Ottův slovník naučný/Dědina

Ottův slovník naučný
Dedikace	Dědina	Dědina (ves)

Údaje o textu
Titulek:	Dědina
Autor:	Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 146. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Dědina, původně veškeren majetek, který se určité osobě dostal dědictvím od předků jejích, tedy statek zděděný, bonum paternum, b. aviaticum (u starých Čechů hereditas). Poněvadž však okolnost zdědění v první řadě u nemovitosti, zejm. u pozemků hospodářských patrna byla i snadno dokázati se mohla, kdežto u svrchků, z ruky v ruku přecházejících okolnost faktického ovládání věci i ve právu rozhodovala, zúžil se význam pojmu d. záhy na statek zděděný nemovitý, tedy hospodářství s příslušejícím k němu polem i dvorem – rura paterna. V témž smyslu užívá se v polštině slova dziedzina, v jaz. srbsk., chorv. a slov. baština. – Dále vzhledem k tomu, že u národů slovanských za dob, kdy u nich řády rodové byly v platnosti, celé rody bydlily uprostřed zděděných svých pozemků, nazýván též souhrn všech témuž rodu náležejících pozemků hospodářských s příslušnými k nim staveními obytnými i hospodářskými dědinou. Výraz ten pak uvolněním svazku rodového pozbyl původního svého významu genealogického i zbyl pouze význam místní vesnické obce, v jakém se dosud užívá výrazu d. hlavně na Moravě i v Polsku. –l.