Ottův slovník naučný/Deputace

Ottův slovník naučný
Depurantia	Deputace	Deputát

Údaje o textu
Titulek:	Deputace
Autor:	Jaroslav Haasz, Jan Jaromír Hanel, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 324–325. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Deputace

Deputace (z lat.), poselstvo, slují osoby vyslané nějakým sborem, aby za něj přednesly nějakou prosbu, nebo vyřídily věc sboru toho se týkající. Zvláště se užívá slova toho o poselstvu, jež má panovníku odevzdati adressu sněmovní. Dle § 82. jedn. řádu pro sněm král. Českého smějí se d. k nejv. dvoru vypravovati pouze se svolením nejvyšším; členy jejich volí sněm ze sebe a d-ci vede nejvyšší maršálek zemský nebo náměstek jeho, nebo člen zvolený nadpoloviční většinou hlasů d. — D., jež r. 1861 přednesla J. Veličenstvu prosbu, aby se dal korunovati za krále českého, skládala se z nejv. maršálka Alberta hrab. z Nostitz-Rieneka, náměstka jeho dra Waňky, kard. arcibiskupa Bedřicha ze Schwarzenberků, hrab. Leopolda Thuna, kníž. Vinc. Auersperga, hrab. Jarosl. Šternberka, Ludv. Ehrlicha, Ant. šlecht. Starka, Ondř. Haase šlecht. z Vranova, drů Palackého, Riegra a Braunera. — Adressa sněm. z r. 1865 podána jako r. 1861 nejv. maršálkem hr. Rothkirchem-Panthenem. Adressy r. 1866 a 1870 i z r. 1873 (blahopřání k 25letému jubileu panovnickému) podány deputacemi; prvá jmenována nejv. maršálkem, druhá a třetí skládající se z něho, jeho náměstka a 18 členů, zvolena sněmem, a to r. 1873 v důvěrné schůzi. Členy deputace r. 1870 byli: hr. Jindř. Clam-Martinic, dr. Grünwald, dr. Klaudy, kn.  Jiří Lobkovic, Jos. Müller, ryt. Jan Neuberg, dr. Palacký, dr. Rieger, kn. Adolf Schwarzenberg, dr. Sladkovský, Jos. Stangler, hr. Lev Thun, kn. Thurn-Taxis, dr. Trojan, Em. Tušner, Václ. Zelený, Ot. Zeithammer. — Jiné d. nesmějí se vpouštěti ani do schůzí sněm., ani do oddílů nebo kommissí (§ 81 t.); také zemský výbor nemá přijímati d-cí. Podobná ustanovení platí v příčině rady říšské (§ 14., 15. zák. z 12. kv. 1873, č. 94. ř. z.). Hsz.

D. říšská. Tak nazýval se v říši Německé původně výbor ze stavů říšských zvolený k tomu účelu, aby vyřizoval záležitosti sněmem říšským jemu svěřené. Zvláště náleželo d-ci říšské zastupovati sněm říšský v době, kdy nebyl shromážděn, tedy od ukončení jednoho sezení až do zahájení nového. D. taková nazývala se řádnou d-cí říšskou i skládala se ze dvou kollegií, z kollegia knížat-voličů (Kurfürsten-Kollegium) za předsednictví arcibiskupa mohučského a kollegia stavovského (Koll. der Reichsstände) pod předsednictvím arcivévody rakouského. Kollegium toto čítalo povodně deset, později 24 členů. Hlavním úkolem d. říšské byla pravidelně visitace říšského soudu komorního, která vždy na novo měla zjednati nápravy v nadmíru zdlouhavém i nedokonalém jeho řízení, avšak marně. Mimo to jednaly d. říšské též o mírech říšských, o opatřeních čelících k pojištění platnosti zásad t. zv. věčného míru zemského z r. 1495 a p. Když se r. 1663 sněm říšský stal permanentním, více se tedy nerozcházel, odpadla potřeba řádné d. říšské a sněm říšský volil odtud dle potřeby t. zv. mimořádné d. říšské, jež měly jednati o otázkách sněmem říšským jim předložených a sněmu pak návrhy předkládati. Nejdůležitější takovou mimoř. d-cí říšskou byla ta, která následkem míru Lunévillského ze dne 9. ún. 1801 v Řezně 24. srp. 1802 se sestoupila k tomu účelu, aby vyměřila odškodnění oněm zeměpánům říše Německé, kteří následkem míru onoho území svá na levém břehu Rýna se nalézající a nyní franc. republice přivtělená ztratili, a kterým celá říše náhrady poskytnouti měla. Výsledek činnosti deputace této jevil se v t. zv. hlavním snešení říšské d. (Reichsdeputations-Hauptschluss) ze dne 25. ún. 1803 (viz Německo, dějiny), které vlastně celou ústavu říše Německé podvrátilo a další trvání říše nemožným učinilo. —l.

D. v městech německých jsou výbory skládající se ze členů magistrátu nebo sboru obecních starších neb i měšťanů, jimž přikázána správa nebo dozor v příčině určitých oborů správy obecní.