Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Cabrera (osoby)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Cabrera (osoby)
Autor: Jan Herzer, Vladimír Pech, Ludvík Bohumil Kašpar
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 8-9. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ramón Cabrera

Cabrera [kabréra]: 1) C. de Córdoba Luis, historik špan. (* 1559 v Madridě — † 1623). Vstoupiv do státní služby byl r. 1584 jednatelem vévody Osunského, místokrále neapolského, při dvoře římském. Svěřeno mu též poselství k Filippovi II., aby mu podal zprávu o stavu věcí v Neapolsku. Později poslán do Flanderska k vévodovi Parmskému a po smrti krále Filippa stal se tajemníkem Markety rakouské, později tajemníkem královským. V jaké vážnosti C. byl u svých vrstevníků, dosvědčuje Cervantes nazývaje ho »el gran Luis C «. C. sepsal dějiny Filippa II. (Felipe segundo rey de Espana, Madrid, 1619), velmi bohaté na správné jednotlivosti, náležející k nejdůležitějším pramenům španělských dějin v XVI. stol. C. vydal pouze první čásť (do r. 1583), další vydání až do r. 1591 pozdrženo zvláštní král. kommissí, která na C-rovi vymáhala mnohých oprav. Čásť tato vydána teprve r. 1876 ve 4 svaz. podlé rukopisu pařížského. C. zanechal také značný materiál k dějinám Filippa III., který vydán pod titulem Relaciones de las cosas succesidas en la corte de Espana 1599—1614 (Mad., 1857). Hrz.

2) C. Don Ramon, hrabě Morellský, vůdce španěl. Karlistů (* 1810 v Tortose — † 1877 ve Wentworthu). Vstoupil r. 1834 do vojska karlistického, v němž dovedl z nezřízených tlup utvořili řádné vojsko. Vyznámenav se v l. 1834 - 36 jako vůdce menších oddílů zmocnil se záhy dolní Aragonie se sousedními končinami katalonskými a valencijskými, avšak poskvrnil pověst svou ukrutnostmi, které nabyly ještě větších rozměrů, když generál Mina r. 1836 dal matku C-rovu popraviti. Po porážce u Rincon del Soto objevil se r. 1837 opět na bojišti, zvítězil nad vojskem královny Marie Kristiny u Buňolu a Buryasotu a zachránil Dona Carlosa po porážce jeho u Barbastra, avšak nemoha rádce Carlosovy pohnouti ani k útoku na Valencii, ani k pochodu na Madrid jal se od r. 1838 válčiti samostatně. R. 1839 zmocnil se pevnosti Morelly, začež jmenován generallieutenantem, guvernérem Valencie, Murcie i Aragonie, i poctěn titulem hraběte Morellského a dobyl četných úspěchů, nicméně vše to zmařeno r. 1839 zradou Marotovou, jenž vydal Vergaru vojsku královskému. Po odchodu praetendentově ze Španěl pokračoval C. ve válce na vlastní vrub a bránil se hrdinsky v horách katalonských i aragonskych, až od Espartera r. 1840 donucen ustoupili na půdu francouzskou, kde v Lyoně se usadil. Mezi tím rozdvojil se s Donem Carlosem, jenž ho za to zbavil všech hodností, a přidal se k hraběti Montemolinovi, synu Carlosovu, za nímž se r. 1846 odebral do Anglie. R. 1848 snažil se na novo roznítiti ve Španělsku povstání, ale poražen jest u Pastoralu; když pak r. 1850 i poslední pokus jeho, zjednati hraběti Montemolinovi pomoci u dvora neapolského, se nezdařil, uchýlil se C. úplně v soukromí a žil dílem v Londýně, dílem v Paříži. p.

3) C., zakladatel s anglikánskou církví spřízněné, osm sborů čítající prot. církve ve Španělsku, zvané »Iglesia Espaňola«, bývalý řím.-katol. kněz, od r. 1868 evangel. kazatel v Seville a Madridě, kdež roku 1880 anglo-amer. biskupem Rileyem z Mexika za biskupa zřízen byl. –šp.