Dohalský z Dohalic, jméno staročeské rodiny vladycké, potom panské a nyní hraběcí, která patří k rodu Bořkovskému a stejného původu jest s Bořky z Miletínka, Nepolisskými ze Zachrašťan, Hamzy z Obědovic, Bořky z Poličan, Nové vsi a z Hrádku. (Tak i v majestátu r. 1567 14 dubna.) Erb jejich: Štít zdobený hraběcí korunou shora dolů polovičný, v levo zlatý, v pravo s šachovnicí černou a žlutou, v 7 řadách o 3 polích, helmice otevřená s korunou, z níž vyniká pod kolena mouřenín maje kabát černý se zlatými knoflíky, zlatým lemováním a opásáním a rukama v bok podepřenýma (vyobr. č. 1189.). Předkové jejich první obrali si příjmení po Dohalicích u Hradce Králové, zejména Bořek z D. (1395), jehož bratr Jarek z Dohaliček zal. nový oltář v kostele dohalském. S týmž příjmením vyskytují se pak Václav Tluksa (1437), Prokop (1440–60) a Jan, kteří pomáhali straně Poděbradské, a Jarek (1453–84), jenž tolikéž se súčastnil tehdejších běhův válečných. Nepřetržitá posloupnost začíná Bořkem D-m z D., jenž od r. 1497 kupoval rozličné statky a r. 1512 koupil Mokrovousy. Syny jeho založeny dvě pošlosti rodu tohoto: A) Pošlost mokrovouská. Václav starší, syn Bořkův, býval hejtmanem kraje hradeckého; prodal r. 1527 Mlékosrby a držel z otcovského jmění Mokrovousy, Třesovice, Střežetice a Stračov (manž. Eliška z Hustiřan a na Malešově). Kromě dcery Salomény († 1574, manž. Mikuláš Otmár z Holohlav) zůstali po něm synové Bořek († 1559), Vilém, Jan, Melchysedech, Pavel a Mikuláš, kteří se jeden po druhém oddělovali, berouce díly. Bořek ujal Mokrovousy (později i Stračov, který opět prodal), Mikuláš, řečený mladší, koupil statek Slatinu (1563), kterýž po jeho smrti zase prodán (1576); Melchysedech zplodil s manž. Johankou Mladotkou ze Solopisk kromě 4 dcer (z nichž Dorota byla manž. Viléma Voračického z Paběnic) syny Bořka staršího, Zdeňka mladšího a Jana Jetřicha. Bořek držel Sobětuchy a na Střežeticích, statku otcovském, koupil díl bratra Jana, avšak r. 1597 Střežetice prodal. Synové jeho byli Oldřich a Vilém (1623). Zdeněk mladší držel napřed (roku 1593 Třesovice), později měl Ještětice a dům v Solnici († 1628, manž. Barbora z Kelče). Děti jeho byli Johanka, Anna Dorota, Kateřina Eliška, Alžběta, Melchysedech a Václav Kryštof. Tento poslední prodal dvůr ještětický a ujel ze země, ale vrátil se zase a držel r. 1638 svobodný dvůr ve Stěžerách. Synem jeho byl Petr r. 1644–52 nezletilý, o němž a potomstvu se nic neví. – B) Pošlost veselská a dohalská Mikuláš mladší, syn Bořkův obdržel ok. r. 1536 za díl Dohalice, Mžany a Čeňov, koupil r. 1542 Lípu a r. 1560 Mokrovousy a skrze manželku svou Annu Karlíkovnu z Nežetic dostal se již roku 1533 v držení Vysokého Veselí. Zemřel u vysokém věku r. 1576, zplodiv kromě dcer Elišky (Mladotové) a Žofie (manž. Mikuláš Sadovský ze Sloupna † 1577) syny Adama, Jana a Václava. Jan byl dobrý hospodář, držel Veselí a Dohalice, koupil r. 1586 Sobčice a zemřel 9. ledna 1590 (manž. Barbora Mladotka ze Solopisk † 1591). Synův měl 7 a 5 dcer. Dcery: Anna (m. Mikuláš Štán z Hermštorfu, † 1587), Anežka, Saloména († 1614), Kateřina († 1661, manž. 1. Adam Mstidruh z Chlumu, † 1606, 2. Adam Mladota ze Solopisk) a Johanka. Nejstarší syn Mikuláš držel Veselí, ale zemřel již r. 1591 bezdětek, pročež se statek bratřím jeho dostal. Skrze 6 jeho bratří založeno jest šestero větví. a) Zdeněk, druhý syn Janův, držel Mokrovousy, Lípu, Čeňov a Dlouhodvory a zemřel asi r. 1598, zůstaviv vdovu Kunku Škopkovnu z Otradovic (vdanou teprve r. 1591), syny Jana Jiří a Mikuláše, kteří do r. 1611 pomřeli, a dcery dvě, z nichž Anna zamluvena r. 1611 Jindřichovi Kamenickému z Vitiněvsi. Statky všechny Zdeňkovy hned po jeho smrti pro dluhy prodány b) Hynek, třetí syn Janův, držel za díl svůj Dohalice († 1617, manž. Lidmila Houskovna ze Zahrádky). Statek Dohalský odkázal dceři své Anně Lidmile (manž. Jan David Boryně ze Lhoty), ale ostatní D.