Ottův slovník naučný/Hořice

Ottův slovník naučný
Hořica	Hořice	Hořický z Hořic

Údaje o textu
Titulek:	Hořice
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 581–582. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Hořice
Související články ve Wikipedii: Dolní Hořice, Horní Hořice, Hořice (Blansko), Hořice (okres Pelhřimov), Hořice (Spálené Poříčí), Hořice na Šumavě, Hořice

Hořice: 1) H., město v Čechách na již. svahu Hořického chlumu, při pr. bř. Bystřice, 285.32 m n. m., v hejt. královéhradeckém, má se samotami Hrachovcem a Dachovy 652 d. se 6910 ob. čes,, 7 pol., 21 n.; 6587 katol., 48 evang., 272 židů (1890). Jest zde okr. soud, fin. stráž, pošta, telegraf, žel. stan. Čes. obch. dráhy (Hradec Králové–Ostroměř), vikariát, děkanství, uprostřed malého sadu děkan, kostel P. Marie (z r. 1365) s kamen, klenbou křížovou, s náhrobky pana Václ. Sadovského, pána na Hor. Dobré Vodě († 1586) a Jeron. Bukovského z Nové Vsi, pána na Třemeševsi, fara, nad níž praesentační právo vykonává arcibiskup pražský, a správu jmění nyní vede invalidní fond, radnice gotického slohu, v níž umístěny obecní úřady, okr. zastupitelstvo, okr. hospodářská záložna, spořitelna a strážnice, vedle radnice obecní dům, v němž je museum a ochotnické divadlo, evang. modlitebna, synagoga, zámek, jehož část klenutí je zbytek někdejší tvrze. O vzdělání pečuje: 5tř. obec. a 3tř. měšť. šk. chlap, a dívčí, šk. mateřská, 2tř. soukr. žid. šk., 3tř. průmyslová pokrač. šk., státní odborná šk. sochařsko-kamenická spojená s kursem kreslířským a modelářským a veřejnou kreslírnou pro ženské, 26 různých spolků. Z dobročinných ústavů uvádíme: okr. nemocnici, panský špitál r. 1698 zal. hr. Marií Kateřinou Strozziovou, obec. dům pro chudé, domek po zemř. knězi J. Dvořáčkovi pro 4 chudé, z peněžních ústavů: obč. a okr. hospodářskou záložnu a městskou spořitelnu. Průmysl a obchod zastupují: 2 zámečnické dílny a slévárna kovů, továrna na paprsky a brda, kruhová cihelna, parní pila a soustruhárna, 4 tkalcovny na látky bavlněné, akc. pivovar, 3 mlýny: Panský, Obecní a Beránek, z drobných závodů zvláště obuvnické a pekařské. Kolem města v četných lomech láme se daleko široko známý hořický pískovec, poskytující výborný materiál 6 sochařsko-kamenickým dílnám v H-cích; také brousky z tohoto pískovce těší se oblibě. Tu a v okolí pěstují se hojně třešně, jež se za hranice vyvážejí. Nadační panství ve výměře 1783.97 ha, k němuž náleží v H-cích zámek, jest majetkem vojenského invalidního fondu v Praze. Pozemky všechny jsou na kusy pronajaty. Voda pitná přivádí se do města vodovodem z pramene »Kalíšku« blíže Dachov. Poblíž nádraží v Ráji vanové lázně. Asi 5 minut od města zvedá se vrch Svatogotthardský, výletní místo se starobylým kostelem (z neznámé doby) sv. Gottharda se hřbitovem. V min. stol. byl slavným poutnickým místem. Poblíž kostela studánka, jíž se přikládala léčivá moc. Před hřbitovem svatogotthardským vypíná se mohyla se sochou Jana Žižky z Trocnova, na památku vítězství, jehož zde dobyl 20. dub. r. 1423 nad Bořkem z Miletínka a Čeňkem z Vartemberka. Pod mohylou na stráni poprsí mathematika dra L. Jandery, jehož rodný dům ve městě se spatřuje. — H. byly původně ves, jejíž polovice náležela (r. 1143) klášteru Strahovskému. Kol r. 1267 připomíná se tu Marek z Hořic, jenž mimo H. držel ještě okolí a za něhož vystavěn tu farní kostel. Po něm vystřídalo se více majitelů, z nichž každý vždy držel jistou část města, až konečně r. 1494 dostalo se celých H-ic Janu Rašínovi z Ryzemburka, jenž potvrdil městečku svobody a ještě jiné výsady, dále následoval (1503) Jan Štěpanický z Valdštejna, jehož syn prodal H. Vojtovi z Pernštejna, pak Jan Litoborský z Chlumu (,1532), Petr Bohdanecký z Hodková (1535), Bernart Žehušický z Nestajova (1538), Sigmund