Ottův slovník naučný/Gaza

Ottův slovník naučný
Gayrard	Gaza	Gaza (vpád)

Údaje o textu
Titulek:	Gaza
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 970. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Gaza

Gaza (Γάζα, hebr. ʿAzzá), město jihopalestinské, na cestě karavanní do Egypta, dle přibližného počítání asi se 20.000 obyvateli (r. 1871 2690 muhammedánských a 365 řeckokatolických rodin), má seráj na výšině, pravoslavný klášter, evangelickou školu. Seráj na východní straně města jest sídlem tureckého administrativního úředníka a pochází v nynější své podobě ze XIII. stol. Džámi el-kebír byla původně křesťanským chrámem, jenž po vzetí Gazy skrze Mameluky odevzdán Muhammedánům. Na jihozáp. straně města ukazuje se místo, kamž dle podání Samson odnesl veřeje městských bran. Hrob Samsonův ukazují nedaleko seráje. Obyvatelstvo živí se pěstováním jižního ovoce a obilí v okolí výborně ovlaženém, karavanním obchodem do Egypta a některými řemesly, zejména mydlářstvím a výrobou svíček. — G. jest město prastaré. Původní obyvatelé byli amorského původu a vzývali svého městského boha Pána nebo Marnu. Kolem r. 1500 př. Kr. upadla G. v moc egyptskou (v nápisech hieroglyfských slove Gazatu), v níž potrvala 300 let. Faraonové častěji vzpomínají Gazy, ježto tam na svých výpravách do Syrie odpočívali. Při příchodu Isráélitů byla G. značně stísněna a kmen Júda odňal jí některé državy; nedlouho však potom, za vpádu národů námorských, usadili se v Gaze mocně Filistaiové a učinili ji jedním z pěti hlavních měst a knížecích sídel svých. Odtud byla G. po dvě téměř století nebezpečným ohniskem filistajských výbojů proti Isráélitům, jichž odlesk podnes uchovává se v mythu o Simsónu a Dalíle. Teprve David podrobil si Gazu, která však podržela knížata i samosprávu svou. Za válek assyrskoegyptských král Hanno byl horlivým stranníkem Egypta, začež musil před Sargonem z Gazy prchnouti. Za úpadku říše assyrské nabyla G. úplné nezávislosti, ale proslavila se smutně obchodem s isráélskými otroky, začež jí velicí proroci Amos, Sefanjá i Jeremia zkázu věštili. R. 606 př. Kr. dobyl Gazy farao egyptský Necho II. Za dob perských zkvétala G. obchodem a odepřela proto Alexandru V. r. 312 př. Kr. poslušenství, začež těžce byla pokutována. Za makkabejských dob učinila G. úmluvu s náčelníkem júdských povstalců, později však přidala se na stranu syrskou, načež ji r. 96 př. Kr. po celoročním obléhání Alexander Iannaios vzal útokem, vyvraždil a rozbořil. Teprve římský vojevůdce Gabinius město obnovil, načež Augustem králi Hérodovi darována. Pro své smýšlení Isráélitům nepřátelské byla G. za války židovské r. 68 př. Kr. opět zbořena, ale nedlouho potom obnovena. Také proti křesťanství chovala se G. nepřátelsky a ještě tehdy vzdávány byly oběti slavné Marnovi, když veškeren okolní kraj přijal křesťanství. Teprve ediktem Theodosia I. r. 394 po Kr. kult Marnův zrušen, načež vdova císaře Arkadia Eudoxia na městišti chrámu Marnova zbudovati dala velikolepou křesťanskou basiliku. Již však r. 634 po Kr. dobyli Gazy Arabové Omarovi. Za dob seldžúckých byla opět G. sbořena a teprve křižáky obnovena. Jerusalemský král Balduin II. zbudoval nynější seráj a svěřil ochranu jeho Templářům. R. 1170 dobyl Saladin města, ale hrad ubránil se útokům jeho až do r. 1187. R. 1244 spojení křižáci a muhammedáné před Gazou skrze Chovárezmovce poraženi. Za dob egyptských Mamelúků byla G. sídlem jednoho bega, za dob Krištofa Haranta činila ještě dojem velikého města. Za novějších dob velice klesla. R. 1799 byla vzata Napoleonem Bonapartem. Nejsouc přímo u moře položena, měla G. ve starověku na písečném pobřeží otevřenou rejdu (=majumu), při níž za římských dob založena osada Constantia. Viz Stark, G. und die philistäische Küste (Jena, 1852). Pšk.