Ottův slovník naučný/Desinfekce

Ottův slovník naučný
Desima	Desinfekce	Desinfekční látky, methody, ústavy

Údaje o textu
Titulek:	Desinfekce
Autor:	Gustav Kabrhel, Eduard Bazika
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 353–357. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dezinfekce

Desinfekce (z franc.), rušení nákazy, jež má za účel ničiti hmoty infekční (nakažlivé), jest opatření ochranné na potlačení a odvrácení nemocí infekčních. Snaha, učiniti infekční hmoty neškodnými, jeví se již ve starších dobách, jakož svědčí na př. spalování předmětů, jež náležely osobám prudkými nakažlivými nemocmi zachváceným nebo rozdělávání ohňů k čištění vzduchu od hmot infekčních. Ale teprve rozkvětem vědy bakteriologické v novější době opatření desinfekční nabyla náležitého ocenění a řádného podkladu. Když totiž bakteriologickému badání podařilo se vypěstovati čisté kultury mikroorganismů pathogenních a vočkováním jich vyvolati i u zvířat dotyčné onemocnění infekční, bylo možno dále zkoušeti, jakým způsobem bylo by lze takové specifické mikroorganismy nejsnáze zhubiti, a pátrati, které hmoty nebo media jsou jejich nositeli nebo přechovávateli. Otázky tyto byly přesným badáním uspokojivě rozřešeny a výsledky jejich tvoří základ moderní d.

Působivost prostředku desinfekčního jest v prvé řadě odvislá od následujících činitelů: a) od koncentrace neb intensity prostředku, b) od doby, po kterou působil, c) od druhu mikroorganismů a d) od stadia jejich vývoje. O prvních třech činitelích není třeba se šířiti, poměry ty vyrozumívají se samy sebou. O čtvrtém dlužno zejména poznamenati, že mnozí mikroparasiti schopni jsou vytvořovati zvláštní útvary: tak zvané spóry čili výtrusy (analogické plodům výše organisovaných rostlin), které se vyznačují velikou resistencí proti všem škodlivinám, které na ně působí, tedy i proti prostředkům desinfekčním. Z toho plyne, že zhubení mikroorganismů tvořících spóry vyžaduje prostředků desinfekčních mohutně působících, a že jen takový prostředek má jistou universální působnost, který jest s to, aby usmrtil spóry mikroorganismů pathogenních. Kromě požadavku jisté působivosti žádá se ještě od infekčních prostředků, aby byly laciné a nepoškozovaly předmětů desinfekci podrobených. Prostředků k d-ci používáme trojích: a) fysikálních, b) chemických, c) mechanických.

a) Prostředky desinfekční fysikální. Mikroorganismy infekční lze jistě usmrtiti následujícími fysik. prostředky: plamenem neb ohněm, vařením, horkou parou a horkým vzduchem. Oheň ničí každou organickou bytost, tedy i mikroparasity. Širší používání tohoto prostředku jest však tím omezeno, že poměrně málo předmětů beze škody může býti podrobeno jeho působení, na př. některé předměty kovové, po případě s velkou opatrností předměty skleněné nebo porculánové. Ohněm ničíme ovšem předměty nemající značnější ceny, jako slámu ze slamníků a j. Vařením půl hodiny trvajícím usmrcují se i velmi resistentní zárodky infekční, jako jsou spóry sněti slezinné. Na d-ci chrchlí tuberkulosních stačí vaření 10—20 minut,^{[red 1]} na výměty tyfové nebo prádlo jimi pokálené vaření 10—15 min. trvající. V horké proudící páře při teplotě 100 až 105° C hynou spóry sněti slezinné za 15—20 minut.^{[red 2]} Na základě četných pokusů bylo dále zjištěno, že pomocí proudící horké páry objemné předměty, jako sbalené nebo svázané šaty, do nichž spóry sněti slezinné vpraveny byly, bezpečně a poměrně v krátké době desinfikovány byly. Proudící horká pára poskytuje totiž tu výhodu, že působením jejím teplota i ve středu objemných předmětů dosahuje výše potřebné k usmrcení pathogenních mikroparasitů.

D. horkou parou provádí se zvláštními přístroji desinfekčními, jichž v novější době veliký počet byl sestaven. Každý skládá se z těchto dvou podstatných částí: z části sloužící k vyvíjení páry (topeniště s kotlem) a z komory o železných stěnách k pojmutí předmětů k d-ci určených. Nejznámější z nich jsou přístroj desinfekční Schimmelův, Thursfieldův a Schäffer-Walckerův. Oba posléze jmenované jsou převozny a podáváme jejich vyobrazení č. 1118., 1119. a 1120.

