, sp. ku podpoře propuštěných trestanců, Politický klub a něm. Leseverein. – J. jest doplňovacím okresem pěšího pluku č. 74 sv. p. Bouvarda a pluku zem. obrany č. 11, praporu č. 43 a okresem domobrany č. 43. Nalézá se tu kommando doplňovacího pluku č. 74, štáb pluku zem. obr. č. 11, mimo to i c. k. četnické velitelství a oddělení c. k. fin. stráže.

Průmyslové a obchodní závody: akciový cukrovar a dvě kruhové cihelny, stanice dr. Severozápadní umožňující spojení s hlavní stan. Ostroměří (k Trutnovu a Turnovu, ke Kr. Hradci a k Chlumci n. C.), stan. dráhy č. obchodních drah, pak s Kopidlnem (Nymburkem a Prahou) a Libání (a Bakovem). Peněžní ústavy: Obč. záložna, Městská spořitelna, okr. hospod. záložna a řemeslnická zál. Čilejší život obchodní (hl. trhy na obilí) jeví se tu pouze o trzích pondělních (v neděli, ve středu a v pátek na drůbež a máslo) a o trzích výročních (6 v roce). Obyv. živí se rolnictvím (zelinářstvím), drobným průmyslem a řemesly. – Počátkem t. stol. vynikal J. jako střediště literárního života, jejž zde udržovali Fr. Šír, Sim. K. Macháček a v nedaleké Libuni děkan Ant. Marek. Tehdy byla zde zařízena knihtiskárna Fr. Kastránka, v níž r. 1861 vydáván »Jičínský Obzor«. Nyní jsou zde tři knihtiskárny a časopisy »Jičínský Obzor«, »Krakonoš«, »Jič. Věstník« a »Jič. Noviny«. Z rodáků zdejších vynikl v povídce žurnalista Ant. Štrauch (1831–77) a Vlad. Šír (1830 až 1889), doktor lékařství a spisovatel přírodopisný, a dosud zde žije Frant. Lepař. – Jičínské okolí jest utěšené, zvláště nedaleká místa výletní. Z města vede široké stromořadí lípové do Čeřova a do Libosadu, zbytku to obory Valdšteinem založené, kde poblíž jest ve Valdicích býv. klášter kartusiánský, nyní trestnice Kartousy. Na sev. jsou letní vycházky na Kumburk a Tábor, na západ do Prachovských skal, miniaturního útvaru pískovcového bludiště podobného skalám teplicko-adršpašským. Opodál lázně Sedmihorské.

