Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Hranice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Hranice
Autor: Karel Kadlec, Kristian Petrlík
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 754–756. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hranice

Hranice jest čára, resp. pruh, dělící dvě sousední držby. V širším smyslu rozumí se h-cí celá krajina táhnoucí se podle hraniční čáry. H. určovány bývají buď znaky přírodními (mořem, řekami, potoky, horskými hřebeny, stráněmi, roklemi a j.) anebo různými v půdě pevně zasazenými nebo jinak vyznačenými předměty (stromy, ploty, kůly, kameny, příkopy a j.). V prvém případě, kde již příroda sama naznačila h-ci, nestačí samotný přírodní znak, nýbrž znak tento musí býti obéma sousedními držiteli uznán za právní. Staří Čechové a Slované vůbec vyznačovali h-ci složením polen do čtyř hran, totiž h-mi dříví, jež v jistých vzdálenostech kladli na hraniční čáru. Tak se stalo, že slovo h., které původně znamenalo pouze hromadu dříví srovnanou do čtyř hran (gran) čili hraniční znamení (hraničník, jak se později říkalo), dostalo též význam hraniční čáry. V tomto přeneseném významu vzali si slovo h. od Slovanů Němci (Gränze, Grenze), podobně jako Maďaři slovo megya ze slov. medja, meja, mez. Bylať meza původně rovněž hraničním znamením (vidlice na rozhraní do země zasazená), a teprve později nabylo slovo to významu hraniční, mezní čáry, kdežto pro hraniční znak vešlo v užívání slovo mezník. Jinými hraničními znaky byly kopky (acervi, cumuli), hromádky země, nasypané a upěchované na hraniční čáře, dále t. zv. líhy (též lízy, v něm. listinách lach, lacha, lachus), zářezy v hraničních stromech v podobě šípů, kol, křížů a j. (proto nazývány stromy takové lizované, libované), také sádky (dem. od sad, od saditi, ponere, locare), totiž hraniční kameny, mezníky; konečně přichází i slovo úročiště (od uříci, t. j. umluviti, ujednati něco) ve významu umluvené znamení hraniční, mezník. Mezníky (hraniční kameny) mívaly u starých Čechů druhdy různé místní názvy. Tak uvádějí se ve žluté knize skutečské v zápisu z r. 1675 tato jména mezníků: sťatý (od toho, že na místě sťaté borovice vsazen byl do země kámen), okleštěný (odtud, že postaven byl mezní kámen na místě okleštěného dubu), prostředník (mezník uprostřed cesty), ustupný (kámen zasazený na místě sťaté borovice) atd. Nyní se h. vyznačují obyčejně kameny, hraničníky, mezníky, jež zasazují ve hraniční čáře v jisté vzdálenosti do země osoby veřejně k tomu zřízené, užívajíce při tom tajných, účastníkům neznámých znamení, tak že hrany nebo vruby (záseky) každých dvou sousedních kamenů tvoří hraniční čáru. Kromě toho určovány jsou h. popisy a záznamy, učiněnými buď ve veřejných listinách (hraničních protokolech) a pozemkových knihách anebo na mapách sestavených na základě měřičských šetření. O h-cích v právu soukromém viz Mez. V právu veřejném rozeznáváme především, co se týče poměrů mezinárodních, h. státní, které dělí jeden stát od druhého, dále, co se týče vnitřních poměrů ve státě, různé h. správní, které dělí od sebe okrsky soudní a správní (v nejširším slova smyslu) a konečně h. jazykové, dělící jazyková území sousedících národů. Ve většině případů stanoveny bývají h. v právu veřejném zvláštními hraničními smlouvami, demarkačními akty, traktáty (traités de limites); není-li smlouvy, béře se za základ stav faktické držby od nepamětných dob. Ve hraničních smlouvách upravovány bývají nejen h. území smlouvajících se stran, nýbrž i jiné hraniční poměry (plavba, chytání ryb v hraničních řekách, pasení dobytka atd.). Nalézá-li se na