Smiřický ze Smiřic. Syn jeho Jindřich vyprosil městu 3. a 4. výr. trh. Po bitvě na Bílé Hoře konfiskovány H. pánům Smiřickým a prodány (1623) Albrechtovi z Valdštejna, za něhož Hořičtí obdrželi sice 5 výr. trh, ale mnohá břemena od nové vrchnosti snášeti musili, ba i na svých svobodách zkracováni byli. Po něm spadly H. na král. komoru, a císař Ferdinand II. daroval je (1635) Jakubovi Strozzimu ze Streitenthalu. R. 1649 povstal tu veliký požár, rok na to zuřila morová rána a r. 1653 stihla město povodeň. Aby se město poněkud zmohlo, propustila vdova po Jakubu Strozzim obci prodej soli a tržné a syn její Petr († 1664) vyprosil (1662) mu 6. výr. trh a odporučil všechny statky fondu na vydržování invalidních důstojníků a vojínů, k čemuž došlo teprve r. 1714. R 1738 město vyhořelo, při čemž zničeny vzácné hodiny staročeské. R. 1741 vystavěn nový kostel, po ohni (1749) postaven na místě staré tvrze nynější zámek. R. 1778 při požáru shořela radnice, fara, škola, panský špitál a 21 domů. Znak (vyobr. č. 1754.): v červeném poli stříbrná městská zeď s branou otevřenou na zeleném zpodku. Z rodáků hořických buďtež uvedeni: Jan Syrus Hořický, kněz spisovatel, Adam Smetana, hud. skladatel, Aug. Mitis, kněz pod obojí a spis., Tobiáš Birno (Hruška?), malíř, Jos. Bičiště, výtečný klarinetista, Theodorik Václ. Charvát, kněz spis., Expedit Fr. Xav. Čzech, kněz a hud. spis., dr. Jos. Lad Jandera, výborný mathematik, P. Jos. Černý, spisovatel, P. Jan Černý, hvězdář samouk, Pavel Jiříček, sochař, Petr Maixner, znamenitý malíř (má zde desku) a jeho bratr Karel, dovedný malíř a illustrátor, Frant. Hruška, reformátor círk. hudby chrámové, Jos. Uhlíř, spisovatel, Věnceslava Lužická, spisovatelka, bratří dr. Josef Durdík, filosof a spisovatel, dr. Pavel Durdík, cestovatel a spisovatel, dr. Petr Durdík, paedagog a spisovatel, Antonín a Augustin bratří Bělohoubkové, chemikové, a Pavlina Erbanová, zpěvačka. — Okres hořický má: na 275.84 km² 53 polit. obcí se 4371 d., 30.436 ob. č., 36 n., 6 j.; ze 30.499 přít. ob. jest 30.088 katol., 94 evang., 314 židů, 3 jin. vyzn. (1890). — 2) H. (Höritz), městečko t., v hejt. a okr. českokrumlovském; má 137 d., 1093 ob. n. (1890), farní kostel sv. Kateřiny (z r. 1358), 5tř. šk., pš., telegr., žel. stanici rak. místní dráhy (Budějovice–Zelnava), 2 mlýny. R. 1893 vystavěl tu nákladem 75.000 zl. něm. spolek »Böhmerwaldbund« divadlo (asi pro 1500 diváků), v němž provozují se pašijové hry. Asi ½ hod. na vrchu Prandlesberku poutnická kaple P. Marie Bol. (z r. 1782) H. jsou starého založení, původně panské sídlo, na němž se připomíná (1272—81) Jindřich z Kosové Hory, po něm Zaviše z Falkenštejna, jehož bratr Víšteru vyšebrodskému, jenž městečko něm. osadníky zalidnil. Ku konci XIV. stol. byly H. v držení Jindř. z Rožmberka, jenž je na městečko povýšil a znakem nadal (viz vyobr. č. 1755.), a sice rožmberskou růží. — 3) H., ves t., hejt. Ledeč, okr. Dol. Kralovice, fara Vojslavice, pš. Senožaty; 30 d., 189 ob. č. (1890). — 4) H., ves t., hejt. Plzeň, okr. Blovice, fara Těnovice, pš. Spál. Poříčí; nadační dvůr domin. kapituly u sv. Víta v Praze. — 5) H. Dolní, ves t., hejt. a okr. Tábor, fara Hartlíkov, pš. Chýnov; 32 d., 330 ob. č., 6 n. (1890), alod. dvůr, zámeček, ovčín a na Kladrubské a Pacové hoře rozsáhlé vápenice Adolfa kn. Schwarzenberka, mlýn. Roku 1864 objevena na Pacové hoře jeskyně, která svou rozsáhlostí a velkolepostí náleží mezi nejzajímavější jeskyně v Čechách. — 6) H. Horní, ves t., pš. Lejčkov; 17 d., 190 ob. č. (1890). Stávala tu tvrz, na níž v i. pol. XV. stol. seděl předek Hořických z Hořic. V minulém stol. koupil H. Jos. kn. Schwarzenberg a připojil je k Chýnovu.

7) H., osada na Moravě u Olešné, hejt. Boskovice, okr., fara a pš. Blansko; 10 d., 56 ob. č. (1890).