Ottův slovník naučný/Encyklopaedisté

Ottův slovník naučný
Encyklopaedie	Encyklopaedisté	Endaortitis

Údaje o textu
Titulek:	Encyklopaedisté
Autor:	Gustav Zába
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 599–600. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Encyklopaedisté slují v literární historii francouzští učenci a filosofové, kteří se súčastnili svými pracemi velké encyklopaedie francouzské (l´Encyclopédie ou Dictionnaire raisonné des sciences etc., Paříž 1751–1765). Z velké řady spolupracovníků nejpřednější jsou: d´Alembert, Diderot, Dumarsais, Daubenton, Grimm, Rousseau (psal čl. Hudba), Buffon (čl. Příroda), de Jaucourt (čl. přírodoslovné), d´Holbach, La Condamine, Marmontel, Duclos, Voltaire, Montesquieu, Quesnay, Necker, Turgot, abbé Mallet (psal o theologii), abbé Yvon (o metafysice, logice, morálce) a j. Jest pravda, že e. byli vedeni bojovnou myšlénkou proti stávajícím řádům časovým (proto také z rozhodujících kruhův vládních a jmenovitě klerikálních až k samému konci jejich podniku tak velké překážky činěny). Než výklady jejich třeba sebe řízněji a neohroženěji pronášené, jnnenovitě tam, kde se dotýkaly otázek pro francouzské poměry na ten čas velmi choulostivých (jako na př. bylo svobodomyslné hájení Diderotovo práv lidu proti moci královské), zůstávaly vždy jen výklady theoretickými a neměly nikdy tolik podvratné síly, aby se jim mohlo přičítati přímé spoluspůsobení francouzské revoluce. Pak nesmí býti zapomínáno, že tendence e-stův, ač v díle jejich všechny jednotlivé odbory věd, umění, průmyslu, obchodu atd. zastoupeny byly, přece byla čisté filosofická a spekulativní, vedena jsouc zcela historicky v duchu francouzské filosofie, a spekulace filosofická s násilnostmi života politického nikdy neměla nic společného. Historická souvislost jest ta, že Descartesem v popředí postavená vnitřnost a intellektuálnost končila zde úplnou emancipací rozumu: neobmezená jeho moc a vláda měly býti hájeny a dokazovány. Všude volné užívání rozumu – toť jest »osvěta« ve smyslu francouzských e-stův. Směr tento určili d´Alembert a Diderot, vzali zodpovědnost za celé dílo na sebe, dovedli pro ně získati nejschopnější muže své doby a ovládli celý podnik svým duchem tak, že platí za podnik jejich a pod jejich jménem také bývá uváděn. Zb.