Také horkým vzduchem lze usmrtiti bezpečně i pathogenní zárodky nejtužší odpor činící. Než i když na první pohled se zdá, že desinfekce předmětů horkým vzduchem, jako šatů, prádla, žíněnek, peřin a j. výhodnější jest, zkušenost přece jinak svědčí. Ukázalo se, že mikroparasiti suchému, horkému vzduchu mnohem větší odpor kladou než horké páře. Tak na př. výtrusy bakterií snesou teplotu 140° C i více hodin. D. horkým vzduchem vyžaduje tudíž nejen vysoké teploty, nýbrž tato musí dlouho působiti, čímž však opět předměty desinfikované se kazí a porušují; ostatně teplota ve středu objemnějších předmětů teprve po dlouhé době nabývá oné výše, které ku zhoubě mikroparasitů jest potřebí. Proto se v novější době od desinfekce suchým horkým vzduchem upustilo a provádí se tato jen horkou parou.

b) Desinfekční prostředky chemické. V novější době volíme k d-ci^{[red 3]} sublimát (chlorid rtuťnatý), kyselinu karbolovou, kreolin, lysol, minerální kyseliny (solnou a sírovou) a žíravé vápno. Sublimátu používá se v roztoku vodním v poměru 1:1000 nebo 1:2000. V této koncentraci ubíjí sublimát i nejresistentnější výtrusy nejdéle do 10 minut. Závadou jest, že přítomné látky bílkovinné jeho desinfekční působnost obmezují, vstupujíce s ním v chemické sloučenství. Nehodí se tudíž k d-ci hnisu, chrchlů nebo jiných hmot obsahujících bílkoviny nebo sloučeniny příbuzné. Lze ho však s prospěchem užiti k d-ci rukou, podlah, dveří a j. Nelékařským kruhům dlužno připomenouti, že sublimát jest krutý jed. Kyseliny karbolové používá se v roztoku vod ním 3 až 5%. V koncentraci této usmrcuje velmi dobře mikroparasity, jež spór nevytvořují, nehubí však spór sněti slezinné, i když několik dnů na ně účinkuje. Užívá se jí s prospěchem k d-ci ran, rukou, chrchlí, stolic tyfósních nebo cholerových. V roztoku alkoholovém neb olejovém postrádá vlastností desinfekčních. Rovněž výpary z otevřených nádob kyselinou karbolovou naplněných při obyčejné temperatuře se vyvíjející nemají zhoubného vlivu na mikroparasity ve vzduchu obsažené. Vnitřně užita jest kyselina karbolová rovněž krutým jedem — Kreolinu užívá se v roztoku 5 dílů, lysolu 2 dílů na 100 dílů vody. Roztokem kreolinu třeba před upotřebením potřepati. Lysolu a kreolinu užívá se k d-ci podobným směrem jako kyseliny karbolové. — Vápno žíravé v ½% roztoku vodním hubí velmi jistě četné mikroparasity pathogenní. Užívá se ho obyčejně ve způsobě 20% vápenného mléka zejména k d-ci výmětů nebo záchodových jam. Z minerálních kyselin upotřebuje se k témuž účelu kyseliny solné a sírové v roztoku vodním 1:10. — Zbývá ještě promluviti o dvou plynných prostředcích desinfekčních a sice o kyselině siřičité a chlóru, kterými ještě do nedávna prováděna d. obydlí. Kyselina siřičitá odporučovala se tím, že ji lze lacino opatřiti spalováním síry. Spalovalo se jí v místnosti 20 g na 1 m³^{[red 4]}. V novější době provedeny pokusy ku zjištění desinfekční způsobilosti dýmů kyseliny siřičité; ale výsledek byl nepřízniv, tak že se nyní od prostředku tohoto úplně upustilo. Mocnější účinek má chlór, který s parami vodními ve vzduchu obsaženými hubí jistě mikroparasity, má však vadu, že v míře ještě větší než kyselina siřičitá hubí předměty d-ci podrobené.

c) Prostředky desinfekční mechanické. Jimi nelze vlastně docíliti zahubení mikroparasitů, nýbrž toliko oddálení z předmětů, které infekčními hmotami jsou znečištěny. Zde dlužno uvésti očišťování předmětů podezřelých kartáči, utěráky a pod. nebo řádné umývání mýdlem a vodou. Často mechanické toto očistění provádíme před vlastní d-cí horkem nebo prostředky chemickými.

