Ottův slovník naučný/Byrokracie

Ottův slovník naučný
Byrne	Byrokracie	Byrokratismus

Údaje o textu
Titulek:	Byrokracie
Autor:	Josef Trakal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 1006. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Byrokracie

Byrokracie (doslovně panství úřadů), značí organismus odborného úřednictva, představujícího a vykonávajícího úkony státní moci a veřejné správy. Pak nazývá se b-cií též stav úřednictva na rozdíl od jiných stavů sociálních. Odborná, organisovaná b. z povolání vyvinula se ve státu novověkém zvláště v době absolutismu a stala se mocným činitelem ve vývoji politickém. Následkem převratu absolutních vlád ve vlády ústavní a parlamentární i následkem rychlého vývoje některých částí státního společenského života, zvl. národohospodářského, kladou se na b-cií jisté požadavky, při jichž nedostatku užívá se výrazu b. s jakousi příhanou politickou. Příznaky b. v tomto smysle jsou: mechanická, šablonovitá práce, puntičkářství, formalismus, hovění zastaralým zvykům, přílišné poručníkování, pohodlnost, libovůle, protahování záležitostí, vyřizování dle mrtvé litery zákonů, nařízení a spisův a nikoliv dle potřeb života praktického, nepřihlížení k sociálním úkolům správy, indolence vůči spravovaným, netečnost a odpor proti novotám a opravám přiměřeným měnlivým potřebám života skutečného, odpor a překážení změnám politického směru a vládního systému. Takové b-cii se právem vytýká, že obyvatelstvo spravované není tu k vůli úřadům, nýbrž naopak, že b. má sloužiti a vyhovovati pokud možno nejlépe potřebám a poměrům spravovaných. Kdežto však liberalismus hleděl omeziti vliv a úkony b. na obor pouhé právní ochrany zájmů sociálních i hospodářských a zavrhoval všeliké dalekosáhlé reglementování státního a společenského života a zasahání i do oboru svobody jednotlivce, kladou se na b-cii od konservativních stran a zastánců státu sociálního požadavky většího přihlížení a činného zasahání v poměry zejména národohospodářské a sociálně politické. Prostředky proti vadám b. jsou dělení práce a specialisovaní úřadů, veřejná kritika tisková a parlamentární, možnost stížnosti, soudnictví správní, rozšiřování korporací samosprávných, dobré služební předpisy a hlavně dobrá a vhodná výchova úřednictva po stránce theoretické i praktické. B. nemá býti nikdy sama sobě účelem, nýbrž má býti proniknuta vědomím, že slouží praktickým potřebám společenského a veřejného života i životním interessům státu. Tkl.