| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Gruzie |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 547. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gruzie |
Gruzie, francouz. Géorgie, něm. Georgien, u dom. obyv. Karthvali n. Karthli, u Turků a Peršanů Gurdžistán, u Armenů Vrastán, za starověku Iberie, až do r. 1801 samostatné království v Zákavkazí na středním toku ř. Kuru. Administrativně náleží nyní čásť býv. G. k tifliské, čásť ke kutajské a čásť k batumské gubernii, jež opět jsou částí ruské gub. kavkázské (v. t.), církevně však od r. 1830 tvoří zase celek pode jménem gruzijsko-imeretského exarchátu, k němuž náleží i gubernie jelizavetpolská. Sídlem exarchy jest Tiflís. — Dějiny. Nejstarší obyvatelé G., zvaní Iberové, vystupují poprvé v dějinách za doby Pompejovy, který tam vítězně vtrhl. Na počátku křesťanské aery rozdělila se G. ve 2 říše, které však již ve II. st. po Kr. opět byly sjednoceny jako samostatné království. Již ok. r. 30 hlásali tam prý křesťanství apoštolé Ondřej a Šimon, ale to teprve za Miriama (†342) trvale se zakořenilo, hlavně úsilím biskupa Eustathia. R. 455 založen Tiflís a zřízena vysoká církevní hodnost »katholika«, jako hlavy církve gruzínské. V těchto dobách bylo G-ii neustále zápasiti s Peršany. Králové gruzínští dávali se proto do ochrany Byzance, čímž vzrůstal vliv říše Východořímské v G-ii. Král Štěpán I. kol r. 580 byl skutečně jen místodržitelem byzantským. Stará dynastie Chosru úplně odstraněna. Následovali králové z rodu Gurámoav, jakožto vasallové byzantští, později (787) Bagratovci, ale již pod svrchovaností výbojců arabských. Nového vlivu nabyli císařové byzantští opět v l. 991–1072. Z králů od nich dosazených vyniká zejména Bagrat IV., veliký podporovatel řeči a literatury gruzínské. Za Davida II. »Obnovitele« (1089–1130) osvobozena G. od Peršanů, kteří tam usilovali zavésti islám, a povznesena vojensky. Za Jiřího IV. (1198–1223) vtrhl do země strašný Džengischán a tak ji zpustošil, že od té doby nikdy nevzmohla se k stavu, v jakém byla před tím. Od té doby jsou dějiny G. řadou revolucí. R. 1241 došlo k novému (2.) rozdělení na dvé. Poněkud lepší perioda nastala sice za Jiřího VI. (1304–60), kdy. opět nastalo sloučení, ale nástupci proslulého Timura zemi opět zpustošili a přinutili obyvatelstvo k přijetí islámu. Alexandr I. (1414–24) snažil se vypleniti islám a říši opět sjednotil, ale velmi uškodil dalšímu rozvoji jejímu tím, že rozdělil ji mezi své tři syny, čímž vznikly říše Imeritie, Kartalie a Kachetie. Imeritie r. 1801 trvale od Rusů opanována. V Kartalii provozovali dlouho vliv svůj Peršané, ale Heraklius II., vládce Kartalie a Kachetie, r. 1783 dal se v ochranu říše Ruské a uznal vrchní moc carovu, načež nástupce jeho Jiří XIII. r. 1802 G-ii úplně postoupil caru Alexandrovi I. R. 1829 mírem adrianopolským získalo Rusko i tu čásť Gruzie, jež dosud náležela Turkům. — Srv. cestopisy Klaprothův (1812–14), Duboisa du Montpereux (1839–43), Haxthausenův a j.; dále Brosset, Description géogr. de la Georgie (Petrohr., 1842); Histoire de la Géorgie (t., 1850–59, 2 sv.); Langlois, La G., histoire, géographie atd. (»Révue de l'Orient«, 1860); Leist, Georgien (Lipsko, 1885).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Gruzie