Provádění d. Aby účel d. dosažen byl co nejdokonaleji, musíme věděti: a) při kterých nemocech jí užito býti má, b) co při které nakažlivé nemoci desinfikovati máme, a c) který z uvedených způsobů k d-ci jednotlivých podezřelých předmětů neb hmot voliti dlužno. Nezbytna jest d. při těchto nemocech: při asijské choleře, neštovicích, tyfu skvrnitém, zvratném a difterii. Při tyfu střevním, spále, dysenterii, osypkách, tuberkulose, kašli zádušném podle úsudků běžných není d. přímo nutná, ale žádoucí. Provádění d. týká se: a) živého člověka, zejména jeho rukou, jestliže jest v podezření,^{[red 5]} že jest nositelem infekčních zárodků; b) těl lidských nebo zvířecích zhubených infekčním onemocněním; c) výmětů nebo výměšků nemocných, o kterých zjištěno, že chovají choroboplodné mikroorganismy těla; d) předmětů, které ze znečištění nakažlivě onemocnělou osobou podezříváme; e) příbytků nebo vůbec všech uzavřených místností, v nichž pobývali lidé neb i zvířata nakažlivou nemocí trpící. Šaty a předměty člověka živého desinfikují se horkou parou, povrch těla koupelí a řádným umýváním. D. rukou provádí se tak, že kartáčem a mýdlem se veškera nečistota zejména za nehty odstraní, načež následuje umývání roztokem kyseliny karbolové nebo sublimátem v koncentraci dříve naznačené.

D. mrtvých těl lidských neb zvířecích nejjistěji by se podařila spalováním. Skutečně pak v novější době s mnoha stran objevuje se snaha nahraditi způsob nynějšího pohřbívání mrtvol jejich spalováním. Dosud však provedení záměru potkává se s velkými překážkami jednak náboženskými, jednak trestně-právními.^{[red 6]} Účelné opatření mrtvol infekčních před vložením do rakve lze však alespoň tím způsobem provésti, že mrtvola neumytá zaobalí se do prostěradla sublimátem (1:2000) navlhčeného. Ani spalování zvířat, nakažlivou nemocí zhynulých, nelze v praxi prováděti, a to pro nedostatek přístrojů k tomu potřebných. Polévají se tudíž mrtvá těla zvířecí k umenšení nebezpečí nákazy tekutinami desinfekčními, zejména vápenným mlékem, a zakopávají hluboko v zemi.

Chrchle, hnis, hmoty zdávené lze desinfikovati smíšením se stejným dílem 5% kyseliny karbolové, načež po 6 hodinách vylijí se do záchodu. Též možno užiti k tomu stejného dílu kyseliny sírové nebo solné (10%). Chrchle mohou býti také vařením za přísady sody desinfikovány. — Ku d-ci výmětů lze s prospěchem užiti 20% vápenného mléka. Způsob d. předmětů nebo věcí následkem styku s nemocným podezřelých řídí se jejich povahou. Věci bezcenné, jako sláma z lůžka, obvazky, papíry, hadry, nejlépe jest spáliti, předměty skleněné, porculánové, kovové vyvařiti. Peřiny, žíněnky, šaty, prádlo, koberce, záclony a p. desinfikují se horkou parou v přístrojích svrchu popsaných, které zakoupiti a v činnosti udržovati jest ovšem povinností obcí. — Stěny a strop příbytku obílené vápnem desinfikují se novým vápenným nátěrem (vápenným mlékem). Jde-li o stěny tapetované nebo klihovými barvami malované, děje se d. mechanická a to přetírání chlebem; upotřebený chléb se spálí. Podlaha, dvéře, okna desinfikují se buď sublimátem (1:1000) nebo kyselinou karbolovou (3—5:100). Nábytek napouštěný nebo hlazený, zrcadla desinfikují se měkkým hadrem navlhčeným 2—3% roztokem kyseliny karbolové, načež se suchým šatem ihned osuší. Zadní a krycí desky nebo nábytek nehlazený umývají se 2—3% kyselinou karbolovou.