-ští, učinivše odpor, pořízení to zvrhli. c) Václav, čtvrtý syn Janův, obdržel za díl Zběř, ale zemřel již před r. 1614, zůstaviv z manž. Doroty Hamzové ze Zábědovic syny Václava, Hynka, Jana Adama a Pavla a dceru Annu Kateřinu (manž. Karel Stařimský z Libšteina). Synové všichni prodali r. 1628 statek Zběř. Václav odešel s Pavlem do ciziny a vstoupil r. 1630 do služby švédské, v níž Pavel r. 1638 zemřel. Ač pak r. 1631 se Sasy do země přišel a od nich se potřebovati dal, přestoupil r. 1637 na stranu císařskou a sloužil jako podplukovník asi do r. 1652. Hynek držel Mokrovousy, jež r. 1651 prodal. O pozdějších osudech této větve není nic známo. d) Bořek řeč. mladší držel za díl statek Milčeves, kterýž r. 1623 propadl (tehda již slul Bořek starší a potom nejstarší). Ušel potom do ciziny a zdržoval se v Žitavě, odkudž se r. 1631 na krátkou dobu do Čech vrátil. Jsa u vysokém věku vdával v Žitavě r. 1641 dceru svou Barboru za Adama Linharta z Najenperka. Syn Jan Bořek připomíná se od r. 1638 a obdržel teprve r. 1662 peníze, které se otci jeho z komory české vyplatiti měly. Usadiv se zase v Čechách, získal r. 1650 Volanice a přisouzena mu r. 1651 polovice Dohalic, ale za nedlouho statky ty zase prohospodařil. e) Zikmund, šestý syn Janův, držel za díl Sobčice, ale zemřel před r. 1611 zůstaviv z manž. Doroty Houskovny ze Zahrádky syny Stanislava, Jana Jiří a Mikuláše a 7 dcer (viz Pam. arch. V., str. 361). Třetí z nich záhy zemřel, ostatní dva starší prodali Sobčice, Jan Jiří držel pak Podhorní Újezd, kterýž umíraje († 1663) zůstavil dcerám Lidmile Kateřině a Marii Bohumile. Stanislav, jenž se pak r. 1634 s bratrem svým zase dostal v držení Sobčic, prodal je r. 1661 a žil ještě roku 1681. Také manželka jeho Aléna Kapounka ze Svojkova dosáhla 92. roku. Zůstavil tři syny Zikmunda Šťastného, Kryštofa Lipolta a Jana Jiří. Tento dostal se skrze manž. svou Majdalénu Dorotu ovdovělou Špulířku a roz. z Doupova († 1699) v držení Vlčovsi; zemřel bezdětek r. 1701 a pohřben v táborském klášteře. Bratr jeho Kryštof dostal se skrze manž. svou Polyxenu Františku z Černíkova ovd. Rodovskou († 1693 v držení statku Odlochovic. Druhá jeho manž. Kateřina Talacková z Ještětic přečkala ho a † r. 1729 v Táboře. Kromě dcer Anny Marie, Kateřiny Veroniky (Varlichové z Bubna, † 1765) a Barbory Františky (Baulerové) zůstavil syny Jana Kryštofa a Jana Jiří, z nichž tento jmění nějaké po manželce Saloméně z Běšin († 1752) podědil. Jan Kryštof byl cís. radou, soudcem zemským, později purkrabím kraje hradeckého a místodržícím. R. 1745 sice upadl v nemilost pro náchylnost k bavorskému kurfirštovi, ale přijat byv zase na milost, povýšen jest 2. září 1757 do stavu panského rodův starožitných a později 1. čce 1764 do stavu hrabského zemí dědičných. Třikráte jsa ženat (1. s Annou Barborou Štěňovskou z Kadova, † 1732, 2. Lidmilou Kateřinou z Janovic, † 1739, 3. Eliškou Kyšperskou z Vřesovic) s každou přišel ke jmění a držel Ulišovy, Žichov a Přívozec († 1768). Ze dvojího manželství jeho zbyly děti Jan Kryštof, Jan Josef, Jan Václav, Jan Antonín († 1758), Jan Adam, Marie Anna, Marie Ludmila a Marie Barbora (manž. Maximil. z Bergu), Jan František, Marie Eliška a Marie Jozefa. Jan Josef byl kanovníkem u sv. Víta, koupil roku 1773 Mlazov († 1781) a odkázal jmění své bratru Kryštofovi. Jan Václav dostal se s manželkou Annou Marií Kocinkou z