Dějiny. Území nyn. J-a náleželo ke hradu a panství Velíši jsouc částí zboží župního, později královského, a darováno r. 1290 královně Jutě. R. 1302, když Velíš zastaven byl Benešovi z Vartemberka, byla na panství tom Židinoves povýšena na město trhové. Od té doby vyskytuje se jméno města J., jež z újezdu téhož jména na jmenovanou ves bylo přeneseno. Po dvou létech přešlo v moc královu, r. 1316 zastaveno bylo Půtovi z Fridlandu a brzy opět vyručeno p. Benešem z V., jemuž r. 1327 v jisté summě bylo zastaveno. Zdá se, že teprve za této doby přeneseno bylo právo městské na nynější, výhodně položené místo, kde i malý hrádek se nacházel, a tu založeno po způsobu obyčejném město, jež nazývalo se J-em na rozdíl od města prvotního, které slulo Starým J-em nebo »Starým Miestem« (nyn. osada Staré Místo). Mezi l. 1348–58 dostalo se snad výplatou opět v moc král. a Karlem IV. vyměněno za jiné zboží s p. Janem z Vartemberka, při kterémžto rodě jako poddanské město trvalo do r. 1438. Za p. Čeňka z V. dostalo se mu r. 1416 práva měst královských, jímž soukromé právo obyvatel značně rozšířeno. Po bratřích Benešovi a Haškovi z Valdšteina dostal se Velíš s J-em (1452) p. Jiřímu z Poděbrad, s něhož na syny jeho přešel, a od Hynka knížete Münsterberského na Samuele z Valečova (1481) a po r. 1485 na p. Mikuláše Trčku z Lípy a na Vlašimi. Rod Trčkovský vládnul zbožím až do r. 1607, kdy p. Jan Rudolf Trčka panství Kumburské a sev. čásť panství Velíšského s Jičínem prodal p. Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic. Od času toho patří J. ke Kumburku. Pan Smiřický vystavěl zde ze starého panského domu a z několika domů přikoupených (v západní a jižní části nynějšího zámku) zámek nový, který 1. ún. 1620 do povětří prachem byl vyhozen. Protože po smrti p. Albrechta Jana Smiř. nezůstalo dědiců, kteří právem se mohli táhnouti k rozsáhlému dědictví, ujal se Albrecht Eus. z Valdšteina jako nejbližší příbuzný neplnosmyslného Jindřicha Jiřího Sm. správy statků a v jeho držení statky potom zůstaly. Počal hned prováděti rozsáhlé opravy ve městě, jež stalo se hl. městem vévodství Fridlanského. Skoupiv od Valdické brány (dosud stojící) městské domy až po fortnu koželužskou, na jih k řece vedoucí, začal tu stavěti nádherný zámek, jehož stavbu nedokončil. I nový chrám biskupský (nyní děk.), kam fara byla přenesena, byl založen, ale stavba jeho dokončena r. 1655, ovšem ne podle původního plánu. Z jeho rozkazu počali i měšťané úhlednější domy budovati a jesuité velikou kollej (nyní kasárna, fin. úřad a okr. hejtm. se 3 soukr. domy) a konvikt, i založeno i Nové město zcela pravidelně vyměřené pro vzrůstající obyvatelstvo hlavně průmyslové. Smrtí Valdšteinovou r. 1634 zanikla sláva i další jeho záměry, jež s městem měl. R. 1635 obdržel panství Kumburské s J-em Rudolf svob. pán z Tiefenbachu (Teuffenbach) za dlouhé své vojenské služby. Za něho zkoušelo město i okolí mnoho nápadem vojska Banérova (1639). Po smrti vdovy jeho přešlo v držení hrabat ze Šternberka (r. 1676). R. 1700 povstal spor o dědictví Šternberkovské, načež se r. 1710 v majorát Tiefenbachem založený uvázala rodina hraběcí, později knížecí Trauttmansdorffská, jíž až dosud náleží. Město J., ač bylo městem poddanským, nabývalo již od pol. XV. stol. zemských, statků ukoupivši dvůr Čeřov, statek Cidlinu, městečko Železnici a čásť Popovic, jsouc v tom vrchností podporováno hlavně za častých pohrom (požáry r. 1519, 1572, 1589, 1681). Statky však za Valdšteina byly městu odňaty a darovány kolleji jesuitské a pouze Železnice zůstala jako poddanské město při J-ě až do naší doby. Z dějinných událostí stal se pro J. památným rok 1813, kdy dne 3. čna císař František I. sem přibyl a město bylo střediskem diplomatického jednání mezi Rakouskem, Ruskem a Německem. Dne 29. čna 1866 byla na sz. a z. od města svedena bitva mezi Prusy, jejichž dvě armády zde se spojily, a vojskem rakouským spojeným se Sasy. Přes výhodné postavení na výšině u J-a a přesilu, hlavně dělostřelectva, zatlačen rak. generál Clam Gallas pruským vojskem, jež potom po dlouhém boji v ulicích trvavším od půlnoci do rána dobylo i samého města. Spojené vojsko rakousko-saské ztratilo tu 4000 mužů, z nichž 2000 zajato, Prusko mělo 1500 mužů mrtvých a raněných. Pro vojsko Clam Gallasovo stala se bitva u J osudnou, kdežto pruskému vojsku umožněno spojiti obě armády (prince Bedřicha Karla a korunního prince). 2. čce stal se J. hlavním táborem pruského krále Viléma, který odtud velel celému vojsku. Zde zosnován i ve vojenské radě svolané o půlnoci plán bitvy králové-hradecké (3. čce).

Znak městský (vyobr. č. 2085.): V modrém poli hradba městská stříbrná s cimbuřím a branou s otevřenými vrátněmi a zavěšenou mříží. Po obou stranách hradby jsou čtyřhranné věže s cimbuřím a s končitou červ. střechou, ozdobenou zlatými makovičkami; nad branou znak Vartemberský, totiž štít kolmo rozpoltěný, jehož jedna polovice zlatá, druhá černá jest s fafrnochy okolo zlatými a černými. Mík.

