Ottův slovník naučný/Horažďovice

Ottův slovník naučný
Hora z Ocelovic	Horažďovice	Horbaczewski

Údaje o textu
Titulek:	Horažďovice
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 566—567. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Horažďovice

Č. 1752. Znak města Horažďovic.

Horažďovice, město v Čechách na řece Otavě, v hejt. strakonickém, má s předměstím Babiny na 15,86 km² 297 d., 3286 ob. č., 27 n., ze 3332 přít. 3031 katol., 1 ev., 300 žid. (1890), okr. soud, vikářství, děkan. kostel sv. apoštolů, v pokaženém slohu got. od Babora II. ze Strakonic vystavěný, pod správou duchovenstva ryt. řádu maltézského, kostel P. Marie, někdy sv. Michala arch., s býv. klášterem minoritů, r. 1330 od měšťana Děpolta Mečíře zal., r. 1814 zrušený, ale r. 1854 opět obnovený od školských sester, hřbitovní kostel sv. Jana Křt. (z r. 1862), radnici po ohni opět r. 1690 vystavěnou, v níž chovají se vzácné písemné památky z XIV. a XV. stol., 5tř. šk. obec. a 3tř. měšť. pro chlapce, 5tř. obec. šk. dívčí, 2tř. soukr. šk. žid., klášter chudých šk. sester (50 čl.), materský to dům jejich kongregace, s kostelem Nanebevzetí P. Marie, soukr. dívčí šk. a čes. opatrovnou, kostel sv. Klimenta na hoře Prachni a kapli sv. Anny pod Svatem. Dále jest tu pošta, telegr., želez. stanice Českomor. transver. dr. (Jihlava-Domažlice) a dr. cís. Frant. Jos. (Protivín-Plzeň), obč. a okr. hospodářská záložna, továrny na slaměný papír, sirky, vatu, výroba dřevěného drátu na sirky, měšť. pivovar, dvě výrobny lihových nápojů, 6 mlýnů, uměl. zahradnictví. Ze starého opevnění stojí na sev. straně města Pražská brána s vysokou věží. V Otavě, jindy zlatonosné, v »mlýnské stoce« chovají se škeble perlonosné, které jsou rodinným majetkem Kinských; z 1000 škeblí jest 5–6 bílých, ceny do 200 zl. Lov děje se obyčejně vždy třetí rok. — Alod. panství H. se Střebomyslicemi má 2415 ha a náleží k němu zámek s nedalekým parkem Ostrov zvaným, pivovar (stojí), dvůr, cihelna a vápenice, majetek Ferd. kn. Kinského ze Vchynic. Nedaleko města lázně sv. Anny s vápencovou vodou. Nad ř. Otavou asi ½ hod. od H-ic stojí starobylý hrad Pracheň, od pol. XVI. stol. v rozvalinách. H. založeny ve XIII. stol. od pánů ze Strakonic. Bavor I. ze St. H., tehdy ves, daroval (1251) řádu Johanitů a král Václav II. povýšil je r. 1292 na město, při čemž obdržely znak (vyobr. č. 1752., v modrém štítě na černé skále dvě stříbrné věže s cimbuřími se znaky pánů z Bavorova a mezi cimbuřími šestihrotou zlatou hvězdu. Bavor III. ze St. neuznával krále Rudolfa I. za krále českého, načež tento oblehl (1307) H., ale zemřel zde na úplavici v táboře před městem. Roku 1330 založen tu od vrchnosti špitál. Poslední Bavor ze St. protivil se králi Václavovi IV., jenž kázal město oblehnouti (1399), při čemž stříleno na město i z děla. Po Bavorech ze St. seděl (1409) na H-cích horlivý husita Jan st. z Hradce a na Velharticích, jej následoval jeho syn Menhart. Ve válkách husitských stály H. věrně na straně Táborů; ale tito byli od Menharta u H-vic poraženi (1434). Po válkách husit. vzmáhal se v H-cích blahobyt, tak že město i pozemské statky kupovati mohlo. Kolem r. 1458 H. dostaly se v majetek Jana a Racka bratří z Kocova. K prosbě pana Racka potvrdil král Jiří Poděbradský městu svobody a vysadil (1463) mu jeden trh a bezpochyby za téhož Racka postavena tu tvrz na místě nyn. zámku. Poněvadž Racek rušil mír a vůkolní krajiny plenil, vytrhl proti němu r. 1477 Bohuslav ze Švamberka a po jednoročním obléhání vyhladovil město a donutil je ku vzdání, načež panství horažďovické prodáno nejprve Janovi ze Švamberka, převoru kláštera strakonického, kterýž je postoupil Půtovi Švihovskému z Ryžemburka. Tento potvrdil a rozšířil městu svobody, nadal a postavil klášterní kostel, v němž zároveň pochován. Synové jeho započaté stavby dokonali. Nástupci těchto hleděli všelijak svobody města zkracovati a poddané své utiskovati, tak že se musili až rozhodnutí císařova proti útiskům těchto dovolávati. R. 1598 postaven kostel sv. Jana Křt. Za války 30leté seděl na H-cích Ferd. Karel svob. pán z Ryžemburka a ze Švihova; ten súčastnil se vzpoury proti králi, jsa komorníkem krále Bedřicha Falckého, a proto mu jmění jeho zabráno a H. prodány Adamovi ze Šternberka, jehož potomci potvrdili městu svobody po 30leté válce jim odňaté a Václ. Vojtěch ze Št. vyprosil na císaři třetí výroční trh, týdenní trhy a vystavěl nově zámek, v němž vymalovati dal vítězství nad Mongoly u Olomúce. Za války 30leté H. dobyty (1619). vydrancovány a spáleny od vojska Buquoiova. R. 1689 lehlo město popelem. Rodina Šternberků vládla tu do r. 1708, kdy nastoupila vdova po Václ. Vojt. ze Št. od níž koupila (1719) H. Filipina Thunová z Harrachu, načež následovala (1721) Eleonora z Mansfeldu, jejíž syn Jindřich prodal (1748) H. Václavovi hr. z Pöttingu. Po té připomínají se Marie Karolina z Löwensteinu-Wertheimu († 1765), její manžel Karel Tomáš z Löwensteinu-Wertheimu, jeho druhá manželka Marie Josefina ze Stipplin (1779), její syn Jan Bernart hr. Rumerskirch (1797), jehož potomek Karel H. prodal (1834) Rudolfu kn. Kinskému ze Vchynic. R. 1790 povýšena fara na děkanství. — Okresní soud horažďovický má na 258,6 km² 47 polit. obcí se 3070 d., 21.178 ob. č. a 66 n., z 21.283 přít. ob. 20.849 katol., 8 ev., 426 židů, z těch 10,097 muž., 11,186 žen. (1890).^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu Horažďovice uveřejněn dodatek, viz Horažďovice (dodatek).