Kdyby provádění d. v případě vypuknutí infekčních nemocí ponecháno bylo toliko obyvatelstvu samému, nedalo by se snadno mysliti, že by valný úspěch mělo. Poněvadž však v obcích hustě zalidněných, kde jest styk mezi obyvatelstvem velmi intensivní a tudíž nebezpečí obecného rozšíření nákazy tím větší, a provádění rationální d. svrchovaně jest potřebno, nezbývá, než aby obec sama provádění se uchopila, zařizujíc ústavy desinfekční opatřené potřebnými přístroji a pomůckami s orgány v d-ci vycvičenými, jimž by v čas potřeby s důvěrou svěřiti se mohlo provedení d. věcí nebo příbytků. V té příčině zejména obec Berlínská provedla směrodatná a vzorná zařízení a organisaci, i jest si přáti, aby jinými veleobcemi hojně byla následována. Kl.

D. na železnicích má za účel zamezovati šíření se nemocí nakažlivých, ničením mikroskopických organismů. Ve všech skoro zemích vydány jsou zvláštní předpisy, jak jest d-ci prováděti na železnicích; v Rakousku platí zákon ze dne 19. čce 1879 s prováděcím výnosem ministerstev vnitra, práv a obchodu ze dne 7. srpna 1879, jakož i jiné prováděcí předpisy, a v Uhrách zákon XX. z roku 1889.

D. na drahách jest předepsána: a) při dopravě osob a zavazadel; b) při dopravě dobytka a produktův zvířecích. Pokud týče se dopravy osob, železnice jsou povinny coupé a chodby vozů, ve kterých byly dopraveny osoby stižené nakažlivou nemocí (jichž dopravu dráha nesmí odmítnouti), jakož i za epidemií v zemi samé nebo sousední po zvláštním nařízení vládních orgánů desinfikovati. Děje se to způsobem tím, že koberce, záclony, polštáře a povlaky desinfikují se parou ve zvláštních skříních, do kterých se pára za mírného tlaku vhání. Šatstvo a prádlo takých nemocných desinfikuje se vykuřováním. D. cestujících, přicházejících z krajin stižených nakažlivou nemocí, neprovozuje se nyní nikde obmezujíc se v tomto případě pouze na coupé, chodby a záchody v pohraničních stanicích, a někdy i na pouhé dotknutí se ručních jejich zavazadel štětkou namočenou v nějaké desinfekční tekutině. D. záchodů ve stanicích děje se hlavně roztokem kyseliny karbolové; touž látkou desinfikují se na stanicích též nakažlivé odpadky.

Pro dopravu dobytka platí asi tato zásada, na konferenci vídeňské r. 1872^{[red 7]} u přítomnosti zástupců všech čelnějších států smluvená (ale platně neuzavřená): »Veškery předměty, jichž užilo se při dopravě koní, dobytka hovězího, skopového a vepřového, buďtež bez výjimky před novým upotřebením desinfikovány; podobně naloženo budiž s předměty slouživšími k dopravě produktů, pocházejících z dobytka podezřelého nákazou.« Dle této zásady upravily státy příslušné zákonodárství. Zejména v Rakousku platí tyto předpisy: D. má se konati: 1. horkými parami pod tlakem nejméně 2 atmosfér, zaváděnými do všech částí a spar vozů; anebo 2. vodou na 70" C. ohřátou, ke které se přimíchá 0·5 % kalcinované sody nebo potaše; tímto roztokem se pak všechny části vozu řádně mají vymyti, až zápach dobytčí úplně jest odstraněn; anebo 3. postříkáním a pak mytím podlahy a stěn vodou, ve které jsou rozpuštěna 2 % kyseliny karbolové a 5 % skalice železné. (Na místě této možno užiti též 3% chloridu zinečnatého.) Ve vozech, které nesnesou čištění vodou nebo parou, umyje se podlaha a strop dokonale louhem, načež desinfikují se vápnem chlórovým anebo smišeninou 1 dílu chlórového vápna a 2 dílů kyseliny solné (čímž se uvolňuje chlór), a ještě jinými lučebními prostředky. Vykuřování vápnem chlórovým dějž se při zavřených dveřích a oknech aspoň po 12 hodin. Nádobí, kterého se užívá při dopravě dobytka k napájení a krmení, desinfikuje se spařením horkou parou nebo důkladným vydrhnutím louhem. Ostatní nářadí čistí se jako vozy. Při čištění vozů nashromážděný hnůj, stlaní a jiné odpadky sbírají se do žump a polévají se hned vápennou vodou nebo roztokem kyseliny sírové. Za epidemií musí se tyto odpadky obyčejně páliti. Místa, kde se dobytek nakládá a skládá, pak můstky a schůdky, též rampy když politický úřad zvláště nařídí, polévají se 2% roztokem kyseliny karbolové aneb posypávají se fenylanem vápenatým. Podobná nařízení pro d-ci platí v Uhrách a jiných zemích.

