Ottův slovník naučný/Desátek

Ottův slovník naučný
Desargues	Desátek	Desaterák

Údaje o textu
Titulek:	Desátek
Autor:	Jiří Pražák, Václav Červinka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 341–342. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Desátek

Desátek jest dávka, která se odváděla k jistým účelům veřejným jakožto aliquotní čásť hrubého výnosu výroby, najmě hospospodářské. Název pochází z toho. že dávka ta pravidelně vyměřena byla desátým dílem řečeného výtěžku. D. odváděl se ponejvíce k účelům církevním a dávka ta zobecněla tou měrou, že církevní právo dokonce vytklo domněnku, že každý pozemek zavázán jest církevním d-tkem, pokud by vlastník jeho nedokázal, že dávky té jest prost z určitého právního důvodu neb pokud by nebyl zřejmě vykázán převod práva d-tku na některou osobu světskou. Z výtěžku d-tku měl se hlavně uhrazovati náklad na vydržování budov kostelních; ovšem byla povinnost, odváděti faráři d., na nutnosti opravy těchto budov zcela nezávislou, avšak z tohoto určení d-tku odvozovala se důslednost, že každý, kdož nabyl práva d-tku dříve církvi naleževšího, postižen jest zmíněným břemenem stavebním. Že dávka d-tku tak zevšeobecněla, ktomu přispěla ovšem valně ta okolnost, že již ve starém veku nařízeno bylo židům odváděti d. ve prospěch levitů; namnoze vyhradila sobě také církev při prodeji neb jinakém převodu statků církevních d. ve svůj prospěch. V době, kdy převládalo hospodářství naturální a kdy toliko málo kapitálu při výrobě prvotní bylo upotřebeno, nebyla dávka d-tku hrubě těžko pociťována; věc ta změnila se však, když zaváděno bylo hospodářství peněžní a když hospodáři byli nuceni k uhrazení potřeb rostoucího počtu obyvatelstva přejíti k výrobě intensivní, kteráž se vyznamenává rozsáhlým upotřebením kapitálu i práce při výrobě. Jest na bíledni, že při stávajícím d-tku přechod k intensivnímu hospodářství byl velmi stížen, poněvadž nákladné meliorace půdy a veškero zvýšení nákladů výrobních na docílení většího výtěžku nemohly vlastníku pozemku přinésti žádoucího prospěchu, když nucen byl odváděti oprávněnému určitou čásť hrubého výtěžku, bez ohledu na náklad výrobní, který on výhradně ze svého nésti byl zavázán. Není tudíž tomu se diviti, že již ve středověku ozývali se hlasové ve prospěch zrušení neb vykoupení d-tku, avšak tyto snahy pro odpor církve nesetkaly se vůbec s výsledkem a pouze tam, kde obě strany v tom souhlasily, došlo k nápravě ve smyslu naznačeném. Teprve patentem ze dne 7. září 1848 došlo u nás současně se zrušením svazku poddanského a vykoupením závad vyplývajících z tohoto poměru též k úplnému zrušení d-tku, což za příčinou pochybností vzešlých později pak ještě výslovně bylo prohlášeno § 3. cís. patentu ze dne 4. března 1849 č. 152 ř. z. Ministeriálním nařízením ze dne 27. června 1849 č. 119 z. z. byly pak pro Čechy blíže stanoveny modality tohoto zrušení a sice bylo prohlášeno, že d. náleží mezi ony dávky, které patentem ze dne 8. září 1848 proti mírné náhradě již byly zrušeny, ve příčině kterých tedy se nejedná více o otázku budoucího vykoupení, nýbrž pouze o vyšetření této mírné náhrady (§ 22. tohoto min. nař.) a sice měla se náhrada vyšetřiti na základě průměrného naturálního výnosu d-tku v létech 1836 až 1847, který se převedl na peníze dle cen z r. 1824 (§ 24. tamtéž). Náhrada takto vyšetřená se kapitalisovala a zapravila oprávněným ústavům odevzdáním vyvazovacích dlužních úpisů, kdežto povinníci zapravovali náhradu tu fondu vyvazovacímu ponenáhlu ve formě ročních annuit. Konkordátem ze dne 5. listop. 1855 bylo v čl. 33. ustanoveno, že d. tam, kde posud pozůstává, má býti dále vybírán, kde však byl již zrušen, že má aspoň náhrada, oprávněnému přiřknutá, náležitě býti pojištěna. Ustanovení to bylo však bezpředmětné, poněvadž dle řečeného d. toho času již byl zrušen a vyšetřená náhrada na základě předpisů vyvazovacích již dříve plné jistoty požívala. Další akce vyvazovací, kterou nám pak značí zákon ze dne 11. května 1869 č. 87. z. z., nedotkla se více d-tku, nýbrž nezměnitelných dávek naturálních ke kostelům, farám a školám, a zákon ten má s naší otázkou činiti jen potud, že § 16. jeho poskytl ještě dodatečně možnost, provésti výkup d-tku ve smyslu dřívějších vyvazovacích předpisů zrušeného, posud však ve veřejných knihách vězícího. Z toho též vyplývá, že zastavení dalšího výkupu ve smyslu posléze dotčeného zákona, jež stalo se zákonem ze dne 27. února 1885 č. 16. z. z., není na závadu provedení výmazu d-tku, pokud by některý ještě ze starších dob v knihách veřejných byl zapsán. Pžk.

D. horní (Bergzehent) byl dle staršího horního práva poplatek z dolování, který se státu odváděl a zpravidla také skutečně činil desátou (zřídka dvacátou nebo jinou) část vytěženého minerálu nebo výrobku z něho zhotoveného. Nyní d. horní ustoupil zdanění všeobecnému z přijmu a výroby. Kromě těchto dávek zachoval se podnes ovšem nepatrný poplatek z propůjčených měr a sice v Rakousku za rozlohu jedné dolní míry (45.116 m²) ročně 4 zl. r. č. Čka.