Ottův slovník naučný/Inhabilita soudců

Ottův slovník naučný
Ingweiler	Inhabilita soudců	Inhaerence

Údaje o textu
Titulek:	Inhabilita soudců
Autor:	Ferdinand Pantůček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 644–645. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Podjatost

Inhabilita soudců. Řádný výkon spravedlnosti předpokládá, aby soudce záležitostí právní se zabývající měl netoliko všecky náležitosti jej k zastávání úřadu soudcovského opravňující, nýbrž aby byl i prost všech poměrů a vztahů, které mohou vzbuditi pochybnost o jeho naprosté nestrannosti. Poměry a vztahy ty vypočítává z části sám zákon nařizuje, že soudce, u něhož se ohledně jisté záležitosti právní poměry ony objevily, výkonu svého úřadu se vzdalovati jest povinen, z části dopouští, aby i v jiných případech strany samy, kde o nepředpojatosti soudcově s důvodem pochybují, vyloučení soudce onoho se domáhaly, t. j. soudce odmítly. Existence nějakého důvodu soudce z výkonu jeho úřadu po zákonu v určitém případě vylučujícího zakládá jeho i-tu, t. j. činí jej pro tento případ soudcem nezpůsobilým (judex inhabilis). Důvody ty, pokud se jedná o pravomoc ve věcech občanských, vypočítává § 20 jurisdikční normy z r. 1895, která podobně jako právo dřívější zakazuje soudci v projednávání a rozhodnutí té které záležitosti právní se súčastniti: 1. je-li soudce sám v záležitosti oné stranou nebo je-li ku straně v poměru spoluoprávněného nebo spoluzavázaného; 2. jedná-li se o věci jeho manželky nebo příbuzných a sešvakřených v linii přímé vůbec a v linii pobočné spřízněných do čtvrtého a sešvakřených do druhého stupně; 3. jde-li o věci jeho rodičů adoptivních nebo pěstounů, jeho dětí adoptovaných nebo schovanců, jeho poručenců neb opatrovanců; 4. jedná-li se o věci, ve kterých byl nebo ještě jest zřízen jako zmocněnec jedné ze stran; 5. měl-li u nižšího soudu při vydání rozsudku nebo výměru v odpor vzatého jako soudce účastenství. Kromě toho jest 6. z řízení přelíčení a rozhodování o žalobě zmateční a žalobě o obnovu řízení vyloučen soudce, jehož účastenstvím v rozhodnutí prvého sporu žaloba zmateční nebo jehož chováním se žaloba o obnovu řízení dle § 530. č. 4. civ. pr. byla založena. – Soudce trestní jest z účastenství v určité záležitosti právní po zákonu vůbec vyloučen: 1. byl-li sám činem trestním poškozen; 2. je-li s obviněným nebo poškozeným spojen svazkem manželským; 3. je-li obviněný, poškozený, státní zástupce, soukromý žalobce neb obhájce s ním v linii přímé vůbec nebo v linii pobočné do 4. stupně spřízněn nebo sešvakřen, nebo stojí-li k němu v poměru adoptivním nebo v poměru poručníka či poručence; 4. byl-li mimo svůj úřad svědkem činu, o který jde, nebo v téže záležitosti trestní jako svědek nebo znalec byl již vyslýchán; 5. působil-li v téže věci jako obhájce, zástupce soukromého účastníka nebo žalobce nebo jako státní zástupce. Vedle toho může býti soudce trestní vyloučen jen z určitých úkonů a sice: 1. onen soudce, který v nějaké záležitosti trestní jako soudce vyšetřující byl činným nebo podílu měl v rozhodnutí o námitkách proti obžalobě podaných, nesmí se súčastniti na přelíčení hlavním a rozhodnutí v záležitosti této; 2. soudce, jenž při hlav. přelíčení byl, nesmí býti při novém hlav. přelíčení v téže věci následkem odvolání nebo stížnosti zmatečné opakovaném; 3. členové soudů vyšších jsou vyloučeni: a) z projednávání ve věcech trestních, ve kterých byli u nižší instance jako vyšetřující soudci činnými; b) z projednávání o opravných prostředcích proti oněm