Ottův slovník naučný/Hofmistr

Ottův slovník naučný
Hofmeister	Hofmistr	Hofmokl

Údaje o textu
Titulek:	Hofmistr
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 463, 1070. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Hofmistr

Hofmistr (něm. Hofmeister, lat. magister curiae) nazýval se správce domu panského nebo panovnického, který měl bdíti nad zevnějším pořádkem při obřadech dvorských a slavnostech, jejichž úprava a vystrojení byly jemu vyhraženy; na pořádku jím ustanoveném nesměl nikdo ničeho měniti. Úřad byl čestný, zaveden byl u všech dvorů panujících a udělení jeho některé osobě považováno bylo a jest za vysoké vyznamenání a projev nejvyšší důvěry a milosti. V době naší jest úřad vrchního h-a zvláštním samostatným úřadem dvorským s četným úřednickým personálem a služebnictvem při každém panovnickém dvoře, ano i manželky panovníků a princů nástupců mají své dvory a v jejich čele hofmistryně. V mocnářství Rakousko-Uherském má každý dospělý arcikníže svůj úřad hofmistrovský.

H. nejvyšší království Českého (supremus magister curiae regni Bohemiae, palatii magnus magister) byl původně rovněž dvorským úředníkem, jakého mívali císařové řím.-něm. a vůbec jiní panovníci. Měl na starosti původně úpravu královských příbytků, pořádání dvorských slavností, přijímal vzácné hosti a cizí vyslance ke dvoru a měl dozor nad komonstvem při královském dvoře. Jsa na blízku osoby panovníkovy, vykonával nejvyšší h. veliký vliv a měl velikou moc. H. Záviše z Falkštejna na př. vládl za mladších let Václava II. královým jménem a podobně spravoval zemi nejvyšší h. Jiří z Poděbrad za kralování Ladislava Pohrobka. Od r. 1500 byl nejv. h. správcem komorního soudu a předsedal také v královské radě. V záležitostech týkajících se nářku o chlapství vynášel nálezy, které měly týž účinek jako výrok nejvyššího maršálka. Dle ustanovení krále Vladislava z r. 1497 připočten byl nejv. h. k nejvyšším zemským úředníkům, kterými byli: nejvyšší purkrabí, nejv. h., nejv. komoří, nejv. sudí zemský, nejv. kancléř a nejv. sudí dvorský. Toto ustanovení přijato bylo i do zemských zřízení. Srv. Kalousek, České státní právo.

H-em nazývá se také vychovatel v šlechtických a zámožnějších rodinách, kterému se svěřuje nejen vyučování různým předmětům nebo naukám, nýbrž i výchova, tak že má na vývoj povahy svěřencovy značný vliv.

H. král. na Horách Kutných měl správu Vlašského dvora, zastupuje od druhé pol. XIV. stol. kr. mincmistra též ve správě důchodu královského z hor a proto náležela mu obdobná působnost jako druhdy urburéři. Viz též Horní právo české a Mincmistr.