Ottův slovník naučný/Collège de France

Ottův slovník naučný
Collège	Collège de France	Collegia nationalia

Údaje o textu
Titulek:	Collège de France
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 511. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Collège de France

Collège de France [koléž de fra ͡ns], veřejný národní ústav pro vyšší vyučování v Paříži (Place Cambrai), založený Františkem I. r. 1530 jako ústav neodvislý od university, jímž zůstal podnes přes opětovné snahy university, podříditi si jej (zvláště v XV. a XVII. století). Původně měl toliko dvě stolice pro hebrejštinu a dvě pro řečtinu, k nimž přistoupily brzy stolice mathematické, jazykův orientálních, řečnictví latinského a filosofie řecké a římské. Z dob následujících, kdy ústav přijal své heslo »Docet omnia« (r. 1599) datuje se zřizování nových stolic, jak toho žádal pokrok vědy. R. 1772 mělo C. d. F. již 19 professur, kterýžto počet v XIX. století se zdvojnásobil. Čítáť nyní C. ve dvou fakultách (literární a vědecké) 40 professur, vyhovujících modernímu stanovisku vědy, jichž držiteli jsou přední odborníci francouzští. Z professur náleží 21 filologii a to 9 orientu, 6 jazykům klassickým, 1 jazykům keltským, 2 filologii franc., 1 filologii jihoevropské, 1 germanistice a 1 filologii slovanské (založ. r. 1840 pro Adama Mickiewicze, nynější zástupce L. Leger od r. 1868). Z ostatních professur jmenujeme: srovnavací embryologii, dějiny srovnavacího zákonodárství, dějiny náboženství a j. Přednášky konány v universitě do r. 1636, kdy vykázána mu vlastní budova, totiž Collège de Tréguier et de Cambrai, místo nichž za Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. vystavěna vlastní nová budova, dokončená za Ludvíka XIV. a rozšířená za Ludvíka Filippa. C. vydržována jest státem ročním nákladem 499.000 fr. (1890). Professoři věnují se výhradně vědě i jest jejich povinností čísti týdně 2 hod., do roka nejméně 40 hodin. Plat professorský 10.000 fr. Přednášky rozdělené na dva běhy počínají prosincem a končí červencem. Jsou bezplatny a každému bez výjimky přístupny, odtud i ráz jejich spíše populární než přesně vědecký. Hodnosti C. neudílí, ani zkoušek nekoná. Uprázdněné professury podržují se nebo modifikují dle vývoje a potřeb vědy k návrhu sboru, který společně s korrespondující třídou Institutu navrhuje professory minist. osvěty, jemuž C. od r. 1832 jest podřízena. Jinak těší se ústav největší autonomii. Správcem jest administrátor a jeho náměstek, jmenovaný ze tří kandidátů sborem navržených na 3 léta. Ročně volí si C. svého tajemníka. Sbor professorský navrhuje na dobu roku i supplenty (5000 fr.) a výpomocné síly za professory na dovolené, jež nesmí býti delší dvou semestrů po sobě (plat 3300 fr.). Srovn. Bouchon-Bran dely, le C. d. F. (1873); Lefranc, Les Origines du C. d. F. (1890). Dk.