rozhodnutím, ohledně kterých v stolici prvé se hlasování súčastnili; c) z funkcí referenta nebo předsedy při líčení ve věcech trestních jest vyloučen soudce, který se soudcem, jenž jako soudce vyšetřující nebo jako referent v instanci nižší byl činným, nalézá se v nějakém poměru, který dle shora uvedeného soudce pro to které řízení trestní vůbec činí nezpůsobilým. – Porotce jest z účastenství v přelíčení vyloučen: 1. je-li k stranám nebo jich zástupcům v takovém poměru, který by soudce z výkonu soudcovského úřadu vylučoval; 2. může-li očekávati z odsouzení nebo osvobození žalovaného nějaký prospěch nebo škodu; 3. byl-li v trestní záležitosti, o kterou jde, svědkem soudním, nebo vystoupil-li jako udavatel, žalobce, obhájce nebo zástupce soukromého účastníka, nebo byl-li jako svědek nebo znalec slyšen, nebo ještě slyšen býti má; 4. jestli se v dřívějším hlavním přelíčení o téže věci, která nyní znovu projednána býti má, jako porotce súčastnil. – Důvodů soudce po zákonu z výkonu jeho úřadu vylučujících má býti vždycky dbáno, ať jde o řízení civilní nebo trestní, z povinnosti úřední. Každý soudce, u něhož jest důvodu takového, jest povinen, o tom ihned svým představeným učiniti oznámení, vyčkati jejich rozhodnutí a na dále všeho úředního jednání v záležitosti oné se vzdalovati. Toliko úkony nutné, neodkladné smí předsevzíti i soudce po zákonu vyloučený. Výjimku z pravidla tohoto činí řád trestní pro případ, že jde o manželku, příbuzné soudcovy neb osoby sešvakřené, nařizuje, že soudce v případu tom nesmí provésti ani úkonů nejpilnějších, nýbrž je ihned soudci nejbližšímu přenechati má. Jestli přes ustanovení ta súčastnil se nějakého řízení soudce po zákonu vyloučený, má to v zápětí zmatečnost řízení jím nebo za jeho účastenství provedeného i rozhodnutí na základě tohoto řízení vydaného. Zmatečnost tato může však, pokud jde o řízení trestní, býti stížností zmateční (v řízení přestupkovém odvoláním) jen tehdáž k platnosti přivedena, jestli stěžovatel, který již před hlavním přelíčením důvod soudce vylučující znal, nebo o něm během řízení vědomosti nabyl, jej hned při počátku hlav. přelíčení, resp. jakmile se o něm dověděl, bezvýsledně vytýkal. V řízení civilním možnost provésti zmatečnost řízení účastenstvím soudce vyloučeného způsobenou není nikterak omezována. Soud první i vyšší stolice má sám vždycky z povinnosti úřední k zmatečnosti této přihlížeti. Zejména má soud vyšší, pozná-li vyřizuje nějaký opravný prostředek, že řízení v instanci nižší zmatkem takovým trpí, i ex officio rozhodnutí v odpor vzaté i řízení jemu předcházející, pokud zmatkem tím jest dotčeno, zrušiti a zpravidla nové líčení před stolicí nižší naříditi. Ba i když rozsudek v rozepři civ. vydaný již v právní moc vešel, může zmatečnost jeho v tom založená, že soudce rozepři tu rozhodnuvší z výkonu soudcovského úřadu po zákonu byl vyloučen, býti k platnosti přivedena zvláštní žalobou zvanou zmateční, kterou se strana domoci může zrušení rozsudku již pravoplatného i nového rozhodnutí rozepře. Žaloba tato jest však vyloučena, pokusila-li se strana zmíněný důvod zmatečnosti již v řízení, které konečnému rozhodnutí předcházelo, bez výsledku provésti, nebo mohla-li jej provésti, však učiniti tak opominula. Žaloba zmateční má býti podána u soudu, jehož rozhodnutí jest bráno v odpor, (odporuje-li se současně rozsudkům různých instancí, u soudu z těchto nejvyššího) do lhůty 1 měsíce ode dne, kdy se strana o důvodu soudce vylučujícím dověděla, nejposléze však do 10 let po právní moci rozsudku v odpor braného. Pčk.