Dobrše v držení Těšova a zůstavil dcery. aa) Jan Kryštof dostal se skrze manž. Marii Annu Malovku z Chýnova († 1760) v spoludržení Stankova, Přestanic a Libětic a držel Žichov a Mlazov. Děti jeho byly Václav Kryštof (jinak Maria Václav Josef), Jan Jindřich, Barbora a Františka (manž. Antonín Perglár z Perglasu); Václav držel statky mateřské a skrze manž. Marii Annu Steinbachovnu z Kranichšteina dostal se v držení Luhova a Třebobuze, Dolan a Rakolus, přikoupil pak Pinovany (1796), Kraševice a Lišťany (1799) a Lipno a Těchoděly; ty (kromě Kraševic prodaných) v jedno spojil. Od r. 1809 držel i Počernice. Zemřel bezdětek 24. ledna 1824, odkázav vše jmění manželce, tato pak († 1825) odkázala je do cizích rodin. bb) Jan František, syn Jana Kryštofa staršího (1759–68 ještě nezletilý), dědil statek Přívozec a býval dlouhá léta radou nad appellacemi. Zemřel 21. ledna 1823, odkázav Přívozec manž. své Marii Terezii Dohalské z Nugentu. Potomci této větve drží nyní statky Přívozec a Dobrohošť. f) Jaroslav, sedmý syn Janův, držel Veselí a zemř. (1616) na morovou ránu. Z manželky Anny Houskovny ze Zahrádky zplodil (kromě dcer Lidmily, Žofie, Anny a Barbory) syny Jana Bedřicha, Václava, Bořka Bohuchvala, Adama Stanislava a Bernarta (1620–28), z nichž tito neměli potomstva aaa) Jan Bedřich propadl r. 1623 čásť svou na statku Veselí, kterýž proto prodán, ale r. 1644 pro nezaplacení zase s bratřími svými v týž statek uveden. Manželka jeho Anna Bzenská z Prorubě zemřela roku 1631 v Žitavě. Zůstavil syna Jaroslava (1670) a dcery Lidmilu (Mírkovou) a Mandalénu. – bbb) Václav, řeč starší, držel Veselí a dostal se také v držení Dohalic, kteréž r. 1661 prodal, byl radou soudu purkr. praž. († 1670, manž. Kateřina Maxim. z Bubna). Zůstavil kromě dcery Veroniky Kateřiny syny Frant. Karla, Ferdinanda Bedřicha, Maxim. Antonína, Rudolfa a Václava, mezi něž skrovný statek Veselí nemohl býti rozdělen a proto r. 1672 prodán. Frant. Karel dostal se skrze manž. Annu Elišku Maternovou z Květnice († 1695) v držení Přistoupimě, byl hejtmanem kraje kouřimského a soudův dvorského a komorního radou († 1709). Kromě dcer Anny Terezie a Marie Barbory (manž. Jan Václav Rašín z Ryzmburka), zůstal po něm syn Václav Vratislav (Wenzel Wratel), jenž držel Neustupov s Otradovicemi, Přistoupim a Hostačov, povýšen jest 5. září 1726 do stavu panského rodů starožitných a 2. bř. 1729 do stavu hrabského kr. Čes. Z Marie Terezie Rašínové z Ryzmburka († 1726) zůstavil syny Norberta († 1785) a Frant. Václava a dcery Marii Annu (* 1718) a Annu Barboru. Norbert držel od r. 1769 dům v Praze v Celetné ulici a přišel také ke jmění skrze 1. manž. svou Eleonoru z Trauttmansdorffu († 1763), 2. manž. Terezie Kateřina Rašínka z Ryzmburka ho přečkala. Z 1. manželství měl syny Frant. Adama a Frant. Josefa († 1770) a dcery Valburgu Aloisii a Valb. Terezii († 1770, manž. Kapoun), z druhého Marii Annu († 1854) a Emanuelu († 1841). Syn Frant. Adam byl ve vojenských službách. Bratr Norbertův Frant. Václav byl c. k. krajským kommissařem kraje budějovického a měl syny Ignáce (adjunkta kraj. úřadu loketského), Jana Frant. a Jana Václava (1786), z nichž se poslední oddal také službám vojenským. ccc) Bořek, třetí syn Jaroslavův, zemřel ok. r. 1651 zůstaviv syna Jana Jaroslava, o němž není nic známo. ddd) Bohuchval koupil r. 1651 polovici Vojic a měl s manž. Lukrecií Vojickou z Nové Vsi syna Jaroslava Albrechta. Tento zemřel r. 1684 bezdětek, odkázav Vojice, dvůr v Chobolicích a jiný ještě dvůr manž. své Markétě Eusebii Vojické z Nové Vsi. (Viz Pam. arch. d. V.) Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dohalští z Dohalic 