Ottův slovník naučný/Eiffelova věž

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: Chybí vyobrazení.

Ottův slovník naučný
Eiffel Alexandre Gustave	Eiffelova věž	Eigelstein

Údaje o textu
Titulek:	Eiffelova věž
Autor:	Karel Ryska
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 450–451. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Eiffelova věž

Eiffelova věž (vyobr. č. 1315.), předmět obdivu na výstavě pařížské r. 1889, jest 300 m vysoká a všecka ze železa. Eiffel provedl ji s inženýry E. Nougierem a M. Köchlinem a architektem S. Sauvestrem na Champ de Mars přes všecky protesty literátů a umělců, kteří báli se. že věž bude hyzditi Paříž. Základní tvar věže jest čtyrhranný jehlanec pravidelný, skládající se ve skutečnosti ze čtyř pilířů mřížových, jejichž osy vzdáleny jsou u země od sebe 103,9 m. Pilíře tyto až do prvého patra jsou přímé a skloněny k hlavní ose věže o 52°; odtud se táhle zakřivují a spojují se nad patrem druhým v jedinou mřížovou pyramidu. Veliké oblouky mřížové pod 1. patrem tvořící v každé straně jakés klenutí, různé vížky, konsoly, balkony atd. přispívají jen k okrase věže. Prvé patro nalézá se ve výši 57,63 m. Jsou zde restaurace, koncertní sál a j. Druhé patro jest ve výši 115,73 m a třetí konečně ve výši 276 m. Až sem dovoleno vystupovati obecenstvu a z pavlačí vůkol věže jest zde za jasných dnů vyhlídka až prý na lesy lyonské. Střed galerie této uspořádán jednak za obydlí Eiffelovo, jednak slouží sály zde k účelům astronomickým, fysickým a meteorologickým. Koruna věže, která odtud vypíná se ještě asi 22 m, skládá se ze čtyř mřížových oblouků, nesoucích ve svém spojení obrovskou svítilnu elektrickou, jejíž světlo vrhá se reflektory až do vzdálenosti 11 km. Kol svítilny otáčí se věnec s barevnými skly. Nad svítilnou zřízena ještě zvláštní galerie okrouhlá o průměru 1,4 m, kde jest vědecká stanice pozorovací s různými meteorologickými apparáty. Věž zakončuje hromosvod Výchvěje špičky věže za největšího větru nejsou prý větší než 10 cm. Výstup na věž děje se buď po schodech nebo hydraulickými zdvihadly. Do 1. patra vedou schody lomené v každém pilíři, z 1. do 2. patra dvoje schody šroubovité, z 2. do 3. jediné šroubovité schodiště. Až k vrcholu věže jest 1927 stupňů. Zdvihadla jsou různých soustav; ve dvou pilířích zpodních jsou zdvihadla Rouxova, jež dopravují za 1½ minuty do prvého patra současně 100 osob. V třetím pilíři jest zdvihadlo Otisovo, jež ve dvou minutách dopravuje zdola do 2. patra (45 osob). Z druhého patra do třetího dopravuje se dvojitým zdvihadlem Edouxovým za 4 minuty. Voda tlačí se do reservoirů v 2. patře a na vrcholu 4 parními stroji o úhrnné síle 500 koň. sil, jež jsou umístěny ve sklepě pod jedním pilířem. Jiné dva stroje zde slouží k účelům osvětlovacím. Veškerá váha věže s podlahami, zdvihadly atd. obnáší asi 9 mill. kg. Specifický tlak na základy ve směru svislém (počítajíc v to i zatížení větrem) činí 3,7 kg na cm². Upotřebeno bylo 2½ mill. nýtů, z nichž asi polovice nýtována na místě. Všech železných' částí konstrukce bylo 12.000, jež byly v dílnách Levallois-Perretu do nejmenších detailů. připraveny. Úhrnem stála věž 6,500.000 fr. Jen základy pohltily skoro 1 mill. fr., poněvadž půda byla písčitá a bylo nutno zakládati 7—12 m hluboko. Železo a montování stálo 3,800.000 fr., stroje a zdvihadla 1,200.000 fr. Věž dle smlouvy s obcí pařížskou jest pouze na dvacet let vlastnictvím Eiffelovým, načež připadne zdarma městu. Eiffel postoupil právo na ni zvláštní akc. společnosti „Société de la Tour Eiflel“, s kapitálem 5,100.000 fr. Příjem za dopravu na věž obnášel toliko za výstavy 7½ mill. fr. Srv. G. Eiffel. Conférence sur la Tour de 300 m (Paříž, 1889). Rka.