| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Fronde |
| Autor: |
Karel Bečka |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. s. 730–731. Dostupné online |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Fronda |
Fronde [fro͡nd], t. j. »prak«, nazývala se ve Francii strana, která za nezletilosti Ludvíka XIV. utvořila se z popudu parlamentu pařížského proti neobmezené vládě Mazarina a Anny Rakouské, chtějíc zavésti řádnou správu ve financích, v úřadech a v ukládání a vybírání daní. Počátek učiněn byl r. 1648, když parlament pařížský opřel se zvýšení daní a spojiv se dne 13. května s oběma nejvyššími úřady berními, přiřkl sobě právo raditi se a rozhodovati o věcech státních. Mazarin zakázal schůzi odbývati a když parlament neuposlechl, dal 26. srp. 1648 zatknouti presidenta parlamentu Blancmenila a radu Broussela. Zatčení to způsobilo v Paříži veliké rozechvění; lid, pobádán Gondim, pozdějším kardinálem retzkým, vystavěl přes noc 2000 barikád a vymohl, že zatčení byli dne 28. srpna propuštěni. Opposiční strana tato, jíž od dvora bylo dáno jméno Frondeurs, t. j. pračata, zmáhala se každým dnem; obratný Gondi vlivem sličné vévodkyně z Longueville získal jejího bratra Contiho. jejího milence Marsillaca, vévodu z Beaufortu a z Bouillonu a sbíral brannou moc, jejíž velitelem stal se Conti, kdežto velitelem vojska královského byl Condé. Když v noci z 5. na 6. led. 1649 královna s oběma syny svými unikla tajně z Paříže a přeložila dvůr svůj do St.Germainu, stala se válka neodvratnou. Parlament dne 8. ledna prohlásil Mazarina za psance a za původce všech nepokojů a nepořádků a ujal se řízení správy veřejné. Vojsko f-dy bylo od Condéa u Charentonu poraženo, která porážka nazývána byla posměšně »prvním listem ke Korintským«, protože poražené pluky byly vypraveny od Gondiho, biskupa korintského, a Paříž obležena; ale obléhání se protahovalo, a když král španělský prostřednictvím arciknížete Leopolda Viléma prohlásil, že chce f-du vydatně podporovati, a Turenne parlamentu pařížskému, ke kterému přistoupily ostatní parlamenty, nabídl vojsko své proti Mazarinovi, byla Anna donucena s protivníky vyjednávati. Dne 11. bř. 1649 byla v Ruelu zavřena smírná smlouva, kterou zabezpečena byla všem svoboda osoby a statků, podrobí-li se do 4 dnů králi, a král se zavázal, že ve dvou následujících létech učiní půjčku jen 12 mill. livrů. Zdálo se, jako by smír ten měl vésti k úplné reformě ústavy dle vzoru anglické; ale členové f-dy nevytrvali, Mazarin pak neměl nikdy úmyslu zaměniti neobmezenou moc královskou za ústavní, Ukázalo se to nejlépe r. 1650: neb Mazarin, chtěje odstraniti nenáviděného Condéa a zničiti stranu protivnou, dal 18. března Condéa, Contiho a vévodu z Longueville zatknouti, kdežto Turenne, Marsillac a Beaufort jen útěkem se zachránili. Násilný skutek ten vzbudil obecnou nevoli proti Mazarinovi a sympathii pro Condéa, jehož rodina na jihu Francie počala s královskými válku, kdežto Turenne a Longueville na severu a severovýchodě k jeho osvobození vojsko sbírali. Nová tato strana Condéova nazývá se novou f-dou (la nouvelle f), na rozdíl od strany parlamentu r. 1648–1649. Mazarin počínal si rázně; Turenne porazen jest u Rethelu a jih jest pokořen, ale v Paříži spojila se stará f. s novou a parlament dne 9. února 1651 prohlásil kardinála znovu za psance. Po nezdařeném vyjednávání s Condéem uprchl Mazarin 10. ún. do Kolína n. R., Condé 16. ún. uveden jest u vítězoslávě do Paříže a ujal se správy. Neukázal však velikých schopností; za krátko znepřátelil se s Gondim a nepořádky byly na denním pořádku, zvláště když šlechta a duchovenstvo vystoupily proti parlamentu, vytýkajíce mu, že ruší ústavu a osobuje si vrchní moc. Rozvratu tohoto dovedl Mazarin využitkovati dobře ke svému prospěchu; na jeho radu Anna Rakouská získala vévodu z Bouillonu a Turenna, který s vojskem svým postupoval k Orléansu a odtud k Paříži. Dne 2. čce 1652 v předměstí St.-Antoine jest Condé poražen i musil z Paříže ustoupiti, a 21. října slavil Ludvík XIV., r. 1651 prohlášený za plnoletého, vjezd do města, které toužíc po klidu, s radostí ho uvítalo. Tím skončila se válka, ale ne vítězstvím strany oprav, nýbrž utužením neobmezené moc: královské; nebo mladý král, svolav na zejtří parlament, prohlásil, že všecka moc náleží králi, zrušil všecky ústupky parlamentu dříve učiněné a když parlament odvážil se odporovati, jest mocí potlačen a dne 3. ún. 1653 zaujal Mazarin své dřívější postavení. Viz Sainte-Aulaire, Histoire de la F. (Paříž, 1860, 2 sv.); Chéruel. Hist. de France pendant la minorité de Louis XIV. (t., 1880); Hist. de France sous le ministère de Mazarin (t., 1882).
Bka.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Fronda