rozhraní řeka, béře se za h-ci, není-li nic jiného určeno, buď ruslo řeky nebo mathematická čára, tažená středem řeky. Běží-li h. větším vodstvem, bývá vyznačována různými signály, které jsou upevněny na kotvici a plovou po povrchu vody. O přístavech a zálivech mořských má se za to, že náležejí ke státnímu území, z něhož vycházejí. Moře bývá v pochybností pokládáno za příslušenství státu na dostřel dělové koule. Vzejde-li pochybnost, kterému státu část pomezního území náleží, dělí se obyčejně tato část na polovici. Do té doby však, nežli se otázka ta definitivně rozřeší, pokládá se dotyčné území za neutrální. Někdy sousední neb i jiné státy schválně ustanoví jistou část zemského povrchu (bývá to obyčejně při mořích) za neutrální. K vymezování h. ustanovovány bývají hraniční kommisse ze zástupců sousedních států. V novějších dobách bývají do takových kommissí povoláváni zhusta zástupci i třetích států. Tak byly dle berlínského traktátu stanoveny h. nově utvořených balkánských států kommissí, jež skládala se ze zástupců všech států súčastněných při berlín. kongressu. Dle pařížského traktátu z r. 1856 byly h. mezi Ruskem a Tureckem určeny smíšenou kommissí, jež se skládala z představitelů Ruska a Turecka (po dvou) a pak Francie a Anglie (po jednom). Aby se h. sousedních států držely neustále v náležité patrnosti, konány bývají v jistých obdobích periodické revise h-ic. Někdy bývají období ta dosti dlouhá, jindy zase krátká. Tak dle deklarace, uzavřené mezi Švédskem, Norskem a Ruskem v Petrohradě 20. kv. (1. čna) 1847, mají býti h. Ruska se Švédskem každých 25 let revidovány. V Rakousku vydalo min. vnitra, jemuž náleží v nejvyšší instanci ochrana říšských i zemských h-ic, a sice ve srozumění s min. fin. a sprav. a, pokud se týče h-ic říšských i ve srozumění s min. vnějších záležitostí, dne 24. ledna 1881 č. 21.047 (po dohodnutí se saskými úřady) zvláštní regulativ o revisi zemských h-ic mezi Čechami a Saskem, dle něhož se dotčená revise má díti každý rok aspoň jednou. V první instanci náleží v Rakousku ochrana zemských (a obecních) h-ic okres. hejtmanství (nař. min. vnitra, sprav. a fin. ze dne 19. ledna 1853 č. 10. ř. z. A § 24.). Zpozoruje-li okr. hejtmanství značnou změnu na hraničních řekách, potocích a vůbec hraničních znacích, má ihned konati šetření a učiniti oznámení představenému polit. úřadu. Při sporech o h. obecní konají okr. hejtmanství, pokud záležitost nespadá do příslušnosti soudní, rovněž nutná šetření a předkládají je představenému polit. úřadu k rozhodnutí. Při h-ích říšských zřízeny jsou v jednotlivých zemích rak. zvláštní hraniční dozorčí orgány. Tak jsou pro Čechy zřízeny tyto policejní expositury: v bavorském Brodě, v Podmoklí a Annaberku; ve Slezsku je polic. expositura v Bohumíně. – Srv. Jireček, Slovanské právo v Čechách a na Moravě (Praha, 1863 a 1864); Ratzel, Über allgem. Eigenschaften der geogr. Grenze u. über die polit. G. (Lipsko, 1892); Förster, Zur Geographie der polit. Grenze (t., 1892). -dlc.

H. (v hornictví) jsou dvě i více vrstev klad, aspoň na dvou protilehlých stranách přitesaných, anebo trámců vyhraněných, položených v příhodných vzdálenostech tak od sebe, že dřeva vrstvy jedné se kříží se dřevy vrstvy druhé jako při h-ci polenové. Nejčastěji užívá se h-ic při zavěšení roubení šachtového nad srubem (věncem) pozemním neboli denním, aby se rozvedlo zatížení na větší plochu území povrchového; v tom případě jsou h. na stranách šachty neboli jámy pod kládami, na nichž roubení visí. Plk.

H., trámoví ve věži, na němž zavěšen zvon.

H., zpodek nebo stojan stroje mlýnského.

H. stromoví viz Hory.