Na velkých drahách, které mnoho dobytka dopravují, zařizují se k čištění a d-ci vozů zvláštní stanice a tam se výkon ten pro celou železnici centralisuje. Tato stanice musí míti patřičnou, potřebě vyhovující délku a několik kolejí k pořádání vozů na rozličné dráhy a směry, a musí býti položena tak, aby vozy po dopravě dobytka domů se vracející nemusily konati k vůli čištění a d-ci zbytečnou objíždku. Bývá to na křižovatkách drah nebo na pohraničných stanicích. Pro menší potřebu jsou poblíže stanic k d-ci ustanoveny zvláštní, stranou ležící koleje, kde se lučebním způsobem desinfikuje. Každá železniční společnost má jedno nebo více takových míst.

Zařízení větší stanice desinfekční bývá asi takovéto: Mezi dvěma kolejemi, jejichž délka řídí se množstvím vozů, které se mají denně čistiti, jest umístěno dřevěné nebo zděné podium as 1·8 neb 2 m široké a 1·12 m nad kolejnicí vysoké, jehož okraje na obou stranách od osy kolejí 1·58 m vzdáleny jsou, a na těch postaví se ve vzdálenostech as 10 m kádě na vodu. Pod kolejemi na obou stranách podia, na kterých stojí vozy, jež se desinfikovati mají, a při kterých se doporučuje, aby náležely některé soustavě železné vrchní stavby (systém de Serres a Battig se k tomu hodí), poněvadž dřevěné pražce tam brzo berou za své, položí se dobrá nepropustná, do cementové malty položená dlažba z tvrdého kamene, z dobře pálených cihel nebo chamotových plotniček, se značným svahem ke stoce, v ose kolejí umístěné. Ze stoky splývá voda k čištění upotřebená do odváděcích kanálů do řeky nebo do žump ústících. V delších vzdálenostech od sebe vedle kolejí pro čištění jsou vyzděné žumpy povozům přístupné, do kterých se pevnější hnůj odváží a tam desinfikuje, než se odveze. Poblíže jsou též jámy na hašené vápno k d-ci určené.

Po svrchu uvedeném podiu vedou se trouby s teplou vodou do kádí nebo přímo k čištění a desinfikování vozů hadicemi, pak trubky s parou k d-ci, neb ohřívání vody v kádích. Poblíže tohoto zařízení stojí budova pro malý parní kotel, parní stroj s čerpadlem nebo pouze pulsometr, a nad tím plechový vodojem dle potřeby 5 až 30 m³ obsahu; mimo to vyhloubí se studna, nelze-li vodu odjinud přiváděti. Voda ve vodojemu (as 3 m nad kolejnicí) k účelu čištění vozů se parou předhřívá a pak do kadeček vpouští, nebo se voda může bezprostředně z parního kotla hnáti k podiu a k d-ci, umístí-li se výpustná roura z kotla pod hladinou vody. Trouby vodní na podiu upevněné opatřeny jsou hydranty, aby se mohla voda hadicemi přímo zaváděti do vozů. Totéž platí o přímém zavedení páry. Nezbytno jest také zbudovati byt pro pumpaře a strážníka staničky a kasárny pro dělníky při d-ci vozů zaměstnané. Kde stationárního zařízení kotla a vodojemu není, pouští se pára a voda z lokomotivy vhodnými přístroji do rourovodu vodního i parního na podiu upevněného. Na malých stanicích staví se vedle kolejí malý kotlík na ohřívání vody a d. koná se lučebním způsobem výše naznačeným. Ba.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ Použita konzistentní typografie (10 - 20 minut).
↑ Použita konzistentní typografie (15 – 20 minut).
↑ Doplněn spojovník (k d ci).
↑ Horní index nečitelný, 3 použit dle smyslu textu.
↑ Opraven překlep (podeření).
↑ Spojovník je na místě zalomení řádku, není zřejmé, zda do slova patří.
↑ Doplněna tečka (r 1872).

[1] Použita konzistentní typografie (10 - 20 minut).

[2] Použita konzistentní typografie (15 – 20 minut).

[3] Doplněn spojovník (k d ci).

[4] Horní index nečitelný, 3 použit dle smyslu textu.

[5] Opraven překlep (podeření).

[6] Spojovník je na místě zalomení řádku, není zřejmé, zda do slova patří.

[7] Doplněna tečka (r 1872).

[red 1]

[red 2]

[red 3]

[red 4]

[red 5]

[red 6]

[red 7]