Jičínský okres zaujímá 233,35 km² se 4076 d., 32.632 ob. č., 801 n., 4 jiné národ.; z 33.562 přít. obyv. 33.115 katol., 76 evang., 369 žid., 2 jiného vyzn.; z těch 16.511 muž., 17.051 žen. – Hejtmanství jičínské, obsahujíc okr. soudy J., Libáň, N. Paku a Sobotku, má 813,57 km², 14.512 d., 98.540 ob. č., 3763 n., 4 jiné národ. (1890).^{[red 1]}

2) J. Nový (Neutitschein), město na Moravě při potoce Jičíně v Kravařsku, při stanici Sever. dr. cís. Ferdinanda (Hodslavice-N. J.) a Novojičínské míst. dr. (Suchdol-N. J.), má 871 d., 959 ob. č., 10.413 n., 18 jiné nár. (1890), kraj. soud, hejt., okr., kommissařství fin. stráže, četn. st., poštu, telegraf, telefon, krásný děkan. kostel Nanebevzetí P. Marie (z r. 1729), na hřbitově kostel Nejsv. Trojice, »španělskou« kapli P. M. Bol. (vyst. na památku, že zde r. 1621 padlo na 400 Španělů), zem. vyš. reálku a zem. hospodář. zimní šk. (v sousední Žilině), st. odbor. šk. tkalcovskou, kupeckou pokrač. šk., prům. pokrač. šk., pokrač. šk. pro dív., 3tř. měšť. šk. pro chl. a dív., 5tř. šk. obecní, radnici, čes. Nár. dům s čes. besedou, obč. nemocnici (100 post.) s kaplí sv. Ondřeje, 2 lékárny, donucovací pracovnu, měst. spořitelnu, pobočný závod rak.-uher. banky, továrny na vozy, dřevěné nýtky, kovové a plechové zboží, slevárnu kovů a železa, výrobu všelikých strojů, jmenovitě hospodář. a hasičského náčiní, 3 továrny na sukna a vlněné látky, zejména šátky, bílení, barvení a potiskování vlněných, bavln. látek, přediva a tkaniva, továrnu na klobouky hotové a tak zv. »štumpy«, 2 par. mlýny, továrnu na záclony, sudy, tabák a doutníky, pivovar, výrobu lihovin, plynárnu, knihtiskárnu a lithografii a j. Deskové panství N. J. se Štramberkem (2738 ha) s krásným starožitným zámkem náleží Tereziánské akademii ve Vídni. Projektována dráha z N. J-a na Štramberk. red. – N. J. tvoří střed t. zv. Kravařské krajiny. Počátek N. J-a odvozuje se od soujmenného hradu (»Jitčin hrad«), jejž r. 1311 založil Vok z Kravař, jehož potomci J-em vládli až do r. 1434. Od r. 1434–1500 drželi město Cimburkové a Boskovicové, načež až do r. 1558 Žerotínové. Do r. 1624 bylo zeměpanským, na to až do r. 1773 majetkem olomúc. jesuitů a odtud až podnes majetkem vídeň. ústavu Tereziánského. Ve 30leté válce bylo město nepřáteli, zvl. Švédy, často drancováno. R. 1572, 1715 a 1741 trpělo morovou ranou. V J-ě zemřel maršálek Laudon (14. čce 1790). O J-ě napsal (1854) dr. Beck důkladné dějiny v jazyku německém. Vck. – Okres. soud novojičínský má 32 polit. obcí se 4505 d., 16.290 ob. č., 21.784 n., 20 j. nár.; ze 38.382 přít. ob. 35.982 katol., 2039 evang., 359 žid., 2 jin. vyznání; z těch 18.044 muž., 20.338 žen (1890). Okresní hejtmanství novojičínské obsahuje okr. soudy Fulnek, N. J. a Příbor a má 9224 d., 30.360 ob. č., 40.496 n., 52 j. n. (1890).^{[red 2]}

3) J. Starý (Alttitschein), městys t. v hejt. a okr. novojičínském; 91 d., 578 ob. č., 12 n. (1890), zabývajících se po většině soukenictvím a tkalcovstvím. Far. kostel sv. Václava (již r. 1141 farní, histor. dokázáno r. 1184), 4tř. obec. a pokr. hospodář. šk., pš. Alod. panství zaujímá 1503,61 ha půdy a náleží se zámkem a pivovarem Karlu hr. ze Seilern a Aspangu. Nad městečkem rozvaliny hradu St. J-a (Starojitského), od něhož dle pověsti vzal původ nedaleký hrad a kolem něho město N. J. Srv. M. Václavek, Markrabství Moravské II., str. 98.^{[red 3]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu Jičín uveřejněn dodatek, viz Jičín (dodatek).
2. Ve 28. dílu byl k heslu Jičín uveřejněn dodatek, viz Jičín (dodatek).
3. Ve 28. dílu byl k heslu Jičín uveřejněn dodatek, viz Jičín (dodatek).