Ottův slovník naučný/Isomerie

Ottův slovník naučný
Isomerické sloučeniny	Isomerie	Isomery

Údaje o textu
Titulek:	Isomerie
Autor:	Otakar Šulc
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 811. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Izomerie

Isomerie (z řec.) slove v nejširším smyslu vztah sloučenin chemických stejného složení empirického (stejný procentový obsah týchž prvků), ale vlastnosti různých. Sloučeniny ty slovou isomerické čili prostě isomery. Pokud toho jest příčinou, že množství atomů každého prvku sloučeniny jedné jest nnásobné množství atomů téhož prvku sloučeniny druhé, tedy molekulárná hmota nkrát tak veliká, mluvíme z pravidla o polymerii (v. t.). S vyloučením těch případů jest i. vztah sloučenin stejných hmot molekulárních, ale vlastností různých, což vykládá chemie růzností ustrojení molekulárního, různou konstitucí či strukturou chemickou, budovanou na základě theorie valence prvků (viz Formule chemické). I. může býti náhodnou, když se u sloučenin chemickou povahou různých shodují hmoty molekulární, na př. obyčejný alkohol CH₃ . CH₂ . OH a aether methylnatý CH₃ . O . CH₃, kterýž jest látka plynná, mají stejné složení C₂H₆O. Případy takové jsou rázu podřízenějšího, avšak důležity jsou shluky látek, které projevují i-ii a jsou dle určitého hlediska chemicky obdobné. Tu pak může míti i. příčinu dvojí. Buď jest její příčinou nestejnost radikálů (i. radikálová, někdy zvaná metamerie), na př. estery empirického vzorce C₄H₈O₂ jsou tři možné:

H . CO . OC₃H₇ mravenčan propylnatý, bod varu 82°;

CH₃ . CO . OC₂H₅^{[red 1]} octan éthylnatý, bod varu 77°;

C₂H₅ . CO . OCH₃ propionan methylnatý, bod varu 80°.

Estery ty liší se po stránce fysikální body varu (rovněž hutnotou), po stránce chemické podstatně tím, že draslem se rozštěpují v součásti nestejné: pořadem v mravenčan, octan, propionan draselnatý a v alkoholy: propylnatý, éthylnatý a methylnatý. Anebo má i. příčinu svou v různé poloze některých prvků nebo skupin. Známe dva uhlovodíky empirického vzorce C₄H₁₀.

CH3 . CH2 . CH2 . CH3 butan,		bod	varu	+1°,
CH3⟍	CH . CH3 isobutan	»	»	−17°.
CH3⟋

Podobného rázu jest i. v řadě sloučenin aromatických, kde rozhoduje vzájemná poloha skupin na jádru. Na př. známe tři dimethylbenzoly či xyloly vzorce C₈H₁₀ či C₆H₄(CH₃)₂, kde rozhoduje vzájemná poloha obou methylů (CH₃) na šestiúhelníku značícím jádro benzolové. Buď sousedí oba methyly (poloha 1, 2, orthoxylol, bod varu 142°) nebo jsou odděleny jedním uhlíkem (poloha 1, 3, metaxylol, b. v. 139°) anebo dvěma uhlíky (poloha 1, 4, paraxylol, b. v. 138°). Srv. Benzolová theorie. Kdy nutno i-ii vykládati formulemi prostorovými, viz Stereochemie. Chemické vlastnosti isomerických sloučenin jsou v nejrůznějších vztazích dle povahy i. a povahy samotných skupin i-ii způsobujících. K nejzajímavějším zjevům chemické dynamiky patří vzájemná přeměna isomerů, zvláště děje-li se vlivem energie vnější v jediné pouze molekule. Tak záhřevem jde před se přesmyknutí

NC . O . NH4	⇄	CO(NH2)2
kyanatan ammonatý		močovina

až do jisté hranice. Reakce jest zvratná. — Fysikální vlastnosti isomerických sloučenin jsou některé téměř shodné (ráz additivní), na př. lámavost a rozptyl světla, jiné se dle způsobu struktury liší (ráz konstitutivní), na př. elektrická vodivost kyselin isomerických. V celku však jsou rozdíly ve vlastnostech tím menší, čím vyšší jest molekulární hmota, čím tedy jsou rozdíly strukturové relativně méně význačné. Liší-li se látky isomerické význačně jen vlastnostmi fysikálními, mluvíme o i-ii fysikální, se zřetelem k pouhé formě krystalové o dimorfismu, obecně o polymorfismu (v. t.). U prvků mluvíme z pravidla o allotropii (v. t.). Prvé případy i. chemické studovali Wöhler a Liebig (1824), jméno i. zavedl Berzelius. OŠc.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Doplněn chybějící dolní index trojka, původní text: CH . CO . OC₂H₅